Režim v listopadu 1989 padl, ale výsledek dosud není dokonalý | E15.cz

Režim v listopadu 1989 padl, ale výsledek dosud není dokonalý

Nová revoluce? Není k ní důvod. Leda by byla proti Klausovi, míní bývalý člen stávkového výboru.

Odvážní a většinou mladí byli lidé, kteří se postavili před dvaceti lety do čela davu, jenž svrhnul komunismus, přesněji jeho československou reálně socialistickou odnož. Dnes jim zbyly jen vzpomínky, které ve středu 11. listopadu oživili na setkání v Ponorce.

Převratné události roku 1989 začaly psát svou historii v Olomouci už v neděli 19. listopadu, kdy se zpráva o masakru na Národní třídě rozšířila po celé zemi hlavně prostřednictvím Svobodné Evropy a studentů. Ti se poprvé sešli týž večer na kolejích a začali domlouvat, co podniknou další den.

„V pondělí ráno jsme zašli na místo, kde jsme měli nástup z vojenské katedry a lampasákům jsme řekli, že vojna už nebude. Málem jim z toho zaskočilo,“ vzpomíná Martin Štainer.

Další studenti šli před své fakulty. Na shromáždění ve sportovní hale v pravé poledne pak rozhodli o stávce.

„Proti bylo jen čtrnáct z několika tisíc studentů,“ podotkl amerikanista Josef Jařab, pozdější rektor univerzity.

Stávkový výbor tenkrát a po dvaceti letech

Vznikl dvacetičlenný stávkový výbor, pět lidí z každé fakulty. Zabral i Jařabovu kancelář, kde byla postel. Při několikahodinovém pracovním vypětí přišla organizátorům akcí v prvních porevolučních dnech vhod.

„Dnes si jsme vzdáleni, s některými se ani nepozdravíme. Byli jsme z různých fakult a do té doby jsme se neznali. Když to skončilo, nestýkali jsme se,“ uvedl Štainer, jeden z šéfů stávkového výboru.

Z jeho někdejších členů jsou dnes lékaři, učitelé nebo podnikatelé. Tomáš Roreček dělá texty pro Anetu Langerovou, Vít Pohanka je zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu ve Spojených státech a Ivan Langer to dotáhl na ministra vnitra. Jařab o něm žertem říká, že on jediný se zvrhnul. Ani ostatní moc nechápou, že jej vysoká politika tak pohltila.

„Neřekl bych, že jsem to dotáhl nejdál, oni jsou také profíci ve svých oborech. Nebýt revoluce, bydlel bych asi v paneláku a pracoval v nemocnici,“ řekl Langer.

Schůze, agitace, happeningy

Revoluce změnila život většině lidem. Například Miloš Korhoň chtěl v listopadu 1989 emigrovat.
„Ve středu patnáctého jsme odjeli s manželkou do západního Německa, kde jsme se sešli s kamarády, abychom se domluvili na podrobnostech. Pak jsme se dozvěděli, co se u nás děje a vrátili jsme se rychle domů,“ vzpomíná Korhoň.

Za nejparadoxnější z prvních porevolučních dnů považuje situaci, kdy byl na výboru jednou sám a zazvonil telefon. „Volal kvestor a ptal se, jestli stávkový výbor dovolí, aby se dostavěla přírodovědecká fakulta v Hejčíně. Připadalo mi to absurdní,“ usmívá se dnes Korhoň. Tvrdí, že zážitek z revoluce mu nikdo nevezme. „Byla to úžasná doba,“ dodal dnešní podnikatel.

Nedostatek spánku, vypětí, emoce. Dlouhé schůze, překotná organizace. Agitace ve fabrikách, malování plakátů. Besedy, tříbení názorů. Happeningy.

Mezi těmi, kdo stál spíš vzadu, byla studentka lékařské fakulty Šárka Součková, dnes doktorka Koníčková.

„Nechtěla jsem v tom režimu žít, proto jsem to dělala a jsem šťastná, že se to povedlo. Kdyby tady ta současná částečná demokracie nebyla, nežila bych tady,“ tvrdí Koníčková. Po politické kariéře nikdy nezatoužila, léčení lidí má pro ni větší cenu. „Ve stávkovém výboru jsem pomáhala organizovat jeho chod v administrativě. Netlačila jsem se dopředu. To je místo pro chlapy,“ říká skromně lékařka.

Ani VŘSR nebyla úředně povolená

„Zbavili jsme se komunistického režimu, to je hlavní, i když to občas není ideální,“ tvrdí bývalý herec a režisér Mikuláš Pánek.

Byl to on, kdo se v pondělí 20. listopadu večer vyšvihnul na parapet grill baru a oznámil lidem na náměstí, že je revoluce. „Přišel tam jeden tehdejší prokurátor a křičel, že shromáždění není povolené, že se máme rozejít a vyhrožoval kriminálem. Kolega jej utřel, když se ho zeptal, jestli Velká říjnová socialistická revoluce byla povolená,“ směje se Pánek, jehož mrzí, že si tenkrát nepsal žádné poznámky.

„Byla to hektická doba. Třeba jak jsme se okupační stávkou zmocnili divadla a nabídli ho pak jako prostor k diskusím. S kolegy se někdy nemůžeme shodnout na detailech, každý si je pamatuje jinak,“ podotkl Pánek, který Olomoučanům utkvěl v paměti jako moderátor mítinků od Sloupu Svaté Trojice. Známý byl i Ivan Langer, jenž vymýšlel studentské rošťárny a komentoval je.

„Bylo jich několik. Nechtěli jsme, aby revoluce byla jen záležitostí studentů. Proto jsme vymysleli krabice před Okresním výborem KSČ nebo odlet sousoší Stalina a Lenina do teplých krajin prostřednictvím balonků. Patřila tam i korunovace lva, což byla symbolika, protože ve státním znaku měl za komunistů lev hvězdu,“ uvedl Langer.

Revoluce dnes? Proti Klausovi

Josef Línek odešel ze stávkového výboru v lednu 1990. „Za revoluce to byla zvláštní doba, kdy nám lidé na stávkový výbor nosili buchty a peníze. Na počátku nového roku jsem ale měl pocit, že je dobojováno. Režim byl pryč, Havel se stal prezidentem a vznikl akademický senát. Soustředil jsem se více na diplomovou práci a státnice,“ uvedl nynější odborný asistent z katedry bohemistiky.

Historik Pavel Urbášek tvrdí, že ani tehdejší disent neměl představu, co bude po revoluci následovat. „Lidé chtěli změnu, ale nevěděli, jaká bude. O kapitalismu začal jako první mluvit Václav Klaus,“ připomněl Urbášek. Zároveň dodal, že hodně komunistů obratně využilo a zhodnotilo své styky a zkušenosti v nové době.

I Jařab míní, že demokracie se ještě nevrátila v plné podobě. „Byla nahrazena partokracií, tedy zájmy politických stran,“ uvedl Jařab.

A studentský vůdce? „Téhle společnosti by odlehčilo, kdyby byla revoluce proti Klausovi. Jeho kamarádům, poradcům a vydavatelům jeho knih,“ uzavřel Štainer.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!