Začátkem roku zimní závody, v dubnu motocross a jako vrchol sezony červnová rallye. Tři tradiční závody, díky kterým zná radouňský Motorsport Team celá republika.
„Tým tvoří kolem padesátky aktivních členů. Hlavní soutěže se pak účastní až 250 pořadatelů,“ vysvětluje Lukáš Matějů z Motorsport Teamu.
Vysoký počet pořadatelů zdůvodňuje Matějů tím, že je třeba hlídat neukázněné diváky. „U každého nebezpečnějšího místa by měl někdo stát, protože nikdy nevíme, jestli někdo náhodou nevezme zatáčku moc rychle a nenapálí to třeba do stromu,“ poukazuje Matějů na vážnou nehodu, která se při závodech stala před třemi lety. Jedna z posádek neuřídila své auto a skončila v transformátoru.
Podle něj je důležité uspořádat rallye tak, aby nebyli závodníci zahlcení velkou nabídkou akcí. Zkušenosti organizátoři nabírají i při návštěvách jiných rallye, například každoroční akce v Českém Krumlově.
Při prvním ročníku v roce 2007 se na radouňskou rallye sjelo třicet aut. O rok později se počet posádek zdvojnásobil a od chvíle, kdy se místní závody staly součástí republikového poháru, se účastní kolem stovky aut.
Podle závodníka Michálka se nehody na trati stávají a zabránit tomu pokaždé nejde.
„Nejdůležitější je, aby na startu každé rychlostní zkoušky stála sanitka, která je schopná na místo nehody do několika minut dojet a rychle poskytnout první pomoc. Už se stalo, že lidé na internetu komentovali, že jsme udělali chybu. Chyby jsou přitom ale většinou na straně jezdců, kteří nedodržují všechna pravidla,“ nelíbí se Michálkovi.
Při plánování trasy se organizátoři snaží držet v okolí Hradce. Podle nich závody třeba právě na Kamenicku, kde se pořádaly během několika předešlých let, nemají zrovna nejlepší pověst.
Celý závod je rozčleněný do takzvaných rychlostních zkoušek – až deset kilometrů dlouhých úseků rozmístěných po celém okrese. Ty jsou mezi sebou propojené spojovacími úseky, na kterých musejí jezdci dodržovat platné předpisy.
Radouňákům závody nevadí. Milují je
Radouňské závody také potřebují sponzory. Jejich shánění je ale rok od roku těžší.
„Snažíme se akce dělat tak, aby se samy zaplatily. Sponzoři se teď vymlouvají na známé klišé, ekonomickou krizi. Chtěli jsme sehnat třeba prodejce aut, kteří by nám na den půjčili auto nebo dali nějakou finanční podporu, ale je to čím dál horší. Alespoň že máme obce, které nám na tuhle činnost přispějí ze svých rozpočtů,“ přiznává Michálek.
Nepokládají obyvatelé Radouní jezdce za nebezpečné blázny? Podle Matějů a Michálka je drtivá většina Radouňských zapálenými fanoušky rallye a spousta z nich i sama závodí. Ostatní jsou rádi, že jejich vesnice zaplaví návštěvníci. Vždycky se ale prý najde někdo, kdo s hlukem závodních aut a uzavřenými silnicemi nesouhlasí.
„Místní i chataři skousnou, když se jeden víkend nedostanou na silnici. Kdyby to bylo na dva týdny, tak je to horší,“ říká Matějů.
V místech, kde žádají o přístup k tratím, se pořadatelé podle svých slov často setkají s odmítnutím a nepochopením.
Posádky radouňského týmu
Petr Michálek a Jan Hála jezdí autem Suzuki Swift 1.3 GTi.
Karel Karásek a Roman Hrubý řídí Škodu 100, typ 722, stejně jako Aleš Šojsl a Dušan Karásek.
Petr Šelepa a Jiří Šelepa sedí ve Škodě Rapid 136 s upraveným karburátorem.
František Kadlec a Michal Rypáček vsadili na Škodu Felicii 1.6.
Josef Janů a Tomáš Švácha jezdí Škodou Favoritem 1400.
