Pořád není dokončené to, co jsme tehdy v listopadu začali

Přes dvacet let se Miroslav Petráň pohybuje na pardubické politické scéně. Zatímco jeho jméno je dnes spojováno s nejednou kauzou, jeho hlas rozhoduje o osudu české vlády.

Jedni ho nazývají odvážným a zodpovědným politikem, jiní zrádcem a prospěchářem. Faktem je, že zatím nikdy jeho hlasování nesledovali lidé s takovým napětím. Byl to totiž i hlas pardubického poslance a zastupitele Miroslava Petráně, díky kterému vláda přečkala svoji krizi, ve sněmovně dostala důvěru a může dál prosazovat své změny. Jedny předčasné volby tak zatím zmizely z pořadu dne.

„Tohle rozhodnutí jsem zvažoval dlouho a velice vážně. I když reakcí na tuto situaci, včetně přemlouvání, bylo dost, nakonec jsem ho udělal sám na základě názoru svých nejbližších a těch, o kterých jsem věděl, že mě volili,“ říká Petráň.

Na jednu stranu tvrdíte, že zůstáváte věrný Věcem veřejným, za které jste se dostal do sněmovny, na druhou hlasujete zcela opačně než zbytek jejich klubu. Není v tom trochu rozpor?

Nehlasuji opačně než zbytek klubu. Pouze se mi minulý týden stalo, že jsem hlasoval o odložení schůze, ale myslel jsem, že odložení má být jen o den, na středu, ne o celý týden. Poslanecký klub o vládě hlasoval s volným mandátem.

Co dál? Podle čeho se hodláte rozhodovat?

Nikdy jsem nehlasoval bez konzultací s kolegy poslanci z klubu a bez debat s experty. V případě, že jsem chtěl hlasovat jinak než klub, vždy jsem to dopředu oznámil a zdůvodnil. V tom chci pokračovat.

Není to trochu nefér vůči straně, ke které se hlásíte? Nebylo by lepší vystoupit z poslaneckého klubu, jako to udělali někteří vaši kolegové?

Při mém pohledu na to, co je demokracie a osobní odpovědnost, by po mém vystoupení z klubu muselo následovat složení mandátu. Nic se pro mě nemění, kandidoval jsem za program Věcí veřejných a zůstávám mu věrný.

Na svých webových stránkách píšete: „Vláda má nadále moji důvěru a její programové prohlášení je pro mě v platnosti, stejně jako principy koaliční smlouvy.“ Měl jsem pocit, že koaliční smlouva už dávno vzala za své.

V době, kdy jsem své vyjádření psal, koaliční smlouva platila plně a navíc jsem zdůraznil, že se jedná o souhlas s jejími principy, což platí pořád. Má podpora bude odvislá od úcty vlády k závazkům programového prohlášení. Pokud vláda nebude ctít své závazky, ani já se nebudu cítit vázán svou podporou.

Nevadí vám, že současná vláda nyní staví budoucnost na přeběhlících? Jedním z bodů koaliční dohody, na kterou se odvoláváte, bylo, že právě tohle nikdy neudělá.

Vadí mi to. Situace se takto nešťastně vyvinula.

Pak nechápu, proč má podle vás smysl, aby tato vláda dál zůstávala u moci.

Mám své názory a mezi ně patří i to, že volební období a závazek vůči občanům má čtyři roky. Předčasné volby nepřinesly nikdy nic dobrého. Stačí vzpomenout na ostudu, kdy vláda padla uprostřed předsednictví Evropské unii. Mým přátelům ze všech konců Evropy jsem to vůbec nedokázal vysvětlit. Navíc je jasné, že po dvacetiletém období, kdy se všechny vlády, ať pravicové, či levicové, vyhýbaly zcela nutným reformním krokům, byť byla situace příznivější než dnes, musí každá vláda přistoupit k velmi podobným krokům. Nevěřím tomu, že nově zvolená sněmovna i vláda by rušila to, co přijímá ta dnešní. Naopak si myslím, že tyto kroky opozice přes všechna prohlášení skrytě vítá, protože by je jinak musela dělat sama. To by jí zákonitě ubíralo na popularitě.

Není v té nechuti k předčasným volbám také trochu strach, že už se do sněmovny znovu nepodíváte?

