Radok do Ostravy. Za Slánskou

Co se za názvem S nadějí,i bez ní skrývá?
Hra o osudu Josefy Slánské, který ona sama popsala v knize Zpráva o mém muži. Vypráví o tom, jak se spolu seznámili a žili. Páteří příběhu jsou 50.léta, které vrcholí v roce 1951 procesem a popravou Rudolfa Slánského /prvního tajemníka KSČ/. Z velké části nechávám promlouvat citace, které sama Slánská napsala. Děj se posouvá dvěma figurami, což jsou vyšetřovatele První a Druhý. Ti ironicky komentují a glosují vyprávění Slánské. Zaznívá i to, co se tenkrát považovalo za poesii. Oslavné básničky na Stalina a na Gottwalda.Hra je dovedena až do devadesátých let. Jde nejen o příběh českého komunismu, ale celé české společnosti.
Jak jste na Josefu Slánskou vlastně přišel?
Napadlo mne to v období, kdy se bilancovalo dvacet let svobody. K mému zděšení se objevily i hlasy, že „předtím“ to bylo vlastně lepší. V příběhu Slánské komunisté reflektují sami sebe, včetně teroru, který pomáhali zavést a který je potom doslova požral. To mě přišlo divadelně zajímavé. Slánská žila dál jako memento. Napřed ji přestěhovali ji na Bruntálsko, v šedesátých letech se vrátila do Prahy, později podepsala Chartu 77 a podepisovala petice za propuštění Václava Havla. Patřila k těm komunistům, kteří dělali podhoubí českému disentu. Pro mne je cenné to, že šlo o paní, která si za vším nějakým způsobem stála. Skutečně těm ideálům asi věřila. Nejenom, že ji popravili muže, ale v Moskvě jim unesli dceru. Nikdy se nenašla a existuje několik verzí. Možná to byla stalinistická zkouška. Když se Slánští vrátili do Československa, dostali vysoké posty. Slánská ani tak nezapochybovala o myšlence komunismu. Ta míra fanatismu je neuvěřitelná. Slánská sama říká, že pro straníka je strana to, co pro katolíka Bůh. Takže zradit stranu je jako zapřít Boha.
Doplňoval jste její příběh něčím novým?
Nechtěl jsem nic připisovat. To by asi vše jen zeslabilo. Dokonce jsem těm dvěma estébákům dával citáty z tehdejšího tisku tak, aby vše bylo co možná nejvíce autentické. Autorsky jsem příběhu dával spád, kompozici, určoval, jak a kdy co zazní. Samozřejmě je ve hře jistá míra stylizace. Uvidí hru diváci v Ostravě?
To teď nevím. Hrát se bude v Národním divadle na komorní scéně Kolovrat. Patrně už letos na podzim. V Národním si ji u mne zamluvili už čtrnáct dní před vyhlášením výsledků soutěže. Kdyby se má hra hrála v Ostravě, to bych byl úplně nejraději. Ale v době, kdy hrají dvě mé inscenace na mateřské scéně v Aréně, mi přijde eticky neúnosné, abych tam cpal ještě třetí. Postavu Slánské jsme psal pro Alenu Sasínovou. Myslel jsem, že by to mohlo být ono. No, uvidíme.
Získal jste v pořadí druhou cenu, přitom první udělena vůbec nebyla. Mrzí vás to? Porota to tak někdy dělá. Důvod je asi ten, že první cena by měla být pro větší soubor. Hra o Slánské je komorní záležitost. Ale jestli je cena první nebo druhá, když už tu první nedali, to je vlastně jedno.
Jak dlouho jste na Slánské pracoval?
Na to se vždy těžko odpovídá, ale nejméně půl roku. Jste jediný, kdo v Ostravě za divadelní hru Radokovu cenu dostal ?
Dříve ji dostal i režisér Jiří Pokorný? Je z Ostravy, ale v Ostravě nežije. Takže z žijících v Ostravě jsem jediný.
Která je to vaše hra v pořadí?
Ježíšmarja. To bych musel počítat.
Tak aspoň přibližně?
Do těch deseti se vejdeme. Nejsem typický chrlič textů.
Která byla vaše první?
Jmenovala se velmi optimisticky Perverze. Napsal jsem ji na vojně. Hráli jsme ji v ostravském amatérském souboru Ostravská pohoda. Obrážel jsem s ní i místní undergroundové bary se študáky ve druhé půli 90. let, kdy jsem už učil na konzervatoři. Pak dokonce z Perverze udělali rozhlasovou hru v Českých Budějovicích.
Vaším nejznámějším dílem však asi zůstává Brenpartyja, hra o životě na haldě? K ní bych přiřadil i Výmlat. Ten se hrál několik sezón v Bezruči, dostal se do finálového kola Radokovy ceny. Byl dokonce přeložen do bulharštiny, což mi přijde fantastické. Hra je o unaveném manželském páru, ke kterému se přistěhuje manželčina sestra, bývalá milenka manžela. Vztahy se nějakým způsobem znovu obnoví.Taková komedie o těch nejhorších možných koncích.
Jaká je podle Vás úroveň ostravských divadel?
Myslím, že Ostrava si stojí dobře. Dbá se tady na herecké divadlo a nedělá se tolik stylizace, kdy herci jen vytvářejí sošné pózy a deklamují operním způsobem text. Navíc je v Ostravě spousta herců, kteří jsou herecky skutečně prvoligoví.
Máte nějaké rituály při psaní? Zavíráte se třeba ve svém porubském bytě?
To nemám. Jsem člověk bez rituálů. Akorát jsem strašně lenivý, takže píšu v leže. Píšu rukou na papír, pak to přepisuji. Má tvorba je tak na tisíci papírech. A protože jsem nepořádný, tak většinou papír, na který jsem něco napsal, hodiny hledám. Pak zjistím, že nalezené nestojí za nic. Ale já jsem vyčerpán už tím, že jsem ten vůbec papír vůbec našel.