Domek Danuše Klímové v Horce nad Moravou vypadá na první pohled jako ostatní v ulici. Hned v zahradě ale každý narazí na první stopy její sběratelské vášně. Rostliny nejsou zasazené v klasických květináčích, ale v takových, co vypadají jako boty. A stejný tvar má i stojánek na tužky nebo hodiny v bytě.
„Boty a botičky v nejrůznějších podobách jsem začala sbírat před dvaceti lety. První tři páry jsem dostala jako památku na zetě, který byl sklářem,“ popisuje dvaasedmdesátiletá žena. Od té doby se její sbírka úctyhodně rozrostla. Dnes v ní má přes osm set kusů ze všech koutů světa. Je tak pravděpodobně majitelkou největší podobné sbírky v České republice. Některé si vozí jako suvenýry z cest nebo nakupuje ve starožitnictví, další získává od rodiny a známých.
Mnohdy si pamatuje dárce nebo místo, odkud boty pocházejí. V řadě případů se k nim vážou i vzpomínky. „Když se po revoluci otevřely hranice, hned jsme s manželem vyrazili do Berlína. První, co jsem si tam koupila, byly boty,“ říká s úsměvem. V její sbírce nechybějí boty z nejrůznějších materiálů: plastu, proutí, dřeva, čokolády, perníku, cukru, porcelánu, skla, korku, marcipánu nebo zlata. I zastoupení druhů je velmi pestré, od dřeváků, tenisek, gumáků, pantoflí až po lodičky nebo boty na flamenco. Často byla sama překvapená, co všechno se dá vyrobit, a ukazuje boty jako sklenice, sirky, popelník, zapalovač, přívěsky, telefon, loď nebo voňavky. Nechybí ani šperkovnice, spony do vlasů, svíčky nebo ozdoby na stromeček. „Od kamarádky jsem taky dostala model boty, který dělal ještě Baťa,“ dodává vitální žena.
Mezi nejoblíbenější kousky řadí keramickou botu, kterou kamarád syna udělal speciálně pro ni. Jedinou nevýhodou početné sbírky je podle ní její údržba. Pokud chce všechny kusy sundat z polic, umýt a naleštit, zabere jí to několik dnů.