Příště se do ní určitě nepodívám a jsem asi jeden z mála, kterému je jedno, zda skončí zítra, za týden, měsíc, rok, či koncem standardního volebního období. Moji voliči vědí, že jsem ve sněmovně mohl být v minulosti již vícekrát, ale dával jsem přednost komunální politice. Mám své povolání, které mám rád, a proto z konce sněmovny žádný strach nemám.

Jsou nějaké vládní reformy, o kterých už teď víte, že je rozhodně nepodpoříte?

Zatím ne. Ale mám-li uvést pochybnosti, mám jich více například v případě církevních restitucí. Jako celek a smysl je rozhodně schvaluji, ale jako technikovi se mi nelíbí jejich prováděcí, výčtové a další nedostatky.

Cítíte, že váš hlas může mít v budoucnu pro tuto vládu cenu zlata?

Vycházím z toho, že každý hlas musí být a je důležitý a také cena zlata kolísá, tak si to tak neberu.

Jak se vám líbí ve velké politice?

Nešel jsem do ní s iluzemi, ale je to horší, než jsem si myslel.

Jste projektant, neměl byste nějaký projekt, který by tenhle stav vylepšil?

Rozhodně bych měl projekt na lepší a efektivnější přípravu zákonů, ale na to by nám noviny nestačily. Chci říct, že v roce 1989 jsme si vybojovali svobodu, ale ke skutečné demokracii nám zbývá ještě dlouhý kus cesty.

Myslíte, že hrozí návrat komunistů k moci?

Pokud jsme tuto stranu nezakázali po roce 1989, musíme počítat s tím, že jednou podíl na moci bude mít. Otázkou je, zda by to nebylo z jednoho pohledu i dobře. V současnosti za nic nenese odpovědnost a nemusí ani ukazovat, že něco umí.

Je rozdíl mezi velkou politikou a tou komunální?

V komunální je paradoxně na nás víc vidět, a možná i proto jsou vystoupení na zastupitelstvech mnohem racionálnější než v parlamentu.

Nedávné pardubické hlasování o opravě třídy Míru toho důkazem zrovna nebylo.

Problém je v tom, že nové zastupitelstvo často nerespektuje rozhodnutí těch předchozích. A také v tom, že se jednou rozhodnuté záležitosti znovu vrací. Tady je značka zákazu vjezdu s perspektivou následného vytvoření pěší zóny již od roku 1960. Před osmi lety došlo naposled ke schválení řešení. Přesto toto řešení bylo teď znovu opuštěno, možná i proto, že jsme promeškali dobu, kdy jsme měli více na investice a kdy jsme mohli úspěšně zažádat o peníze z Evropské unie.

Mluvíte o pěší zóně. Přitom jste hlasoval pro trolejbusy.

Pěší zóna může být s trolejbusy i bez nich. Jsem jednoznačně zastáncem takzvané čisté pěší zóny, ale protože by toto řešení nemělo naději projít, hlasoval jsem ze svého pohledu pro kompromis. Raději pěší zóna s trolejbusy než pokračování špinavého asfaltu a dnešního neudržitelného stavu. Věřím, že přirozeným vývojem stejně v budoucnu nakonec k čisté pěší zóně dospějeme.

Teď mě napadá, zda se opravdu dá zodpovědně

* zvládat současné hlasování v Pardubicích i to sněmovní v Praze?

Nevidím v tom při svých zkušenostech problém. Kdybych byl radním nebo tyto dvaadvacetileté zkušenosti neměl, bylo by to asi jiné.

Nicméně ve městě se na vaši hlavu poslední dobou snáší palba kritiky. Nejvíc se o vás stále píše ve spojitosti s Dostihovým spolkem. Jste obviňován, že za dobu, kdy jste v něm působil jako šéf představenstva, se rozložilo jeho hospodaření.

Necítím, že by se na mou hlavu snášela kritika ve městě. Pro mě nejsou nepravdivé a nesmyslné články v médiích akceptovatelnou kritikou, zvláště když již potřetí recyklují dva roky stará tvrzení. Hospodaření Dostihového spolku už z podstaty je činnost, kdy pořádání dostihů je daleko více charitou než výdělečným byznysem. Na druhou stranu skrze seriál Dobrá voda nebo porovnáním dobových fotografií si srovnejme, jak závodiště vypadalo tehdy a jak vypadá dnes.

To nic nemění na faktu, že seznam chyb v účetnictví prý zabral přes sedmdesát stránek. Řada faktur prý navíc chybí. Věc stále prošetřuje policie. Určitě tedy není všechno v pořádku.

