Před nedávnem oslavil šedesát let. Přesto se bývalý fotbalový brankář Svatopluk Schäfer udržuje v dobré kondici. V současnosti je trenérem brankářů Karviné. Dříve působil jako brankář i v Baníku Ostrava, kde kryl záda legendárnímu Františku Schmuckerovi. Jeho cesta do Baníku, kde chytával i jeho otec za SK Slezská Ostrava, byla ale komplikovaná. „Narodil jsem se v Kopřivnici, ale vždycky jsem chtěl chytat za Baník, kde chytal můj otec,“ popsal Schäfer.
Jeho otec, kterému po skončení kariéry v Baníku zůstalo v klubu stále dost přátel, tehdy mladého Svatopluka vzal na Bazaly, kde se zalíbil trenéru Jiřímu Křižákovi, který mladého brankáře chtěl hned angažovat. To ale vadilo vedení Kopřivnice a ani tehdejšímu šéfovi Tatrovky. „Tenkrát si zavolal mého otce s tím, že jestli si chce udržet svoji práci, ať zruší můj přestup do Baníku. Otec to udělal a já probrečel asi dvě noci,“ zavzpomínal Schäfer.
Kopřivnickému odchovanci se sen nakonec splnil o dva roky později. „V Baníku jsem začal dělat dvojku Františku Schmuckerovi,“ řekl Schäfer.
U fotbalu ještě studoval a neznal nic jiného než fotbalové hřiště a učebny školy. „Několikrát se mi stalo, že jsem nějaký ten trénink nestihl. To se nelíbilo hlavně trenéru Tomáši Pospíchalovi, který tlačil na to, aby na tréninku byli dva brankáři. Nato do Baníku přišel Pavol Michalík a já odešel na vojnu do Tábora,“ řekl Schäfer.
Návrat do Baníku
V Táboře, kde působil v letech 1975 až 1977, chytal v obrovské pohodě a začaly se o něj zajímat ligové kluby v čele se Spartou. „Mě ale přesvědčili funkcionáři Baníku, ať se vrátím. Že Schmucker bude končit a že se s Michalíkem porveme o místo jedničky. Vrátil jsem se, ale stalo se, že Schmucker oznámil, že nekončí, a já šel do juniorky,“ smál se Schäfer. V roce 1977 se ale rušily B-týmy a zklamaný brankář odešel do Frýdku-Místku. „Frýdek měl ambice postoupit do první ligy. Bohužel se nám to ale nepovedlo. Byli jsme všichni zklamaní a do toho jsem si udělal těžké zranění ruky. Ve Frýdku jsem přesto zůstal a kariéru tam dochytal,“ sdělil Schäfer. Ve Frýdku pak poprvé trénoval. Začínal od nejmenších dětí a nakonec vedl i muže Frýdku. Později pak dokonce trénoval i v Indonésii s legendárním Josefem Masopustem, který tehdy připravoval indonéský tým na olympiádu do Barcelony. „Indonésané vedení Josefem Masopustem a Milanem Bokšou přijeli na soustředění do Frýdku, a protože měli v týmu hodně brankářů, požádali mě, jestli bych je těch čtrnáct dní, co budou ve Frýdku, netrénoval,“ prozradil Schäfer. V týmu s ními byli natolik spokojení, že mu nabídli, aby přijel do Indonésie a připravoval i tam brankáře. „Odjel jsem na dva měsíce a ničeho nelituju. Navíc jsem poznal světově uznávaného Masopusta. Přesto, že toho tolik dosáhl, nikdy si na nic nehrál. Jeho tréninky končily tím, že se vždy hrál fotbálek. Masopust ho hrál taky a v jeho tehdejších šedesáti letech byl na hřišti pořád nejlepší,“ řekl obdivně Schäfer.
Bez fotbalu
Po dvou měsících se Schäfer vrátil domů a přišla doba, kdy od fotbalu úplně odešel. „Měl jsem zaměstnání a až v roce 2003 mě oslovila Opava, abych jim trénoval brankáře,“ potěšilo Schäfera. V Opavě vydržel dva roky a pak přišla opět jeho srdeční záležitost Baník Ostrava. „Po letech jsem byl znovu na Bazalech a mohl jsem tam trénovat brankáře. Zažil jsem tam krásné roky, ale v tom posledním čtvrtém z mužstva tehdy odešel Svěrkoš s Galáskem a Baníku se nedařilo. Vedení se rozhodlo udělat změnu na trenérském postu, kterou jsem odnesl i já,“ pravil Schäfer. Pak už přišlo jeho současné angažmá v Karviné, které si nemůže vynachválit. „Tady jsem šťastný. Jsou tu super podmínky a já jsem rád, že i v pokročilém věku se stále cítím dobře a nic mě neomezuje při mé práci. Snad to vydrží ještě nějakou dobu,“ přál si Schäfer. Trénoval už brankáře jako Martina Rašku, Petra Vaška nebo vicemistra světa do dvaceti let Radka Petra. „Uvidíme, třeba ještě objevím nějakého talentovaného brankáře,“ zakončil své povídání Schäfer.
