Sedíte? Výplach mozku právě začíná | E15.cz

Sedíte? Výplach mozku právě začíná

Manipulace, lži i ponižování. To provázelo předváděcí akce v Přerově, které redaktorka Sedmičky navštívila.

Jak masírují dealeři na svých předváděcích akcích lidi? Kam je manévrují a jakými metodami na ně tlačí? Vyplachují jim mozky? Lžou? Nebo jsou to hodní „kluci“ s nepravdivou pověstí podvodníků?

Sedm hodin jsem se dobrovolně nechala zavřít na dvě z pěti předváděcích akcí, které se druhý únorový týden v Přerově konaly, abych nakoukla pod pokličku takzvaných sálových prodejů. Dlužno podotknout, že ani na jedné z nich nebyl snad jediný člověk, který se narodil po druhé světové válce. Svědčí to o tom, že jsou „předváděčky“ doopravdy vášní dnešních důchodců.

„Ti sice nadávají na malou penzi, ale na druhou stranu se hrnou do náruče prodejců, kteří s úsměvem prodají i hejno blech v krabičce od sirek,“ komentuje situaci Jana Váňová z Přerová, která svým rodičům už zakázala podobné akce „obrážet“. Důvod? Minule si prý nechali vnutit nepotřebné masírovací křeslo za třicet tisíc a předminule deky, které by v obchodě pořídili za třetinu.

- Gratuluji, vyhráli jste -

Na předváděcí akci do hotelu Fit se scházejí lidé už od osmi hodin, ačkoliv začínat má až v devět. Padesátka lidí netrpělivě přešlapuje u recepce a vděčně sleduje mladíka, který jim přichází otevřít. „Nejdříve prvních třicet, potom uvidíme,“ říká dealer.

Mimo řádky dává najevo, že akce je jen pro vyvolené. Francouzské berly bouchají do sebe, začínají drobné slovní přestřelky, kdo přišel dřív, jedna paní nemůže v davu popadnout dech. Když se padesátka lidí konečně usadí ve velkém sále, je půl desáté. Na stole leží nabízené výrobky: vysavač, indukční plotýnka, deky. Další předměty jsou pod růžovou přikrývkou a lidé se dohadují, jaké překvapení se tam skrývá.

Sympatický a výřečný – tak působí na lidi šestadvacetiletý Tomáš Viazanica, který zastupuje firmu Golden Gate Marketing. Neztrácí čas. Po pár úvodních slovech lidem naznačuje, že je slušností, aby si od něj něco koupili, neboť dal peníze za naftu do auta a za pronájem salónu. A dává lidem na vybranou. Buď si koupí za dvě stě padesát korun koňskou mast, nebo lanolín. Výběr je jasně daný, diskuze se nepřipouští. Kdo nemá zájem, má ihned opustit místnost.

Dvacet lidí zůstává, zbytek zhrzeně odchází. Nemám zájem ani o jeden výrobek, ale mám štěstí, že naproti mne sedí milá sedmasedmdesátiletá žena. Bystře pochopila, že tu nejsem za nákupy a nevadí jí ani to, že ji před dealery budu oslovovat babičko. Takže když mě prodejce přijde slušně vyhodit ze sálu, briskně se hájím, že tam jsem s příbuznou. Musím zaplatit za přednášku dvacet pět korun a mohu zůstat.

Masírování pokračuje. Mladíci slibují, že kdo si koupil koňskou mast, nebo lanolín, dostane se do slosování. Lidé ochotně vyplňují do lístků své jméno i telefon a dávají kupóny do slosování. Všichni doufají, že aspoň jednu věc vyhrají. Pro sebe, pro děti, vnuky. Jejich těšení je přímo úměrné drahým cenám, které jsou v tombole.

