Výstražné vlajky na předních náraznících tramvají a autobusů, červeně svítící majáky na výměníkových stanicích. Podle těchto znamení lidé v Mostě snadno poznali, že ovzduší není příznivé.
Poslední dny, ve stále trvajících hustých mlhách, překračovaly hodnoty polétavého prachu mnohonásobně povolené hygienické limity. V Mostě ale lidé žádné viditelné varování, aby nevětrali nebo nevycházeli, nenašli.
„Na starých vozidlech máme pořád držáky na výstražné vlajky. Na nové bychom je snadno přidělali, ale už nedostáváme informace o kvalitě ovzduší. Jsme akciovou společností města a to by muselo projevit zájem,“ říká ředitel Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova Milan Dundr.
Uvítal by, kdyby se výstražná signalizace do Mostu vrátila. „Hlavně kvůli dětem a starým lidem. Pro nás je to otázka pěti minut. Když dispečer dostane pokyn, okamžitě ho předá řidičům a ti vyvěsí vlajky na první ranní vozy. Jakmile zhoršený stav pomine, vlajky sundají,“ sděluje Milan Dundr.
Školky spoléhají na web
Každodenní avízo o množství škodlivin v ovzduší nedostávají už ani ředitelé základních a mateřských škol.
„Řídíme se pouze webem mosteckého Ekologického centra,“ uvádí ředitelka Mateřské školy Pastelka Daniela Ferencová.
Učitelky každý den čekají na její rozhodnutí, jestli mohou s dětmi ven. „V mlhách před Vánocemi i teď v lednu jsme nebyly s dětmi i celý týden venku,“ poznamenává Daniela Ferencová.
Ne každý člověk má přístup na internet, zvlášť starší lidé. A tak se i ve dnech, kdy monitoring hlásí nejzazší možnou hodnotu, procházejí po ulicích, aniž by o nebezpečí tušili.
„Rád bych věděl, co je ve vzduchu. Někdy to tu dost zapáchá, dávám si šálu nebo kapesník přes nos a pusu,“ míní šestnáctiletý Miroslav Patera.
Jenže systém varování obyvatel nezná žádná vyhláška ani zákon. Tvrdí to Vladimír Pátek, vedoucí odboru životního prostředí a mimořádných událostí města Mostu.
Podle něj záleží na tom, jak se zachovají krajští úředníci. „Pouze krajský úřad má při překročení hygienických limitů povinnost zprávu podat mimo jiné ministerstvu životního prostředí, městům, všem velkým firmám, které se na znečištění ovzduší podílejí,“ vysvětluje praxi úřadu Vladimír Pátek.
Vzduch sledují stanice
Elektrárny, chemička, doly a všichni další znečišťovatelé by měli okamžitě snížit výrobu. Jenže jim někdo musí dát příkaz. Podle Pátka je to právě kraj. „Bohužel nefunguje systém zpětné kontroly,“ říká otevřeně Vladimír Pátek.
V Mostě jsou dvě stanice monitorující oxid siřičitý, dusičitý ozón a polétavý prach. Od začátku roku hodnota polétavého prachu osmkrát překročila limit padesát mikrogramů na metr krychlový. Například v pondělí 31. ledna se hodnoty vyšplhaly na sto třicet dva mikrogramů.
„Rád bych věděl, co je ve vzduchu. Někdy to tu dost zapáchá, dávám si šálu nebo kapesník přes nos a pusu,“ míní šestnáctiletý Miroslav Patera.
