Poslední presso v podniku, kde kávu usrkávali Klaus i Korn

Třinácté narozeniny Café Bar na hranickém zámku už neoslaví. Stylová kavárna končí. Zákazníci už nechodí jako dřív.

Hranice l Kávu popíjel v Café Baru například David Vávra, Jiří Korn nebo Dalibor Janda. A ochutnal ji dokonce i prezidentský pár. Patřila ke koloritu hranického zámku a města. Stylová kavárna, která obohacovala i kulturní život v Hranicích, končí. Musí. Zákazníci už nechodí jako dřív a náklady na provoz stále stoupají. Ve středu 23. února otevřou naposledy.

„Je to škoda,“ shodují se zákazníci. Do kavárny rád chodí například Vladimír Talášek z Hranic. „Ke krásně opravenému zámku prostě patřila. Bývaly tam výstavy, klavírní koncerty, měla krásnou atmosféru. Věnovali pozornost Vánocům, Velikonocům a dalším svátkům. Rád jsem si tam zašel a přečetl noviny, byl tam příjemný klid,“ říká Talášek.

V posledním půlroce ale sledoval odliv zákazníků. „Nevím kvůli čemu, protože tam je báječně. Nezdá se mně, že by se tam stalo něco špatného. Samozřejmě, že za takového odlivu není možné podnikat. Mě to mrzí,“ dodává Talášek.

Atmosféru si pochvalují i další lidé. „Líbilo se mně tam. Je tam krásné prostředí, kované židle s polstrováním, nádherný kovaný svícen. V Přerově tak velkou kavárnu nemáme a ani tak stylovou. A tady mají výbornou kávu a jen za devětadvacet korun. Nevím o tom, že by někde v Přerově měli šedesát druhů káv,“ vyjádřila Jana Nováková z Přerova.

Zavření Café Baru mrzí i hranickou starostku Radku Ondriášovou. „Je to škoda. Bylo tam příjemné posezení, přes léto zahrádka. Skvělé je, že je to nekuřácká kavárna s koutkem pro děti, takže paráda pro maminky s dětmi. Ráda jsem tam zašla na čaj a přečetla si u něj noviny, nebo jsme tam s kamarády hráli pexeso,“ říká starostka.

Centrum kultury

První hosté vstoupili do originálně zařízené kavárny na zámku 23. října 1998, kdy se po opravě otevíral zámek jako sídlo městského úřadu. Jana Březíková a její sestra Olga Vilímková, která jí zpočátku pomáhala, v kavárně zúročily své zkušenosti z Tyrolska, kde několik let pracovaly. Vytvořily nejen originální prostředí nekuřácké kavárny s velkým výběrem káv, ale také obohatily kulturní život ve městě pořádáním výstav, koncertů, divadelních představení. A na jejich domácí dorty nedají lidé dopustit.

„Nejoblíbenější je chuanita, sachr, jablečný štrúdl se zmrzlinou a se šlehačkou a ovocné dorty. V poslední době jsme inovovali. Posunuli jsme se dopředu ve zdobení a v lehkosti dortů, které mají chuťově zajímavé kombinace. Například hruškový, kiwi-angreštový nebo čokoládovo-mangový dort,“ upřesňuje majitelka Café Baru Jana Březíková. To vše brzy skončí. Pamětníci už jen budou vzpomínat, jak majitelka se svou sestrou obsluhovala hosty v tyrolských krojích, v čertovském kostýmu na Mikuláše nebo v převleku za čarodějnice na pálení čarodějnic 30. dubna.

„Prožila jsem zde kus života. Byla jsem tady sedm dní v týdnu i na Štědrý večer. Seznámila jsem se tady s manželem, narodila se mně dcera Maruška, která je tady téměř pořád. Má dva roky a občas hosty pobaví, když se jich ptá, jestli už zaplatili,“ říká majitelka kavárny.

Na stěně visí osobnosti

Nejhorší pro ni bude rozloučit se se zákazníky. „Se známými tvářemi, které k nám chodí pravidelně. Mají tu své stoly. Za ty roky s nimi máme téměř rodinné vztahy a teď jim budu muset říct, že už tu nebudeme,“ vysvětluje Březíková.

Vzpomínky na dvanáct a půl roku kavárenského života se nedají vymazat. „Měli jsme tu asi padesát výstav, koncerty, vernisáže, křty knih, divadelní představení, přes sto padesát svateb, některé i mezinárodní. Nejraději vzpomínám na česko-irskou, Irové jsou hrozně veselí,“ vypráví majitelka kavárny, kterou prošly desítky známých osobností. Některé z nich jsou na fotografiích na stěnách v kavárně. „Pokaždé, když jsme si významné hosty fotili, ptali jsme se jich, jestli jim nevadí, že u nás budou viset,“ směje se. Se svým týmem připravovala rauty nejen při různých akcích na zámku nebo ve městě, ale také při návštěvě prezidenta v Hranicích.

„Vzpomínám si na vřelý a osobní přístup paní Livie Klausové. Byla příjemná a sdílná,“ vzpomíná Březíková. Setkala se také se zpěvákem Jiřím Kornem, který vystupoval na zámku, když Café Bar pořádal kulečníkový turnaj. „Je málomluvný, ale velmi milý člověk,“ vybavuje si. Příjemným zážitkem byla vernisáž výstavy fotografií Oldřicha Bubáka. „Takových lidí by mělo být na planetě víc. Dodával úsměvy, radost a ženy ho obdivovaly,“ vzpomíná.

O uzavření kavárny přemýšlela už od srpna. „Bylo to těžké rozhodování,“ dodává. Důvody jsou ekonomické. „Když jsme začínali, byla menší konkurence než dnes. První pokles zákazníků nastal, když v Hranicích vznikl nový parkovací systém, který hostům zdražil parkování u zámku. Největší úbytek hostů ale souvisí s krizí a s tím, že lidé jezdí hodně do nákupních center a tam si pak zajdou do kaváren,“ upřesňuje Březíková.

Zničující jsou podle ní ceny za elektřinu. „Za tu dobu, co jsme tady, tak platíme třikrát víc za elektřinu. Kdybychom byli ve svém a ne v pronájmu, hledali bychom jiná řešení,“ zvažuje majitelka. Důvodů je ale víc. „Hodně nás také drtí také daň z přidané hodnoty a pomohlo by nám, kdybych tady mohla pracovat sama, ale mám malé dítě a druhé je na cestě,“ sděluje majitelka. Teď ji čekají starosti s vystěhováním kavárny. Zatím neví, co bude s vybavením, které navrhoval architekt Ctirad Musil. „Nemáme na něj ještě kupce. Líbilo by se mně, kdyby kavárna pokračovala s novým majitelem dál a já sem mohla chodit s kočárkem na kafe,“ přeje si.

Prostory kavárny míní vedení města pronajmout. „Vypíšeme výběrové řízení. S majitelkou kavárny jsme měli dobrou zkušenost, byla tam záruka, že půjde o podnik, který bude na úrovni. Nebude lehké, najít pro prostory někoho spolehlivého, kdo tam bude chtít mít provoz trvale a kdo bude respektovat to, že bude v budově městského úřadu,“ dodala starostka Ondriášová.