Pro úlovek riskuje bonsajista i život | E15.cz

Pro úlovek riskuje bonsajista i život

Největší chomutovský pěstitel bonsají vytváří doma živá umělecká díla. Dělá práci, která nikdy nekončí.

U Macháčkových se v keramických miskách mistrně kroutí všemožné stromky. Působí tak, že se jich musela dotknout i ženská ruka. „Kdepak, manželka mi v tom nijak nepomáhá. Stromky ji nebaví, spíš květiny. Moji zálibu tiše toleruje,“ svěřuje se patrně největší pěstitel bonsají v Chomutově Ivan Macháček.

Kdo ze semínek vypěstuje a vytvaruje stromky, ještě není ten správný bonsajista. „Tahle záliba musí být spojená s dobrodružstvím, turistikou a láskou k přírodě,“ zamýšlí se Macháček.
Na své zahradě a v rodinném domě nedaleko centra má asi sto venkovních a třicet domácích bonsají.
Bonsaje představují staré umění pěstování malých stromečků v nádobách. Díky různým tvarovacím metodám získávají podobu velkých stromů z přírody, ale udržují si trpasličí rozměry. Mezi u nás nejoblíbenější venkovní exempláře patří smrky, borovice, buky a javory.

Jedenapadesátiletý inženýr, který pracuje jako technický ředitel chomutovského Sandviku, se zdaleka nepovažuje jenom za koníčkáře nebo zahradníka. „Na bonsajismu mě nejvíc baví hledání na neznámých místech,“ přiznává.

Stromy v okapech

Opravdoví nadšenci si většinou shánějí stromečky sami.
„Někdy v dosti extrémních podmínkách. Lezením po skalách, s polohorolezeckým jištěním,“ vybavuje si příhodu z pískovcových skal na Českolipsku, kde ho takové hledání málem stálo život.
„Mám odtud modřín. Když jsem si pro něj šel a přeskakoval z jedné skály na druhou, dostal jsem smyk. Manželka strnula, protože jsem po zádech doletěl až k římse, pod níž byla dvacetimetrová hloubka,“ vzpomíná.

Stejně občas riskují i jeho známí, kteří si pro bonsaje jezdí do Alp na lavinová pole. Vozí si odtud přírodou deformované stromy. „Když začali lidi pouštět do starých klášterů v Japonsku, to musel být pro bonsajisty ráj. V okapech tam rostly letité stromy, jichž se nikdy nedotkla lidská ruka. To jsou potom zdroje pro nejcennější světové bonsaje,“ uznale pokyvuje hlavou chomutovský pěstitel.

Začínal na balkoně

Ivan Macháček se letos na podzim kvůli pracovnímu vytížení musel vzdát funkcí ve výboru České bonsajové asociace a také v Evropské bonsajové asociaci.
Je ale stále zapojený do aktivit obou organizací a úzce s nimi spolupracuje. Je i významným vystavovatelem.

Ke svému koníčku se dostal před více než čtvrt stoletím, když mu přidělili byt v paneláku na sídlišti Kamenná. „Někde jsem se dočetl o bonsajích a naprosto laicky jsem to na balkoně zkusil s prvními vyrýpnutými stromky,“ vybavuje si své pěstitelské začátky. Po dvou letech snažení si ho všiml Milan Pinta, který v té době začal sdružoval chomutovské bonsajisty a skalničkáře. Tím nastartoval Macháčkovu poloprofesionální dráhu.
Dnes jsou fotografie jeho exemplářů umístěné na stránkách prestižních publikací týkajících se bonsají jak v Česku, tak i v Evropě.

Tím, že Macháček občas něco ze svých výpěstků prodá, pokryje jen asi desetinu nákladů za speciální misky. „Jedna taková stojí i dva tisíce,“ ukazuje na hromadu nádob, naskládaných na verandě.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!