Rozebrat, složit, vyndat, spojit. Nad hlavolamy vítězí trpělivost

Jaroslav Flejberk sbírá hlavolamy z celého světa. Má jich už sedm tisíc. Řadu z nich lidé uvidí na nové výstavě Hry a hlavolamy.

Dát dohromady tolik hlavolamů, aby jimi zaplnil svou garáž, trvalo Jaroslavu Flejberkovi čtrnáct let.

Od roku 1996, kdy se začal považovat za „tvrdého“ sběratele (jak se největší nadšenci označují), jich nastřádal už sedm tisíc. Nikdo v Česku jich nemá víc. Ve světě patří Flejberk mezi padesát „nejmajetnějších“ sběratelů.

„Manželka má naštěstí pochopení. Když se vracím z cest s novými hlavolamy, vždycky je pečlivě probere a vyřadí ty, které už ve sbírce mám,“ říká s úsměvem osmačtyřicetiletý matematik, kterého živí učitelství a navrhování počítačových systémů.

Bonbony v ježkovi

Flejberk ale neplní jen krabice a police. Hlavolamy i sám vymýšlí. Jako vůbec první dokázal vyplnit sny několika generací čtenářů Rychlých šípů. Vymyslel způsob, jak vyrobit ježka v kleci s rozšroubovatelnou hvězdicí. Přesně takového, v němž byl podle románů Jaroslava Foglara schovaný plánek na sestavení létajícího kola.

„Klíčové bylo vymyslet, jak do duté hvězdice zapustit ostny. To se mi podařilo,“ líčí Flejberk. Co se ale dovnitř všechno vejde? Podle autora záleží na rozměrech ježka. Samozřejmostí je vlastní plán létajícího bicyklu, do většího se dá vložit i malý pytlík bonbonů.

Kouzlo světa dumání a trpělivého hledání řešení Flejberk s chutí odhaluje i lidem, kteří si za slovo hlavolam dokáží dosadit jen Rubikovu kostku nebo právě ježka v kleci. Už pošestnácté se rodák z Pardubic pustil do pořádání výstavy Hry a hlavolamy, která začíná dnes v Novoměstské radnici.

„Letos chceme lidem představit japonské tajné skříňky. Vyrábějí se už patnáct set let, ale u nás je téměř nikdo nezná,“ říká Jaroslav Flejberk. Tajné skříňky nechrání zámek, dovnitř se lze dostat jen zručným hýbáním se stěnami.

K vidění bude také sbírka zhruba dvou desítek nejrůznějších ježků v kleci, které dal během necelého roku dohromady Jaroslav Hordina.

„Začal jsem je sbírat teprve nedávno. Po dlouhé době jsem totiž našel ježka, kterého mi dal před dvaceti lety otec. To rozhodlo,“ vzpomíná Hordina. Bude to poprvé, co se pochlubí svými zamřížovanými hlavolamy.

Od hry ke hře

Akce, která trvá do neděle 12. září, ovšem nezažene návštěvníky jen mezi nedostupné vitríny. V „hrací“ části výstavy se mohou rozesadit na 180 židlích a zabrat se do hloubání nad desítkami hlavolamů a her.

„Někteří lidé tam tráví klidně i osm hodin a jen se posouvají od hry ke hře, od hlavolamu k hlavolamu,“ říká pořadatel Flejberk.

Počet židlí není přehnaný. Na výstavu, která je jediná svého druhu v Česku, dorazí každý rok pět až šest tisíc lidí.

Zkušenosti a trpělivost

Co je klíčovou vlastností dobrého řešitele hlavolamů? Není to jen inteligence. „Vysoké IQ určitě pomáhá.

Ale důležité jsou hlavně zkušenosti s řešením. A také manuální zručnost a trpělivost,“ vypočítává Jaroslav Flejberk.

Tak třeba rozložení českého hlavolamu Convolution Ball (na snímku v levém boxu) trvá zkušenému řešiteli zhruba hodinu. Začátečník se bude s náročným rébusem trápit možná i týden, odhaduje Flejberk, který svůj první hlavolam vyřešil už v sedmi letech.

Budoucí generace

„Tvrdých“ sběratelů jako je on, lze od Aše na východ napočítat zhruba dvě desítky. Dobře se mezi sebou znají, scházejí se, ale klub nemají. Na to je jich příliš málo.

Vyrážejí ale na mezinárodní setkání, kterých se účastní zhruba čtyři sta nadšenců. Na takových akcích si mohou náležitě rozšiřovat sbírky. „Každý si přiveze čtyři sta hlavolamů jednoho typu a mění je s ostatními. Přijede se čtyřmi stovkami stejných a vrací se se čtyřmi sty jiných,“ vypráví Jaroslav Flejberk.

Přiznává ovšem, že jeho sbírka už neroste tak rychle jako dřív. V posledních třech letech přibývá řádově v desítkách kusů. Světovým premiantům se rovnat nemůže, jejich kolekce čítají i přes dvacet tisíc hlavolamů.

„Přede mnou jsou ti, kteří mají sbírky předávané z generace na generaci. Pokud budou mé děti pokračovat, vypracují se na špičku,“ věří sběratel.