Reinkarnace sportovní haly

Mohou-li při vzniku nového komerčního centra jeho tvůrci komunikovat s těmi, kteří mají ve výsledku na projektu vydělávat -tedy s přímými investory, je to jistě velký rozdíl oproti běžné praxi.

Novostavba pražské sportovní haly Brumlovka je důkazem toho, že taková spolupráce může přinést i jiné hodnoty než pouhý poměr cena/výkon. Ateliér Aulík Fišer architekti vyhrál v roce 1993 urbanistickou soutěž na řešení nově vznikajícího administrativního komplexu BB Centrum. V rámci tohoto projektu vzniklo šest administrativních budov, které do značné míry udávají tvář hlavního městu při vjezdu do vnějšího centra po dálnici D1. Jako poslední přišla na řadu výstavba nové polyfunkční sportovní haly na místě původní proslulé Brumlovky. Ta však již řadu let jen dožívala a sloužila spíš jen k televizním přenosům a příležitostným koncertům než svému původnímu účelu.

Byl stanoven požadavek, aby nová hala fungovala způsobem ve světě již běžným, který se u nás osvědčil například u hotelů - měl by ji provozovat některý z řetězců, disponující veškerým know-how i potřebným vybavením. Taková zařízení bývají založena na klubové bázi. Ačkoli se otevírají široké veřejnosti, určité regulativy vycházející z výhod členství zajišťují rovnoměrné využití všech sportovišť.

#####Nový obsah na starém půdorysu

Architekti dostali hned na začátku poměrně jasné a přesné zadání, jakými funkcemi objekt naplnit. K dispozici byl původní pozemek staré haly. Stavba měla mít oproti okolním budovám výrazně menší objem. Šlo tedy i o to, aby nová hala mezi sousedy zapadla, aby nepůsobila jakoby v jiném měřítku. Celé první a část druhého nadzemního podlaží měly nahradit někdejší veřejný prostor pro obchodní využití, do něhož by ústila lávka pro pěší, překlenující rušnou Vyskočilovu ulici. Záměrem investorů bylo jednoznačně oživit nabídku služeb a příležitostí k mimopracovnímu vyžití všech „obyvatel“ BB Centra.

#####Bazén pod střechou

Při hledání optimálního vnitřního uspořádání se pracovalo jednak s horizontálním členěním jednotlivých podlaží, ale také s členěním vertikálním - jednotlivé prostory (cvičební sály, bazén, šatny) mají totiž každý jiné nároky na výšku stropu. Cílem bylo získat co možná největší využitelnou podlahovou plochu nad daným pozemkem. Výsledné řešení není jen velmi efektivní, ale zároveň efektní. Vznikla jednoduchá, dynamická stavba, jejíž přední stěna s oblými rohy se šikmo vyklápí ven nad volné prostranství. První nadzemní podlaží je řešeno velice jednoduše. Vyplňuje ho vchodová pasáž, obklopená nájemními prostory - obchody, restauracemi a poštou. Z pasáže vybíhají eskalátory do druhého podlaží s dalšími komerčními prostory, vyústěním spojovací lávky a recepcí wellness centra, za níž se nalézají šatny a menší sály pro fitness aktivity. Ze šaten je po schodech přístup do třetího podlaží s pětadvacetimetrovým bazénem se čtyřmi dráhami pro kondiční plavání a dvěma pro vodní aerobik nebo pro neplavce. Umístění bazénu pod střechou bylo dáno snahou dodat mu eleganci, výhled a prostor… Součástí „mokrého provozu“ jsou i sauny, vířivky a odpočívárny. Přibližně třetina plochy nejvyššího podlaží patří třem největším univerzálním sálům na spinning, aerobik a další hromadná cvičení. Od bazénu stoupá točité schodiště na střešní terasu, jež se rozkládá na pultové střeše s velmi mírným sklonem. Výšková disproporce mezi bazénovou halou a cvičebními sály tvoří ve střeše jakési „utopení“ - zářez, který návštěvníky terasy částečně ukrývá před pohledy z vyšších pater okolních administrativních budov. Plochy nadzemních podlaží byly příliš cenné na to, aby sloužily zázemí bazénu.

