„Pekařina byla pro mě jasná volba,“ tvrdil před lety v jedné reklamě mladý muž. Pil kafe, byl čistý a svěží. Kdo se pekařinou skutečně živí, musí se smát. Zvlášť po noční.
„Dělat v pekařství je hodně těžká práce. Jen málokdo z těch, kteří tu začnou pracovat, zůstane,“ říká Dana Ptáčková, vedoucí výroby kolínského pekařství Jana Hankovce.
Není divu. Z pásu sjede každou hodinu devět tisíc rohlíků. Za směnu jich je zhruba osmdesát tisíc. „Na naši vlastní prodejnu z toho jde jen asi deset procent. Ostatní rohlíky se rozvážejí,“ říká Ptáčková.
Rohlík se zde vyrábí tři čtvrtě hodiny. Jeden pracovník v horní místnosti mísí těsto, to pak spouští do dolního výrobního prostoru. Na speciálním stroji se pohybem válců vytvářejí jednotlivé rohlíky. Zatím v menším provedení, ještě vykynou.
Další lidé jednotlivé rohlíky kontrolují a počítají. Ostatní vyrábějí jiné druhy pečiva. Po půlhodině se pracovníci na stanovištích prostřídají. A tak to funguje stále dál, směnu po směně. Někdy noční začíná již v půl osmé večer, jindy až v devět – záleží na objednávce. Trvá devět hodin.
Procházka a krátký spánek
Podobně rušnou noc zažívají lidé v celé řadě dalších profesí. Taxikáři, dělníci v třísměnných provozech, obsluha benzinových stanic, barmani… Ti všichni hledají recept, jak bojovat s únavou a mikrospánkem.
Krize na nočních přichází podle psychologů obvykle mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní.
Jak se jí bránit?
„Já se v takové chvíli zvednu a jdu se projít. To pomáhá,“ říká Tomáš Ďatko, čtyřiašedesátiletý noční hlídač. Na fungování v noci si za dva roky poměrně zvykl, začínal na osmihodinových směnách, nyní dělá „dvanáctky“.
„Nedělám fyzicky, ale psychicky náročnou práci,“ tvrdí Ďatko.
Podobně se dá charakterizovat i činnost Romana Vrážka. Je soukromým taxikářem v Poděbradech, o víkendech jezdí v podstatě jen v noci. Na stejnou otázku jako Vrážek odpovídá radikálně. „Když cítím, že na mě jde spánek, prostě si jdu lehnout. Nepřepínám se, před mikrospánkem mám respekt,“ říká Vrážek.
A ke svému postoji má speciální důvod. „Kdysi jsem zažil mikrospánek na dálnici. Tehdy jsem měl obrovské štěstí, že mě probudilo auto, které jsem míjel,“ vzpomíná Vrážek na situaci, kterou podle vlastních slov nechce už nikdy v životě zažít.
Do práce vylidněným městem
Noční směny přinášejí ještě jednu nepříjemnost: strach ze zlodějů a násilníků na opuštěných ulicích. „Já jezdím za každého počasí na kole, pěšky bych se asi bála. Vážně to není sranda. Zvlášť pro ženy zde pracující, které dojíždějí z různých vesnic na Kolínsku,“ dodává vedoucí provozu pekařství Jana Hankovce Dana Ptáčková.
Statistiky uvádějí, že v ekonomicky rozvinutých zemích pracuje na noční směny skoro dvacet procent zaměstnanců. Obrácený režim je nejhorší pro maminky s malými dětmi. Noční práce se podepisuje i na zdraví.
Podle psychologa Karla Humhala nejsou noční směny úplně vhodné pro mladé a nemocné lidi a těhotné ženy.