Mezitím Tomáš Viazanica představuje nové výrobky – do té doby schované pod růžovým ubrusem. Titanovou sadu nádobí za šedesát tisíc korun, kterou na internetu pořídíte mnohem levněji. Indukční plotýnku za patnáct tisíc – stačí jediné kliknutí myši do počítače, abych zjistila, že ji výrobce dodává na trh za 999 korun. Hřebem dne je parní vysavač se žehličkou – bratru za šedesát tisíc. Napětí sílí kolem poledne, kdy má přijít losování o ceny v celkové hodnotě několik set tisíc korun. Když dealer oznámí, že z devatenácti losů sedmnáct vyhraje jednu z nabízených hodnotných cen, atmosféra v sále ještě více zhoustne. První tři lidi vyhrávají a šťastně odcházejí. ¨

„Já snad budu mít infarkt,“ drží se za srdce důchodkyně jménem Jana a o v očích má slzy. Sousedka jí blahopřeje k výhře, několik lidí si ji nevraživě měří. „Každý výherce půjde k autu, tam dostane dar, drobné pozornosti a může jít domů,“ říká Tomáš Viazanica. Pravda se skrývá jinde. Postupně už se vůbec nelosuje, neboť to prý zbytečně zdržuje. Lidi se dozvídají, že vlastně vyhráli v tombole úplně všichni, mají si vzít kupony a jít za jedním ze tří prodejců, který jim prozradí, jaký dárek dostanou. Doprovázím svou „babičku“ ke stolku, kde Tomáš Viazanica rozkryje karty. Blahopřeje k tomu, že paní Marie (její jméno neuvádíme záměrně kvůli problémům, které by ji v její rodině mohly nastat) vyhrála sadu titanového nádobí. Zadarmo to ale nebude. Když složí dvacet tisíc korun, dostane ještě i další dárky.

Paní Marie, která šla na předváděčku s přesvědčením, že ji nikdo do žádné smlouvy nevmanipuluje, k mému překvapení přikývne. Jen peníze tu prý nemá. Dealer si mne ruce, slibuje, že pro peníze ji klidně zavezou, rychle si bere nacionály a sepisuje smlouvu, kterou penzistka stvrdí podpisem. Navíc jí tvrdí, že takhle výhodný nákup má ze všech lidí jenom ona jediná. Tentokrát odkrývám karty já a představuji se. „Nelíbí se mi, že důchodcům lžete a tvrdíte jim, že něco vyhráli, když si nakonec předražené věci od vás musí koupit. Výhra v tombole se přece nekupuje,“ namítám.

To už ale prodejci slyšet nechtějí a slušně mi ukazují dveře ven. Ostatně - zdůrazňují, že důchodci se pro podepsání smlouvy rozhodli sami, takže to není nic proti ničemu. Nezbývá, než souhlasit. Nikdo jim ruku nad papírem nedržel.

U hotelu ještě čeká hrstka penzistů, kteří si na letáčku firmy přečetli, že dostanou po předváděcí akci oběd. Na řízek ale čekají marně. Nebude.

- Mlčte a buďte rádi, že tu jste -

Druhá sálová akce mě přivádí do přerovské restaurace Strojař. Tam se už scházejí lidé, kterým přistál ve schránce letáček ostravské společnosti Egens. Slibuje přednášku o zdraví, tak se dá očekávat, že i sem přijdou hlavně lidé dříve narození. Odhad vyšel - věkový průměr činí odhadem sedmdesát let.

„Přišlo dvacet osm lidí a čtyři jsme museli poslat domů, protože naše přednáška je jen pro omezený počet účastníků,“ zdvihá prst prodejce Marcel Majling. To není konstatování, ale argument pro ty, kteří se do salonku proboxovali, aby si toho vážili. Proč? Dostanou tu přednášku zdarma. Už od první vteřiny dává prodejce najevo, co nesnáší. Rušení mluvením. Pospávání. A lidi, co při jeho odborném výkladu nedávají pozor a sedí jak „pecky“. Navíc upozorňuje, že si návštěvníky nahrává na kameru a ukazuje do rohu místnosti, kde je nainstalovaný snímač. Důvod, proč jsou lidé v objektivu kamery, je podle něj prostý. Prodejce tvrdí, že je to na popud ministerstva zdravotnictví a Všeobecné zdravotní pojišťovny, protože jejich úředníci chtějí vědět, jaký je o produkt na přírodní bázi zájem.

