Vývojáře zaujala řada způsobů, pomocí kterých se hlavonožci dokážou pohybovat: umí totiž jak plavat, tak ale i kráčet či v případě ohrožení využít vlastní vodní „tryskový pohon“ k rychlému úniku. Zároveň zmínili, že tradiční „tvrdí“ roboti jsou v určitých situacích příliš neohrabaní a „zranitelní“. S rostoucí dostupností měkkých a pružných materiálů to pak prý byl jen krůček od sestrojení prvního prototypu.
Vědci zpočátku bojovali s energetickou efektivitou pohybu robochobotnice (COT), jak je vidět na videu, problém vyřešili přidáním silikonové síťky kolem chapadel. Celý koeficient energetické náročnosti na pohyb (vyjádřený v poměru energetického vstupu ku váze s rychlostí a gravitací) se jim pak podařilo srazit na 0,62 bodu. Pro srovnání: u lidské chůze tento koeficient COT činí pouhých 0,1 bodu, při jízdě na kole dokonce 0,05 bodu.
Výzkumný tým nyní pracují na zdokonalení pohyblivosti chapadel a dalším snížení energetické náročnosti na pohyb.
