Říkali mu kapitán českého průmyslu. A pak ho na čtyři měsíce zavřeli. Jeho syn Marko je ve vězení ještě dnes. Věří, že kdysi slavné ocelářské hutě Poldi Kladno jednou rozjede.
„Už bych ji chtěl ale jenom řídit a bohatě by mi stačil jeden její závod. Nechci nic vlastnit, to je tragédie,“ říká bývalý majitel Poldovky Vladimír Stehlík.
Na konci ledna jste ohlásil kandidaturu do Senátu, pár dní nato jste ji zrušil. Proč?
Zajistil jsem si kauci dvacet tisíc, tu dala rodina dohromady. Ale už jsem nestačil během několika dnů získat tisíc podpisů. Nezbylo nic jiného, než od toho odstoupit. Ale volali mi lidé až z Moravy, abych do toho šel za dva roky znovu, ale až poté, co bude založena naše nová politická strana.
Jak se bude jmenovat?
Nazvali jsme ji Hnutí za české národní zájmy a práva občanů.
Trochu dlouhé.
To je pracovní název, konečný zatím nevíme. Řeší to hlavně na Moravě. Jeden známý mi řekl, že by se to podle toho, jak to tady vypadá, mělo jmenovat Národ sobě podle Jiráska.
Vám se to líbí?
Možná se něco podobně dobrého vymyslí. Když se budou chtít lidi přihlásit, ať se přihlásí, ale dobrovolně. Nikdo je nebude nutit.
Myslíte, že tam lidi vstoupí?
Jsem přesvědčený, že jich tam vstoupí hodně. Protože mnoho jiných politických stran zanikne.
Co jsou to za přátele, kteří vás chtějí do čela té strany?
Zaměstnanci Poldovky, ale i advokáti a tak dále. Požádali mě, abych novou stranu prosazoval a propagoval, protože mě zná bohužel celá republika a obrovská spousta lidí po světě.
Máte rád popularitu?
Ne, tomu jsem se vždycky vyhýbal.
Poznávají vás lidé?
To víte, že ano. S tímhle jsem si nikdy nelámal hlavu. Často jsem byl v televizi, v diskuzích, arénách.
Chybí vám to?
Vůbec. Tam jsme se hádali a já nejsem přítelem sporů a žalob.
Ale teď jednu žalobu chystáte.
Už delší čas připravujeme s právníky žalobu na náhradu škody a odškodnění všem zaměstnancům Poldovky. Požadujeme vyplacení odstupného za čtyři měsíce, v průměru na osobu to je padesát tisíc korun. Jedná se zhruba o 350 milionů korun, a to je hodně. Zvlášť pro Kladno. Kdyby je lidé dostali, okamžitě by se to objevilo na jejich životní úrovni.
Myslíte, že Poldovákům něco dlužíte?
Já? Určitě ne. Dlužní jsou správci konkurzní podstaty, kteří jim nic nedali. Já z Poldovky nikdy neodešel, mě prostě vyhnali, ale vrátím se, to mi věřte. Sháním peníze po celém světě. Postavíme Poldovku znovu na nohy.
Kam si půjdete pro pomoc?
Tady u nás nikam. Ale ve Spojených státech a nebudete mi věřit, ale i na Východě a v Austrálii. Měl jsem tam velké pozice. Když jsme tam byli generální ředitelé s Václavem Havlem, co myslíte, že se tam prodalo? Pivo a Poldovka ocel. Budu tak dlouho bojovat, dokud nepadnu.
Máte vlivné přátele?
Značka Poldi a Bohemia Art to je magnet, tak jako ocel je magnetická. Vždycky to bude lákadlo pro všechny možné investory.
Měl jste rád označení kapitán českého průmyslu?
To se mě nikdy netýkalo. Kapitáni byli čtyři. Všem kapitánům českého průmyslu nabídli – dvanáct let vězení, nebo odejít. Jedině v mém případě to dohnali tak daleko, že jsem skončil ve vazbě.
Pamatujete si na poslední dny v Poldovce?
