Řidiči sněžných pluhů bojují s bílou tmou i ledem na silnicích | E15.cz

Řidiči sněžných pluhů bojují s bílou tmou i ledem na silnicích

V těchto dnech se nezastaví. Řidiči sněžných pluhů. Když padají vločky, křižují silnice sem a tam. I přesto je někdy boj sypačů se sněhem téměř marný.

Litvínov, Krušné Hory / S každým přídělem sněhu láteří řidiči, že silničáři, místo aby projížděli zaváté cesty, někde popíjejí kávu. Řidiče pluhů takové řeči nerozhodí. Když sněží, projezdí celou dvanáctihodinovou šichtu. „Lidé si neuvědomují, že sníh je živel. Dokáže nadělat stejnou paseku jako povodeň nebo vichřice. Očekávají, že i při sněžení udržíme silnice černé,“ říká Libor Tačner, vedoucí chomutovského provozu Správy a údržby silnic Ústeckého kraje.

Na vlastní kůži

Ve středu ve čtyři hodiny ráno nasedám společně s řidičem do sněžného pluhu. Tatrovka je naložená drtí. V noci ani přes den nepadalo. V zasněženém městě jsou ale silnice téměř holé. Vyjíždíme proto do hor. O víkendu si mohli řidiči sypačů o tak klidné směně nechat jen zdát. Předpověď o vydatném nadělení sněhu vyšla do puntíku.

„Na téhle straně kopců nesolíme. Na Klínech kvůli žábám, kousek dál kvůli přehradě,“ vysvětluje čtyřiačtyřicetiletý řidič Pavel Bejček. Po cestě potkáváme srnku, lišku i zajíce. „Jednou jsem před radlicí sunul hradbu sněhu, koukám, co to tam poskakuje. Byl to kanec, doběhl na špičku radlice. Říkám si, bude pečínka, mrkl na mě, otočil se a byl v lese. Než jsem zastavil, už pelášil pryč,“ vypráví Bejček.
Pod Klíny u odbočky na Rašov je přesně vidět hranice, kde přestávají silničáři solit. O pár desítek metrů níž jsme projeli místem, kam Bejček posílá vůz se solí a solankou. „Je tam úsek, který je vždy namrzlý, přitom není nikde blízko potok. Sůl díky solance, což je roztok, působí rychleji,“ vysvětluje řidič. Před Klíny potkáváme té noci jediné auto. „To je pošťák. V noci jezdí jen on, pekaři a taxi,“ popisuje zkušenosti.

Pohled na bílou krajinu je úchvatný. „Nabízeli mi, abych jezdil ve městě, řekl jsem ne, ne. Baví mě to na sněhu. Včera se všechno kolem třpytilo,“ pochvaluje si práci Bejček. Za pár minut se ale zdvihá vítr. Ve chvíli, kdy najíždíme radlicí do navátého sněhu, rychle pochopím termín „bílá tma“. Stěrače sice kmitají neustále, přes sníh ale nevidím ani na radlici a obdivuji řidiče, že se ještě držíme na silnici. „V listopadu si podél silnic dáme kůly, tak třicet centimetrů od krajnice. Problém je, když ho někdo posune. A s koncem zimy nám je lidé rozkradou, nejdřív na Klínech, asi si z nich dělají pergoly,“ přemýšlí řidič, když projíždí podruhé touto obcí a drtí posypává cestu.

Mrzne až praští

Na benzince v Mníšku musí řidič krumpáčem na korbě rozbít zmrzlou drť. Zda se správně sype z auta, kontroluje za jízdy bočním zrcátkem. „I když je posypáno, musí si lidi uvědomit, že nemohou jezdit jak blázni. Když někdo sjede do příkopu, je to jen jeho vina. Také jezdím pomalu, posypáno mám až za sebou. Dělám sypače čtyři roky a ještě jsem nezapadl. Kluci mě popichují, že správný sypač nebudu, dokud neskončím v příkopě,“ směje se Bejček.

Po sedmé hodině se vracíme do Litvínova, řidič ještě tankuje plnou nádrž pro denní směnu. Ujeli jsme přes sto kilometrů. „Když je mokrý sníh, žere auto až osmdesát litrů na sto kilometrů, na normálním sněhu tak padesát dva,“ popisuje spotřebu tatrovky.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!