Poletíme? Odpověď na neobyčejnou otázku hledá na koncertech stejnojmené brněnské skupiny čím dál více hudebních fanoušků. Jejím lídrem je muzikant a výtvarník Rudolf Brančovský, který již před lety prořízl klubovou hudební scénu svou kapelou Veselá zubatá.
„S kapelou máme fakt šrumec. Na plánování výstav teď nemám čas,“ říká třicetiletý kapelník. Skupina Poletíme? totiž aktuálně „letí“. Začátkem letošního léta vydala druhé album nazvané Skupina dobře vypadajících mužů a bez ustání koncertuje. Velký úspěch má i přesto, že vznikla relativně nedávno - před třemi lety.
„Koupil jsem si vysněné banjo a začal hledat spoluhráče,“ líčí začátky muž, kterého živí obrazy a hudba. Tři mladé spoluhráče mu doslova seslalo nebe. „Trumpetista Jáchym a klávesista Ondřej Hájkové jsou synové faráře a spolu s houslistou Vojtou Konečným skvěle swingovali staré písně v evangelickém kostele při mši. Tam jsem je našel,“ vypráví zpěvák. Muzikanty doplňuje na basu Jan Beran a bubeník Daniel Černý. Výsledkem je originální zvuk i multižánr, který skupina nazvala „banjo punk future jazz“. Jazzovou hravost a punkovou energii doplňuje Brančovského banjo, zpěv a texty psané s nadhledem a vtipem.
„Ano, přiznávám, je to trochu riskantní, policii to nepotěší, musíte být rychlí, až zazní moje tři dva jedna teď, všechno si sundáme a oběhneme svět,“ veršuje například Brančovský v písničce Soutěž pojednávající o tom, kdo „nejdál nahulatej doběhne“. Do textu k Písničce pro Makrelu zase ukryl rodné Brno – barví v ní narůžovo mamuta z Anthroposu. „Brněnskými reáliemi a slovy ale šetřím, aby rozuměli i v Čechách,“ vysvětluje textař, který pochází z rodiny výtvarníků. „Ve škole mi šla jen výtvarka a hudebka. Nejsem básník, popravdě spíš dyslektik. Musím vystačit s nemnoho slovy,“ tvrdí.
Obě alba kapely jsou zdarma ke stažení na webu. „Nebráníme lidem, aby nás poslouchali. Přijdou pak na koncert, kde si můžou koupit cédéčka v lepší zvukové kvalitě,“ říká Brančovský. A vyplácí se. Na poslední vystoupení do brněnského Metra přišlo 350 fanoušků kapely.