Vše píšu ve své knížce, která vyjde pod názvem Ocelové slzy paní Poldi s podtitulem Reportáž psaná na oprátce hedvábné revoluce. A to se určitě hodně lidem líbit nebude. Je to velmi čtivá kniha, jak jsem ji nechal ohodnotit. Myslím si, že půjde na dračku.
Co tam píšete?
Fakta o dluzích. Pořád se tvrdilo, jak jsou hutě zadlužené. Poldovka byla k 31. 12. 1995 kompletně zaplacená.
Problém byl, že jste neodváděli za dělníky sociální daně.
Když jsme do Poldovky přišli, tak tam byl dluh na zdravotním a sociálním pojištění 160 milionů, vedle toho na nás čekal další dluh 164 milionů za energie.
Co jste s tím udělali?
Začali jsme je splácet, což bylo samozřejmě hrozně těžké. Poslední skutečný dluh byl 280 milionů korun. Ale proti tomu tam ležela ocel a materiál v ceně tři miliardy korun. Takže nebyl vůbec žádný důvod posílat Poldovku do konkurzu.
Jak to myslíte?
Jestliže na Západě v jakékoli ocelářské huti leží hotový výrobek, tak banka přijde, spočítá si to a je to kapitál pro firmu. A pak banka může poskytovat další úvěry do výroby. U nás ani nevěděli, o co jde. Několikrát jsem je na to upozorňoval. Ta ocel skončila v Kruppových závodech na dvoře. Budu se ptát, kdo ji tam vyvezl, kolik za to získal, a proč dodnes nevyplatil lidem, co jim patří.
Kdy podáte žalobu?
Napřed musím udělat registr všech zaměstnanců. Musíme se sejít na Kladně, s odboráři, aby mi přinesli kolektivní smlouvu, a mohl jsem vše uvést na pravou míru.
Jak budete Poldováky na Kladno svolávat?
Inzerát v novinách, kde bych všechno oznámil, je drahý. Na to nemám. Domlouvali jsme se s Jaromírem Jágrem starším, že by se to podepisovalo v atriu toho jeho komplexu.
Kdy bude sraz?
Na jaře. Nemohu je svolávat v tomhle mrazu.
Váš syn Marko je ve vězení, kdy jste ho viděl naposledy?
Já nemůžu jezdit do Pardubic. Kde bych na to vzal? On je navíc tak uzavřený a otrávený, že se ani s nikým nechce bavit. Můžu jen doufat, že vydrží. Ten kluk nic neudělal. Chtěl zabránit tomu, aby správkyně konkurzní podstaty okamžitě propouštěla lidi, tak převedl pouze papírově všechny stroje na společnost Merlin. Tím vše zabrzdil, protože byly nasmlouvané zakázky všude do Evropy.
Kdy se vrátí z vězení?
Teď se to projednává, snad někdy kolem června. Když tady do toho budu takhle šlapat ze všech stran, tak mu moc nepomůžu. Z toho mám obavy.
Dělníky jste si vždycky hýčkali. Proslulé jsou vaše svačiny zdarma.
Podívejte se, první den, když jsem tam vstoupil, tak jsem všem přidal tisíc korun na platu. To byl první šok. Pak jsem řekl, že nepůjde ani noha z fabriky. To už na mě tlačili, kolik tisíc lidí mám vyhodit. Jen pitomec by ale mohl přijít do velkého podniku, kde je šest tisíc zaměstnanců a říct: Čtyři tisíce propustíme.
Co říkáte na to, že jste rozhazoval miliony?
Můžu vám říct přesně, jak to bylo. Jágr a tehdejší poslanec Klas za mnou přišli do Poldovky a říkali: Vláďo, my máme sedmdesát malých hokejistů, bez peněz to neudržíme, ty děti budou muset skončit. A tak jsme jim dali dvacet milionů korun, fotbalu jsme dali pět milionů. Peníze jsme dali i na ozdravovny nebo oční léčebnu, kam chodili naši chlapi od pecí, kteří měli problémy s očima.
Jak se cítíte zdravotně?
Kdyby se to nevylepšilo, tak tady spolu nebudeme sedět. Ale byl jsem skutečně v komatu a dávali mi tři dny života.
Co na to všechno říká rodina?
Všichni říkají, tatínku nebo spíše dědečku, běž do toho!
