Je to jedna z nejnáročnějších profesí na světě. Řídící letového provozu mají zodpovědnost za stovky lidských životů.
O prestižní a atraktivní práci a také zhruba stotisícový plat se v Praze ucházejí každý rok stovky lidí. Uspěje každý padesátý.
Budoucí dispečeři procházejí hodinami teorie, nekonečných cvičení na moderních simulátorech a složitými osobnostními testy.
„Je to nesmírně náročné povolání. Ne každý unese zodpovědnost za sto padesát lidí na palubě,“ upozorňuje Martin Křiklan, který v Jenči u Prahy odpovídá za provoz simulátoru pro výcvik dispečerů.
Stres provází řídící na každém kroku. Stroje letící nad Českem musejí být pod neustálým dohledem. Nesmějí se srazit, a nejlépe se k sobě ani přiblížit.
Není to jen věž
Uchazeči se školí na tři typy práce. Mohou hlídat pohyb strojů na letových tratích nebo jejich přibližování k letištím. Řídící na věži zase kontrolují přistávání, pohyb na letištních plochách nebo vydávají povolení k odletům.
„Lidé si většinou myslí, že letadlům nad Českem udílí pokyny jen řídicí věž. Ale to je jen jedna část naší práce, zato nejvíce viditelná, a tím i známá,“ vysvětluje Richard Klíma ze státního podniku Řízení letového provozu.
Chcete bouřku?
Podle zaměření své práce také budoucí dispečeři procházejí cvičeními na příslušných simulátorech. Nováčci školící se na práci v řídicí věži od ledna trénují v hodně věrné kopii skutečného letiště. Přistávání, odlety, ale i požáry letadel se učí řešit v trojrozměrném věžovém simulátoru.
„Chcete bouřku? Uděláme bouřku,“ nabízí ochotně instruktor Petr Dvořák, který v kruhové místnosti představující věž ruzyňského letiště dokáže poručit větru, dešti i jiným rozmarům počasí. Cvičení začíná.
Na digitálních hodinách je 7.13 ráno středoevropského času. Kolem dokola hlučí motory okřídlených strojů. Na elektronickou podobu pražského letiště začíná nepříjemně pršet, občas se i zablýskne.
Kdyby v místnosti seděl student, musel by začít řešit těžkosti Airbusu A320 společnosti Air Algerie. V 7.22 se letadlu vzňal levý motor.
„Do takových situací se pracovníci ve věži většinou nedostávají. Ale musíme je trénovat, aby si v případě nouze věděli rady,“ líčí instruktor Dvořák.
Hlavním pracovním nástrojem řídícího je sebevědomý hlas, klíčovou vlastností rozvaha. V případě havárie musí okamžitě zastavit ostatní provoz na ranvejích, přivolat hasiče, záchranku a navést letadlo na přistání.
To se obsluze simulátoru daří. Airbus díky hasicím nádržkám u motoru zneškodní oheň a v 7.26 dosedá na ranvej. K letadlu se sjíždějí hasiči.
Káva, čaj a stres
Simulátor, který přišel Řízení letového provozu na 1,2 milionu eur, je vytížený od rána do večera.
Investované peníze se firmě postupně vracejí díky tomu, že v něm pořádá kurzy pro české i zahraniční zájemce. „V oblasti východní Evropy jde zatím o jediný takový přístroj. Kurzů už se zúčastnilo třicet národností z celého světa,“ říká zástupce společnosti Richard Klíma.
O pár kilometrů dál v Jenči sídlí dispečeři, kteří mají pod dohledem letové dráhy nad Českem. Řídicí středisko působí jako příjemně klidné pracoviště. Káva, čaj a žádný spěch. Mezi svítícími obrazovkami sedí nebo procházejí dvě desítky rozvážných dispečerů.
Trvalý stres, kvůli němuž musejí mít řídící každé dvě hodiny pauzu, na první pohled vidět není. Každá čára na monitoru označená čísly a písmeny ale představuje jedno letadlo plné lidí.
„Snažíme se proto vytvořit dispečerům co nejpříjemnější prostředí. Stěny jsou vymalované světle zelenou barvou. Používá se zde nepřímé osvětlení, tedy odraz světla, protože pro řídící je optimální mírné šero,“ líčí Richard Klíma.
Hlavním příjmem společnosti jsou pevně dané poplatky za přelety v českém vzdušném prostoru a přistání na některém z letišť.
„Cenu za naše služby určujeme podle vzletové hmotnosti letadla a vzdálenosti, kterou nad Českem urazí,“ vypočítává Klíma. Například objemný Airbus A380 zaplatí zhruba devatenáct tisíc korun. U menších letadel bývá cena úměrně nižší.
