Přichází do práce, když padne tma. Domů jdou za rozbřesku | E15.cz

Přichází do práce, když padne tma. Domů jdou za rozbřesku

Pracují, když ostatní spí. Lékaři, hasiči, policisté, řidiči, barmani, pekaři, dělníci chodí na noční směny.

„Konečně mám klid,“ řekne si většina lidí, když večer padne únavou do křesla. Zapne televizi, sáhne po rozečtené knížce, povídá si s rodinou, chystá se do postele. Někteří to štěstí nemají. Patří mezi ty, kteří chodí na noční směny.

„Pekařina byla pro mě jasná volba,“ tvrdil před lety v jedné televizní reklamě mladý muž. Byl čistý a svěží. Pro koho je pekařina profesí, musí se smát. Zvláště po noční službě.
„Pekař přijde v pět odpoledne, pomocníci po sedmé večer, končíme tu kolem čtvrté ráno,“ říká Petra Vavřinová z Pekárny Hrubý. Je půl desáté večer. Na velké dílně se právě dělají koláče, na malé tři ženy hbitě pletou vánočky.

„To je objednávka do věznice,“ vysvětluje Vavřinová. V práci ji nezastaví ani rozhovor s redaktory Sedmičky. Svou profesi dělá už dvanáct let a má ji ráda. Týden chodí na denní směny a týden na noční.

„Hned jak přijedu domů, jdu si lehnout. Ale ne na dlouho. Mám dvě děti, které ráno musím obstarat a odvézt do školy. Dopoledne zase spím,“ popisuje svůj den po noční Vavřinová a dodává, že jestli někdo s pekařinou sekne, není to kvůli práci v noci, ale proto, že je to náročné povolání.
„Jsme tu stálá parta. Občas se stane, že přijde někdo nový, kdo vůbec netuší, do čeho jde. Vydrží tu den dva a vzdá to,“ říká Petra Vavřinová.

Celou noc za volantem

Řidič autobusu městské hromadné dopravy Josef Podhorník přichází na noční službu v šest večer. Za volantem bude až do čtyř do rána. Noční svoz po městě vypadá jinak ve všední den a jinak o víkendu.

„Největší frčák je z pátku na sobotu a ze soboty na neděli. Nával je mezi jednou až třetí ráno. Lidé se vracejí z baru a skoro všichni si kupují lístek přímo u mě,“ vysvětluje Podhorník. Po mnohdy bujaré jízdě musí vzít koště nebo hadr a autobus uklidit. Přesto má víkendovou službu raději.

„Nejhorší je, když v noci nikdo nenastoupí. Musím se pomalu táhnout od zastávky k zastávce, abych na ní nebyl moc brzy,“ dodává Podhorník. Není ale jediný zaměstnanec Dopravního podniku města Pardubic, který nespí. Nepřetržitý provoz je i na dispečinku. Odtamtud se řídí celá doprava. Zajišťují opravy, řeší nehody a dohlíží na celý provoz.

„Mám svou práci rád a platí to i pro noční směny,“ říká dispečer Michal Demčák. Dvanáctihodinová služba je lepší, když je co řešit. Nečinnost uspává.

„Nejdůležitější je, aby ráno vyjely všechny vozy. Trochu se strachuju, když venku spadne teplota na pět stupňů pod nulou a víc. To nám někdy zamrznou dveře a nejdou otevřít,“ uvádí Demčák. Před noční šichtou nespí. Jen se na ni podvědomě připravuje. Odpolední spánek mu nesvědčí, to se pak cítí, jako kdyby ho někdo po hlavě praštil pytlem písku.

Hlavně když je co dělat

„Když dorazím ráno domů, mířím rovnou do postele. V létě ještě předtím zaliju zahradu, abych se ještě víc unavil,“ mluví Demčák o svých pravidelných rituálech.

Redaktoři Sedmičky pokračují ulicemi nočního města. Hledají nonstop bar. Netrvá to dlouho. Pardubice jsou jimi prošpikované. V jednom z nich právě rozměňuje peníze do hracího automatu Gabriela Šťastná.

„Původně jsem byla zdravotní sestra a pracovala ve Zdravotním ústavu na oddělení prevence, které ale zrušili. A protože jsme kdysi s manželem měli hospodu, našla jsem si místo za barem,“ vypráví svůj příběh Šťastná. Do nonstopu chodí teprve měsíc. Než přijde volno, musí si odkroutit čtrnáct dvanáctihodinových služeb.

„Mám totálně převrácený režim. V noci pracuju, přes den spím. Lehnu si a nemůžu usnout. I když máte zavřená okna, slyšíte hluk zvenčí. Sice spím šest sedm hodin, jenomže denní spánek není tak kvalitní jako ten noční,“ říká Šťastná. Často se jí lidé ptají, jestli se nebojí, být v noci sama mezi opilci. Barmanka má pro strach uděláno. Všechny potyčky se jí zatím podařilo urovnat. „To není zase tak hrozné. Spíš mi vadí, když jsou třeba tři ráno a není tady ani noha. Nemám co dělat, tak chodím od okna k oknu a padá na mě únava. Plná hospoda je lepší. Ani se nenaděju a je ráno,“ usmívá se Šťastná. Statistiky uvádějí, že v ekonomicky rozvinutých zemích pracuje na noční směny skoro dvacet procent zaměstnanců. Obrácený režim je nejhorší pro maminky s malými dětmi. Noční práce se podepisuje i na zdraví.
„Jsem sova, moc mi to nevadí, ale uvidíme, jak budu vypadat po pár měsících,“ říká Gabriela Šťastná.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!