Během studia na vysoké škole v Praze pracovala ve školce jako lektorka Play Wisely a stejný program pak s sebou přivezla také do Karlových Varů. Vydržela s ním dva roky. „Potřebovala jsem se posunout dál,“ vysvětluje Michaela Hrivňáková.
Program je určený dětem do tří let věku a rodiče chtěli se svými ratolestmi ve vzdělávání pokračovat. Dalším krokem byl program Montessori, který otevřela loni v listopadu. „Začínali jsme na klubové bázi, děti docházely na jedno nebo dvě dopoledne. Teď už chystáme koncept celé mateřské školy,“ chlubí se Hrivňáková.
Děti vám už rostou, že?
Vždycky je fajn, když na sebe vzdělávací programy navazují. Pokud se nám to podaří, chtěli bychom je posunout po první druhou třídu, případně na první stupeň základní školy. Musíme k tomu ale mít odpovídající podmínky, váže se na ně složitá byrokracie.
Jaký je zájem?
Zatím to je celé v plenkách. Lidé program Montessori moc neznají, v Karlovarském kraji jsme první. Zájemců ale pomalu přibývá, většinou na základě doporučení rodičů, kteří mají už s naším programem zkušenosti. Vidí, jak se jejich děti vyvíjejí, jak pracují, jak jsou samostatné. Vždycky to je o informovanosti lidí, takže se snažíme o nějakou osvětu. Není to o jménu Montessori, ale o přístupu, který nabízíme.
Máte zkušenosti z Prahy. Přiznejte, o kolik pozadu jsou s osvětou Vary?
O hodně. V Praze takových zařízení funguje spousta, mohou na sebe v programech Montessori navazovat a to je úžasné. Od mateřských center až po gymnázium, které teď otevřeli v Praze 6.
To je z Varů přece jen trochu z ruky. Pro rodiče bude pořád snazší poslat dítě do školy, kam chodili sami.
S přechodem mezi mateřskou a základní školou nemají děti až takový problém, taková je dosavadní zkušenost. Samozřejmě je ale škoda, když se v programu nepokračuje dál a dítě se potká s jinou realitou. Děti, které projdou Montessori vzděláváním, jsou vedené k samostatnosti. Umí říct svůj názor, umí říct ne, nebojí se prezentovat.
Až do doby, než dají ve škole poprvé ruce za záda. Neorientují se pak rodiče spíš na hmatatelnější cíle jako maturita, vysoká škola?
Na to říkám, že je velká škoda nedat dítě do Montessori v tom nejdůležitějším období. To málo, co tady může získat, je do pozdějšího života neskutečné bohatství a nikdy nevíte, jak hluboko v dítěti zakoření. Do šesti let máme největší pole působnosti, ve kterém můžeme ovlivnit osobnost dítěte.
Jak ho vůbec ovlivňuje program Montessori?
Dítě je tady středem veškerého dění. Učitel stojí v pozadí, není tím, kdo říká co, kdy a kde budeme dělat. Místo toho je vzorem, partnerem, dítě pozoruje, vychází z jeho potřeb a snaží se mu nabídnout cestu, která je pro něj vhodná. Je to systém, který hodně individualizuje, umožňuje pracovat s každým.
Někdo si může říct: to je sice hezké, ale u nás doma funguje jen přísná ruka.
Pokaždé to je o tom nalézt cestu ke konkrétnímu dítěti. Všichni jsme v jádru dobří a je jen na nás dospělých – rodičích nebo učitelích – zbavit se slupek a dostat se až k dítěti. Pokud se zlobí nebo vzteká, má k tomu obvykle důvod. Ve velké většině to je o nás dospělých, přestože to hodně z nás nerado slyší. Nevíme pořádně jak a sami pak kopírujeme vzory, ve kterých jsme byli vychovávaní. Přitom ty cesty k výchově vedou i jinudy, jen se jim otevřít, hledat chyby i sami v sobě. V systému, jak rodinná výchova funguje, a nesvádět to jen na to, že děti zlobí.
Jasně. Jedna facka je kratší cesta než se zeptat dítěte, co ho trápí.
O hodně kratší cesta. Jenže ta druhá nese o poznání větší úspěch. Pokud je rodič trpělivý a věří, že dítě se dá otevřít a najít v něm, co ho trápí.
To aby rodiče docházeli na hodiny Montessori spolu s dětmi…
Pro všechny rodiče, kteří své děti zapíšou u nás do programu, pořádáme také zdarma seminář. Naším cílem není, aby rodič přivedl dítě, zavřel za ním dveře a pak si pro něj přišel. Spolupracujeme navzájem, vtahujeme je do dění ve školce. Nabízíme konzultace, vedeme dílny, ve kterých si rodiče mohou vyrábět pomůcky, se kterými tady pracujeme. Učíme, jak v systému vzdělávání a výchovy podle programu Montessori pokračovat i doma. Rodiče si nás mohou domů i pozvat, můžeme společně řešit, jak přizpůsobit prostředí programu v domácích podmínkách.