Sedmdesát stránek má finanční analýza, kterou si vedení spolku za mého předsednictví nechalo zpracovat, aby vychytalo případné nedostatky ve své činnosti. Ty nedostatky jsou tam samozřejmě pojmenovány, je navržena i cesta, kudy dál. Důležitý je závěr, který říká, že nikdo si nic neodnesl, žádné peníze nezmizely a že chyby jsou běžné a srovnatelné s chybami v podobných společnostech a dají se bez nákladů napravit v řádu měsíců. K tomu, co dnes chybí, jestli smlouvy, či faktury, jak zní různá prohlášení, se nemohu vyjádřit i proto, že nové vedení spolku odmítlo moji funkci protokolárně převzít. K vyšetřování policie snad jen to, že existuje nepřehledná spleť trestních oznámení a já jsem podával vysvětlení jako svědek.

Žádné peníze nezmizely. Kde ty chybějící miliony teda jsou?

Žádné miliony nikam nezmizely. Novináři i veřejnost zaměňují kumulovanou účetní ztrátu společnosti s reálnými penězi. Ve skutečnosti jde o to, že Dostihový spolek dlouhá léta používal své provozní prostředky na údržbu a technické zhodnocení nemovitostí, které jsou sice v areálu závodiště, ale patří městu. To je ale do závodiště nevkládalo až do roku 2006. Tento fakt byl předmětem většiny chyb popsaných ve finanční analýze a po jejím obdržení byl okamžitě uváděn v nápravu.

Jak je tedy možné, že dnes je Dostihový spolek před krachem?

V této situaci byl průběžně v celé své historii. Snad bylo chybou, že v roce 1992 při záchraně Velké pardubické byla zvolena forma akciové společnosti. Ale tehdejší soukromí akcionáři byli ti, kdo svým vkladem Velkou pardubickou a závodiště zachránili. Město se připojilo teprve poté. Nezapomínejme ani na to, kde stála Velká pardubická a pardubické závodiště v očích evropské odborné veřejnosti tehdy a kde je dnes. Mimochodem, ve všech postkomunistických zemích, ale i v sousedním Rakousku zkrachovala všechna překážková závodiště.

Nepřijdou Pardubice o Velkou pardubickou?

Tato možnost je bohužel reálná, přesto věřím, že zvítězí zdravý rozum.

Tu a tam tady čelíte kritice také jako architekt. Některé vaše stavby prý jsou v rozporu s územním plánem. A jak je to s tou Machoňovou pasáží? Zdržení o několik měsíců a prodražení stavby až o patnáct milionů korun. To jsou podle pardubického rozvojového fondu důsledky špatně zpracovaného projektu na její rekonstrukci. Vašeho projektu.

Žádná z mých staveb nebyla a není v rozporu s územním plánem. Co se týká Machoňovy pasáže, rozhodně to není tak, jak se píše. Před započetím této poslední fáze projektu všichni vycházeli ze zkušeností při rekonstrukci přední části pasáže před deseti lety. A nebyl ani čas provést kompletní stavebně technický a historický průzkum. Tyto chyby není možné přičítat projektu. Navíc je zcela jasné, že při rekonstrukci jakéhokoli historického objektu v tomto rozsahu je nutné se zdržením a vícenáklady počítat.

Když jsem tak procházel články, které o vás v poslední době vyšly, napadá mě, zda je jen náhoda, že jméno Miroslav Petráň figuruje u většiny velkých pardubických kauz.

Mně přijde zvláštní, že se o zapomenutých nebo nezmiňovaných věcech píše právě v době mého působení v takzvané vrcholové politice.

Náhoda?

Náhody rozhodně neexistují, jak mne učí zkušenost.

Nešlápl jste - náhodou -někomu na „kuří oko“?

Určitě ano, a vícekrát. Uvedu jen logistické centrum na Zelené louce, ale jsou i další. Pravda není populární a úspěch se neodpouští.

V politice se pohybujete od listopadu 1989. Co vás v ní tak drží?

Ocitl jsem se v ní proto, že jsem často chodil do divadla a měl tam přátele. Pak už nešlo se na to vykašlat. I když chuť jsem měl mockrát. Pořád ale není dokončeno, co jsme tehdy v listopadu začali.

Plánujete ještě kandidovat? Ať v komunálních, sněmovních, senátních, nebo prezidentských volbách?

To rozhodně neplánuji. Možná v krajských, to jsem tak trochu slíbil.