Zamilované dvojice míří v Praze neomylně na Petřín. V Brně se zase milenci scházejí na Kraví Hoře. Také Břeclav a Hodonín měla v minulosti svoje vyhlášená romantická místa. Některé z nich přežily dodnes. Jiné časem zpustly nebo je nahradila nevzhledná zástavba.
„Takových míst bylo v Hodoníně několik. Lidé se chodili procházet podél řeky Moravy nebo do bývalé Anenské aleje. V Bažantnici byla vyhlášená zahradní restaurace U Červených domků. Randit se chodilo také k parku u kaple svatého Kříže, na Mírové náměstí nebo do parku v Sadové ulici. Tam se ale dnes scházejí spíše bezdomovci,“ vyjmenovala nejznámnější místa ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně Irena Chovančíková.
V minulosti se chodili obyvatelé Hodonína nejčastěji procházet po Národní třídě. „Ta se stala jednou z hlavních procházkových tras ve městě, kam lidé chodili v podvečer nebo o víkendu korzovat. Oblíbeným místem byl také Veslařský klub na nábřeží Moravy, kam si lidé chodili zasportovat i pobavit se. Pro sport i rekreaci sloužilo také koupaliště a Očovské louky, kde se v části zvané Na Cigánce nacházelo letní kino. Oblíbeným místem procházek byly také městské parky,“ popsala starostka Hodonína Milana Grauová, která si myslí, že by bylo dobré obnovit restauraci U Červených Domků a přilehlý areál v Bažantnici.
O tom, že jsou Hodoníňané patrioti, svědčí i obliba webu Hodonín nostalgický, který provozuje Antonín Kučera. Ten na web umísťuje staré fotografie, pohlednice a kresby, které zachycují zaniklá zákoutí města. „Pro mě jsou romantická skoro všechna místa, která mi připomínají minulost. Takto k webu přistupuje i většina těch, kdo mi píšou, a je jich dost. Ozývají se Hodoníňané, žijící v zahraničí, kteří se pomocí fotografií vracejí virtuálně do města a poznávají místa tak, jak je znali dříve. Na druhé straně dostávám dopisy i od mladých lidí, kteří jsou rádi, že vidí, jak město vypadalo v minulosti,“ vypráví Kučera.
Na zámek i k Dyji
V Břeclavi vždy patřil mezi nejvyhledávanější romantická zákoutí zámek. „V sedmdesátých letech se tam scházeli hlavně mladí lidé. Tehdy tam ještě nestál zimní stadion. Hodně lidí se chodilo procházet také do lesa a do Kančí obory, odkud mohli dojít až k Janohradu nebo ke svatému Hubertovi. Za Břeclaví už ale začínalo pohraniční pásmo, a tak se smělo jenom po koleje,“ vzpomíná fotograf a pamětník Karel Čepera.
Také na nedaleký zámeček Pohansko se mohlo jenom v době, kdy na něm nehlídali vojáci. Záleželo to na tom, nakolik se zrovna uvolnila politická situace. Na Pohansko ale proudily davy Břeclavských v každé době. Lidé se tam scházeli už před první světovou válkou. „Pořádali se tam promenádní koncerty a slavnostní jízdy na kole. Máme doložené, že cykloturistika na Pohansku má opravdu dlouhou tradici,“ popsala historička břeclavského muzea Alena Káňová.
Oblíbeným místem procházek v Břeclavi byla i třešňová alej, která vedla od kostela v Poštorné až k lesu. Dnes na tomto místě stojí sídliště Na Valtické. Lidé se scházeli a koupali také u Dyje. Milenci se scházeli také na nábřeží u žluté školy, kde stály velké hodiny. „Lidé si tam dávali sraz podobně, jako to dneska dělají v Brně u hodin na České,“ myslí si Káňová. Podle ní Břeclav utrpěla bombardováním za války a následnou chaotickou výstavbou,“ doddává Káňová.
Podrobněji to vysvětluje předseda komise výstavby a územního plánování břeclavské radnice Martin Ondrouch. „Břeclav doplatila na to, že se vládnoucí dělnická třída rozhodla, že rozvoj města provede radikálním řezem. Nechala zbourat starou zástavbu, postavit dvanácti patrové paneláky, monumentální Dům kultury a sídlo okresního výboru vládnoucí strany. Co nebylo dostatečně na očích, to nechali dlouhá léta chátrat. Razantní socialistické pojetí přineslo městu zvýšení počtu obyvatel, kteří sem přicházeli vyřešit svoji bytovou otázku, ale vzalo městu jeho charakteristickou tvář,“ zhodnotil Ondrouch největší zásah do urbanistického rozvoje města.