Setkáváte se i s nezasvěcenými rodiči?
Většinou se k nám dostávají rodiče, kteří chtějí svým dětem nabídnout něco víc než v klasických mateřských školkách. Kolikrát se nám ale stalo, že přišel neinformovaný rodič a byl překvapený, co se tady děje. Že je učitel na okraji třídy a děti spíš pozoruje, to laikovi může připadat, že si děti dělají, co chtějí. Ono to tak ale není. Učitel má vždycky dobrý přehled. Každá svoboda má vždycky druhou stranu mince a tou je zodpovědnost.
Za jak dlouho jsou vidět pokroky?
Relativně rychle. Je vždycky úžasné slyšet od rodičů, co všechno už děti doma zvládají. Že si samy připraví svačinu, umyjí po sobě nádobí, připraví prostírání, že se samy dovedou obléknout. Zpětná vazba je vždycky nejlepší odměnou. Vědět, že co tady společně děláme, si pak děti odnášejí někam dál.
Jak se děti chovají k sobě navzájem?
Domluví se na vzájemné spolupráci, počkají, až ten druhý dokončí práci, zeptají se, jestli si mohou něco půjčit, poprosí, poděkují, podají ruku.
Podávají si ruce?
Zdravíme se tak. Zrovna nedávno za mnou přišla jedna maminka, že její tříletá holčička pozdravila lékaře podáním ruky. Prý málem spadl z křesla. Tohle všechno jsou základní věci slušného chování. Občas si na naše děti vzpomenu, když přijdu někam do společnosti. V sociálních dovednostech jsou ve třech letech leckdy dál než mnoho dospělých nebo dětí školního věku.
Předpokládám, že podobných principů se snaží držet i v dalších mateřských školkách. Tam ale mají plné třídy, a když do toho onemocní některá z učitelek, je problém.
Je pravda, že máme menší počet dětí, a tak můžeme zvolit individuální přístup, obdobu rodinného zázemí nabídnout jako bonus. I v Montessori školkách bývají ale plné kapacity. Tady má učitel svou práci snazší v tom, že děti si pracují samy a samostatně, ve věkově smíšených skupinách. Od tří do šesti let jsou dohromady v jedné třídě. Menší se tak mohou učit od velkých a ti jim zas rádi pomáhají.
Jako ve velkých rodinách?
Je to přirozený model soužití. V přírodě, ve společnosti. Ani v práci nejsme skupina třicetiletých. Je úžasné u dětí pozorovat, jak mezi sebou stírají věkové rozdíly. Menší to vezmou od staršího úplně jinak než od učitelské autority. A jde to i opačným směrem. Přijde k nám nové starší dítě a to se pak učí od menšího, které k nám chodí už o něco déle. Skupina opravdu funguje soběstačně.
Plánujete školku s celodenním provozem?
V nejbližší době ji chceme otevřít, buď na jaře, nebo od září. Aby u nás mohly být děti od rána do odpoledne i se stravováním. Máme teď skvělé prostory se zahradou a hřištěm. Vybudovat chceme i zařízení, které by nabízelo službu pro ještě menší děti, od jednoho a půl do tří let. A zároveň s tím i zařízení, které by vzdělávalo veřejnost. S přednáškami nejen o Montessori, ale o přirozené výchově nebo o zdravém životním stylu.
Jak je to s podporou státu? U věcí vymykajících se standardu nebývá leckdy úplně obvyklá.
Je možné se začlenit do sítě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a tam pak platí stejná pravidla pro všechny. Pokud se nám podaří mateřskou školku otevřít, budeme usilovat také o to, abychom byli do sítě zařazeni.
MONTESSORI PEDAGOGIKA
• Tvoří propracovanývzdělávací systém, který respektuje vývojová období dítěte, plně koresponduje s moderními psychologickými teoriemi vývojových potřeb a senzitivních období dětského věku.
• Program je mezinárodně zcela kompatibilní a děti při stěhování v různých zemích přecházejí ze školy do školy bez adaptačních potíží.
• Role učitele v Montessori pedagogice je postavena na nenápadném vedení a taktní pomoci. To vyjadřuje i motto Montessori pedagogiky: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“
KLUB MOUDRÉHO HRANÍ
• Vzdělávání, tvoření a hraní pro děti a rodiče
• Svatošská 269, Karlovy Vary – Doubí (areál SOS dětské vesničky)
www.moudrehrani.cz
