Freestyle BMX jezdí už od svých dvanácti a třinácti let. Za tu dobu mají za sebou spoustu nešťastných pádů i spoustu úspěchů. Rideři Jarek Frantík (Frenk) a Michal Baránek (Banán) z Hodonína se ale shodují na tom, že freestyle není jen o sportu, ale především o způsobu života.
Jak byste freestyle BMX popsali?
Frenk: Je to jedno z odvětví extrémních sportů. Jeho předchůdce BMX (bicycle motocross) vznikl ve Spojených státech na začátku sedmdesátých let. Firmy tehdy začaly vyrábět malá kola, se kterými se mohlo závodit na upravených tratích.
Banán: O deset let později začalo pár lidí trénovat mimo trať. Vyhledávali si různé bazénky, schody a zábradlí, na kterých se rodily první triky. A tak vznikl freestyle BMX. Tohle odvětví „béemiksu“ nejvíc zpropagoval Mat Hoffman, který vymyslel nejvíc triků.
Má freestyle BMX nějaké disciplíny?
Frenk: Jsou čtyři. Jedním z nich je vert, který se jezdí na velké u rampě, kde se předvádí různé triky. Jinou disciplínou je flatland, což je takový breakdance na kole. Další je dirt, který jezdím já. Jezdí se na skocích uplácaných z hlíny. Buď závodně, nebo si skupinka lidí postaví překážky někde v lese a užije si to i bez stresu.
Banán: Já jezdím park, který je nejrozšířenější. Jezdí se na nejrůznějších překážkách v bikeparku nebo skateparku. Poslední disciplínou je street, kde se všechno odehrává na ulici. Jezdí se po schodech, zídkách nebo po zábradlích. Když si kluci vymyslí nějaký trik, vyfotí si ho nebo natočí na video. Někdy se mezi sebou kámoši domluví a uspořádají road trip. Vezmou auto nebo karavan, naskládají do něj kola a objíždějí parky a města po celé republice.
Jezdí freestyle také holky?
Frenk: Ne, je to naprostá výjimka. Když už se nějaká najde, tak dělá hlavně flatland.
Jaký je rozdíl mezi freestylovým a klasickým kolem?
Frenk: Jsou to dvě naprosto odlišná kola. Kolo pro freestyle je mnohem menší. Sedadlo je nízké a v podstatě je k ničemu, protože ho rideři nepoužívají. Kolo je také odlehčené, aby se s ním daly dobře dělat triky.
Banán: Kola na BMX mají také twister. Je to součástka, která umožňuje neomezené protáčení řidítek kolem osy. Jsou tam navíc stupačky, kterým se říká pegy. A většina riders vůbec nepoužívá brzdy.
Co pro vás osobně freestyle znamená?
Frenk: Je to životní styl, do kterého se prolíná celý můj svět. Je to hlavně o kámoších, relaxu a zábavě. Důležitá je pro mě volnost. Můžu si trénovat kdy chci a jak chci. Když mám volno, vezmeme s kámošem auto a jedeme na road trip.
Banán: Je to o poznávání nových lidí, o kamarádství, posunování vlastních možností a strachu, ale hlavně o pohodě.
Jak tento styl zabírá na holky?
Frenk: Když jsme začínali, chodilo se na nás dívat hodně lidí. Dneska to holky moc nezajímá. Kluci s malým kolem a dámskými kalhotami pro ně nejsou atraktivní. Občas se přijdou podívat nějaké náctileté emo slečny.
Banán: Přitom v Americe je to jeden z národních sportů. Každá babka tam freestyle zná. U nás děcka dostávají od rodičů klasické kolo, a tam klidně freestyleového cykloše.
Jaké oblečení rideři nosí?
Frenk: Dřív jsme nosili stejné oblečení jako skejťáci, ale začalo se to odlišovat. Základem jsou uplé dámské kalhoty. Jsou úzké a tak se v nich dobře pohybuje a dělají triky. Nosí se i uplá trička nebo flanelové košile.
Banán: Původně se používaly boty pro skejťáky. Teď se ale vyrábí boty speciálně pro BMX, které mají upravenou podrážku. Jinak používáme helmy a někteří i chrániče. Mezi ridery je hodně oblíbené tetování.
Jaké slangové výrazy používáte?
Frenk: Když někdo spadne z kola, říká se tomu mrcha nebo držka. Odřenině říkáme slanina.
Banán: Když je to větší zranění, je to rakev, crash nebo death.
Měli jste už nějaké zranění?
Banán: Nic většího.
Frenk: Spíš takové běžné věci. Měl jsem desetkrát vyvrknutý kotník, několikrát naraženou bradu, vodu v koleni a museli mi operovat meniskus.
Máte nějaké vlastní triky, kterými se můžete pochlubit?
Banán: Triky už jsou všechny vymyšlené. Dají se ale pořád vymýšlet jejich nové kombinace.
Jaká hudba k freestyle patří?
Banán: Když se jezdí závody, musí to být pořádná hecovačka. Většinou se pouští nějaká kytarovka, takže rock, punk, hardcore nebo metal. Spousta z nás ale jezdí na hip hop.
Frenk: Já poslouchám hlavně klasiku jako je AC/DC nebo Iron Maiden.
Posloucháte muziku i při ježdění?
Frenk: Někdy jo. Jindy mám zase rád čistou hlavu, abych se mohl soustředit.
Banán: MP3 na uších mám vlastně pořád.
Jak vás vnímají policisté?
Frenk: Moc v lásce nás nemají. Vadí jim, že na kolech nemáme odrazky a světla. Přitom většina z nás nemá na kole ani brzdy a toho si nevšimnou.
Banán: V Hodoníně začali jezdit policajti na kolech, ale neumí ani vyskočit na patník. Když nás honí, nikdy nás nechytnou.
Jaké jsou vaše největší úspěchy?
Banán: Na x-cupu v Pardubicích jsem byl na mistrovství republiky v elitě druhý.
Frenk: Jezdím si hlavně sám pro sebe. Jinak na Trail jamu v Brně jsem byl první, na Bikehall contest v Trutnově třetí a stejně jsem dopadl i na Českém poháru v dirtu v Brně.
Máte v Hodoníně kde trénovat?
Banán: Moc slavné to není. Petr Fojtík, zakladatel našeho závodního týmu, se už několik let snaží ve městě prosadit nový bikepark. Kdyby se to povedlo, bylo by to skvělé.
Frenk: Jinak jezdíme trénovat do brněnské Zbrojovky, do haly ve Zlíně, do parku ve Veselí nad Moravou nebo v Holíči.