Rodina si myslí, že jsem blázen

Kde běžný cyklista funí námahou, tam jednašedesátiletý Pavel Dudr vesele sviští na svém kole. Není to však obyčejný bicykl. Zlínský vynálezce ho vybavil zařízením, které umožňuje i ruční pohon. „Zapojení rukou do pohonu kola se řeší už sto let, ale od roku 1930, kdy se závodníkům zakázalo používat pomocný pohon, se tím už nikdo nezabývá. V patentové literatuře existuje řada patentů,“ říká zlínský zlepšovatel. Princip vynálezu, který si nechal Dudr patentovat, spočívá v propojení pedálové kliky pomocí důmyslného mechanismu s pákou, kterou má namontovanou na řídítkách. V případě potřeby ji může využívat a střídavě oběma rukama odlehčovat svalům na nohách. Na první pohled vypadá jízda s ručním pohonem nepohodlně a nebezpečně, Dudr však tvrdí, že jde o otázku zvyku. „Když někde na cestě potkám závodní cyklisty, dělají, že mě nevidí. Myslí si, že jsem asi invalida,“ dodává Dudr. Svůj patent už nabízel různým výrobcům kol, a dokonce ho představil v televizním pořadu Den D, kde soutěžící žádají investory o peníze na své projekty. „Tomio Okamura si kolo vyzkoušel, ale neměl o něj zájem. Byl jsem se s ním ukázat i na speciálním veletrhu, ale dopadl jsem stejně. Všichni říkali, že je to blbost,“ směje se Dudr. Na upraveném kole jezdí asi pět let. Za den na něm dokáže ujet i sto čtyřicet kilometrů. I když jízda vypadá na první pohled nebezpečně, vynálezce tvrdí opak. „Na tomhle kole jsem letěl třikrát přes řídítka, ale ani jednou kvůli ruční páce,“ zdůrazňuje konstruktér. Jeho vylepšování kola neskončilo u ručního pohonu. Nedávno vyvinul i nový typ sedla. „Má asi třikrát větší plochu než běžné sedlo. Je podstatně širší, ukotvené na speciálním čepu a při jízdě se kýve, což je pro jezdce daleko pohodlnější. Myslím, že tohle by mělo mít větší úspěch,“ míní Dudr. Kromě konstruování se zabývá řadou dalších oborů. Třeba kosmologií. Zajímá ho především existence mimozemských civilizací. „Vyšlo mi, že v nejbližších padesáti galaxiích je lidstvo osamocené,“ tvrdí Dudr. Na jeho aktivity se rodinní příslušníci dívají s despektem. „Rodina si asi myslí, že jsem blázen, ale jsem už v důchodu a tak se můžu zabývat blbostmi,“ směje se Dudr.