Veškeré technologie byly proto umístěny v podzemí objektu. Hlavní strojovna a úpravna vody je propojena s bazénem masivním potrubím, které vede jádrem budovy. Pouze menší zařízení, sloužící především k provozu whirpoolů, se nacházejí v malém technickém mezaninu, který vznikl v důsledku různých výšek jednotlivých prostor mezi druhým a třetím podlažím. Podzemí haly má tři patra určená převážně k parkování. Garáže jsou organizovány tak, aby zajíždění a vyjíždění aut bylo pohodlné. Zbylé prostory obsahují technické zázemí budovy.

#####Nestandardní řešení

Nosnou část budovy tvoří železobetonový skelet s vyzdívkami. Má přesně definovanou podobu mokrého provozu, avšak v ostatních prostorech jsou stanoveny zóny, jež nabízejí určitou míru flexibility pro případné dodatečné stavební úpravy. Z pohledu statiky je velmi zajímavá konstrukce bazénu. Masivní vanu z vodostavebního betonu nesou šikmé sloupy. Stavebně je zcela oddělena od zbytku budovy. Mnoho tun vody v nádrži má totiž svoji specifickou tepelnou roztažnost, svoji vlastní dynamiku. Bazénová hala je zastřešena předepjatými nosníky. Většina technického a provozního zázemí (šatny, kuchyně aj.) je v budově umístěna při jižní straně, přivrácené k dálnici, a to v nadzemí i v podzemí. To mělo dopad na podobu vnějšího pláště stavby. Ve směru k dálnici přechází střecha dolů jako jakási kapota. Je poměrně málo členěná, s minimem oken, má větší měřítko než ostatní stěny. Kontrastuje tak s okolními administrativními budovami, s jejich „nekonečnými okny“ v každém patře. Ostatní tři stěny haly pokrývá perforovaný trapézový plech. Autorům se podařilo prosadit použití finančně poměrně náročných obloukových skel v rozích objektu. Nejsou pouhou výsečí válce, jedná se spíš o výseč kužele. Celkový dojem ze stavby podtrhuje speciální metalický nátěr. Plášť budovy tak získal schopnost barevně se proměňovat v denním světle z vínově rudé přes červenou až po zelenožlutou.

#####Dohoda je možná v zájmu všech

Developer nikdy neinvestuje víc, než kolik se mu vrátí. Na rozdíl od ostatních komerčních projektů se však v případě BB Centra daří hledat a nalézat shodu v tom, že šetřit se nemusí za každou cenu. Architekti se snažili investice maximálně racionalizovat. Nákladné a speciální prvky byly vyváženy jednodušším řešením nebo materiálem v jiné části stavby. Výsledný konsenzus byl možný i proto, že jednání probíhalo s přímými vlastníky a ne jen s jejich zástupci či manažery. Nová Brumlovka se tak stala prvkem, který dokresluje atmosféru celého byznyscentra a následně zvyšuje i atraktivitu nájemních ploch.

#####Centrum volného času Nová Brumlovka, Praha

Architekt: AUL ÍK FIŠER AR CHITEKT I

Autoři návrhu: Ing. arch. Jan Aulík, Ing. arch. Jakub Fišer, Ing. arch. Tadeáš Matoušek, Ing. arch. Veronika Müllerová

Klient: CVČ Nová Brumlovka a. s., developer Passerinvest

Kapacita: restaurace 725 m2

Obchodní plochy: 790 m2

Wellness centrum: 3650 m2 (z toho bazén a termální zóna 950 m2, 189 parkovacích stání)

Návrh: 2002

Projekt: 2004

Realizace: 2007

Tomáš Průša / foto: A FA, Jan Kroupa, Crestcom