Opravdu? Do sešitu si dělám poznámku s vykřičníkem: Ověřit! Prodejce začíná vychvalováním lanolinu, ale to ještě není zlatý hřeb. Jen zahřívací kolo. Přesto získá sedm lidí, kteří si hned výrobek kupují. Pak nastupuje hlavní program. Marcel Majling začíná přednášku o zdraví. Lékař sice není, ale termíny zná a orientuje se, návštěvníci s ním spolupracují, systém učitel – žák funguje. A to se vším všudy. Ukazuje lidem na obrázcích, jak vypadají ucpané cévy, zvětšené bakterie či zhuntované klouby. „Rozumíte mi někdo aspoň trochu“ ptá se po každé třetí větě. Žena, která cosi špitá sousedce, je přiražena k zemi slovy: Málem jste se sem nedostala a teď si mě tu dovolujete rušit? Další ostrou výtku schytal starý muž. Dostal otázku na probírané téma a neznal odpověď. „Tak já sem vážím sto kilometrů, něco vyprávím a vy si tu spíte?“ zdupe ho Marcel Majling, „to jste mohl zůstat doma.“ Muž zahanbeně sklopí hlavu, jeho soused po pravici ale situaci zachraňuje a odpovídá. Jako ve škole. Další žena si chce rozbalit bonbón a prodejce se ironicky zeptá, jestli ji neruší. Další dámu okřikl kvůli tomu, že se usmála. Ani to se nesmí. Nikdo přitom nemůže školiteli upřít, že by se nesnažil, nebo měl mizerné znalosti. Naopak.

„Učitel“ mluví o lécích, a proto se ptá, kdo kolik prášků bere. A nejen to vyptává se na zdravotní stav účastníků. Víme o sobě už téměř všechno. Kdo kolik bere prášků i kolikrát denně se sprchuje. Pak přichází na řadu pochvalné vyprávění o detoxikační m sanatoriu, které je ve Francii a v Číně, kde člověk pročistí za čtyři týdny své útroby - a dá do ozdravné kůry sto tisíc korun. A právě teď nastává ta správná chvíle po dvou hodinách vymývání mozku vytasit přírodní výrobek, kvůli kterému tu všichni jsou.

„Říkejte jim třeba pilulky, nebo tobolky,“ říká Marcel Majling a hrká obsahem tuby, v níž je tříměsíční detoxikační kůra, která nahradí Francii i Čínu a ještě dá lidem šanci ušetřit. Pomáhá zbavovat tělo toxických odpadních látek i plísní a díky kůře by všichni lidé v sále měli lepší zažívání, více energie i zdraví, zato méně alergií, pomaleji by stárnuli a do jejich života by se dostalo více radosti a optimismu. A to za pár korun – tři sta pilulek na bázi bylinek může být zájemců za pouhých sto tisíc korun. Pak se cena smršťuje na třicet tisíc korun. Jestli je to hodně nebo málo, o tom prý školitel nebude s nikým diskutovat. Sál vydechne úžasem, přesto čtrnáct lidí projeví o výrobek zájem.

Hra ale nekončí. Kdo zůstal, dostává „akci“ – tedy možnou slevu. Kolik lidí nakonec koupí zázračný bylinný doplněk, je už mezi zákazníkem a prodejcem. Bez úspěchu ale společníci firmy z Přerova neodjížděli.
A ještě na závěr: Napsala jsem na Ministerstvo zdravotnictví dotaz ohledně kamery. Vlastimil Sršeň z ministerstva se ohradil, že údaje uváděné firmou Egens jsou lživé.
Sedmička oslovila prodejce Marcela Majlinga s dotazem, proč zkouší fintu s kamerou. Společník firmy nám za něj vysvětlil, že přednášky si natáčejí jen kvůli jejich ochraně.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!