Majálesový průvod studentů, na který jsou v mnoha českých a moravských městech v květnu zvyklí, Přerované neviděli už čtyřiačtyřicet let. Nic se na tom nezmění ani letos. Přerovští středoškoláci totiž tuto tradici nedrží. Sedmička se proto rozhodla, že studentům připomene, jaké to bylo v roce 1965, kdy se konal vůbec první majáles v Přerově. A našla muže, který se tehdy stal králem majálesu.
„Byla to nádherná doba. Být králem pro mě byla poklona,“ vzkazuje středoškolákům čtyřiašedesátiletý Josef Dvorský. Muž, který před desítkami let s korunou na hlavě projížděl v kočáru taženém koňmi plnými ulicemi Přerova.
Dnes už je bývalý student průmyslovky a gymnázia čtyři roky v důchodu, má dva syny a dva vnuky. Léta pracoval ve výpočetním středisku v Přerovských strojírnách. „Mým největším koníčkem je teď vaření a dvakrát týdně také chodím na kondiční cvičení do Sokolovny,“ popisuje Dvorský své nynější zájmy.
To, že se po „jeho“ majálesu konal už jen jeden v roce 1966, je mu líto. Už nikdy se totiž nedala dohromady parta středoškoláků, kteří by studentskou oslavu uspořádali.
„Klasické majálesy s volbou krále i královny, průvodem a večerní veselicí se už nikdy nekonaly. Studenti neprojevili zájem,“ konstatuje Přerovan Bohuslav Přidal, který v šedesátých letech coby čtrnáctiletý hoch nadšeně sledoval veselý průvod.
Tak trochu se sice majáles do Přerova v letech 2003 a 2004 vrátil, ale pořádané akce měly s tradičními studentskými veselicemi jen pramálo společného. „Byly to spíše koncerty a pouliční happeningy, které organizovala jedna agentura,“ podotkl Petr Bařina z Přerova.
Proč se současní středoškoláci do pořádání majálesu nehrnou? „Nikdy nás to nenapadlo, ani jsme se o tom se spolužáky nebavili, nic mi to neříká,“ podotýká průmyslovák Jakub Jemelka. Přitom v letech 1965 a 1966 procházelo Přerovem na šest stovek studentů v maskách a volila se třeba i miss majálesu.
Nasadili mi korunu a přimalovali vousy, vypráví král majálesu 1965
Byli čerstvě plnoletí, někteří ani to ne. A toužili předvést Přerovanům, jak umějí mladí lidé slavit máj. Tak se dala začátkem května roku 1965 dohromady parta šesti kluků, která začala pořádat majáles – do té doby ve městě nevídanou studentskou recesistickou oslavu.
Sedmičce se podařilo vypátrat tři z nich – Jiřího Rosmuse, Bohuslava Paseku a Josefa Dvorského. Z někdejších rozjařených mladíků jsou dnes bělovlasí dědové, kteří se rádi ohlédli pětačtyřicet let nazpátek.
„Tehdy nebylo běžné, aby si studenti mohli zorganizovat oslavu máje. Byl v tom cítit politický podtext a každé město se bálo, aby se majáles nezvrhl v protest proti režimu. Nám se ho podařilo uspořádat i proto, že můj otec byl předseda národního výboru a já mu slíbil, že všechno bude bez problémů,“ říká někdejší předseda přerovských svazáků Jiří Rosmus.
Na miss se dívky styděly
Jedním z hlavních aktérů a autorem nápadu byl průmyslovák Bohuslav Paseka, dnes čtyřiašedesátiletý inženýr. „Toužili jsme pro Přerovany udělat velkolepý průvod v maskách, na jaký nezapomenou. Chtěli jsme uspořádat koncerty kapel zvučných jmen, naplánovali jsme i fotbalový zápas o bečku piva a taky volbu krále a miss majálesu,“ vzpomíná Paseka.
Sehnat adeptky na miss se nakonec ukázalo jako největší zádrhel. „Strašně se styděly. A když jsme jim řekli, že chceme i promenádu v plavkách, utekly i ty, které původně přislíbily účast. Lidé byli prudérní a na podobné soutěže se dívali skrz prsty. Nakonec jsme ale pár holek ukecali a v Komuně mohla být volba miss,“ vypráví pamětník.
Zato sehnat krále majálesu podle něj nebyl žádný problém. Organizační tým se usnesl, že to musí být mladík s noblesou a důstojností, který bude v kočáře taženém koňmi nepřehlédnutelný. „Nakonec jsme se shodli, že nejlepším adeptem bude Josef Dvorský, který dělal ochotnické divadlo,“ říká Paseka.
Noblesa králi majálesu z roku 1965 i po pětačtyřiceti letech zůstala. A také urostlá postava.
Jen vzpomínky už trochu vybledly. „Vím ale zcela určitě, že to byla nádherná doba, blížil se osmašedesátý rok a atmosféra v zemi se postupně uvolňovala. I díky tomu se mohl konat majáles. Být králem pro mne byla poklona,“ ujišťuje Dvorský.
Vzpomíná i na to, jak u něj doma jednoho dne zazvonil Jiří Rosmus s krejčovským metrem v ruce, aby si krále poměřil. „Kluci pak jeli půjčit kostýmy do olomouckého divadla. Přivezli mi červený plášť s hermelínem a mosaznou korunu, která mi pořád padala z hlavy. A protože jsem tehdy nenosil vousy, tak mi je přimalovali,“ říká se smíchem dvojnásobný dědeček Dvorský.
První přerovský majáles mu zcela změnil život. „Poprvé jsem se na něm potkal se svou ženou. Společně s dalšími spolužačkami hrály v průvodu děti v proutěném kočárku. Občas si ty fotky prohlédneme a zavzpomínáme,“ říká král majálesu 1965.
Snímky ze studentské veselice má schované i Jiří Rosmus. Už nikdy si je ale neprohlédne. Nemoc mu před lety vzala zrak – a o to více se v paměti vrací ke vzpomínkám na mládí, v nichž má majáles důležité místo. Vybavuje si ulice zaplněné mávajícími diváky, průvod se šesti sty studenty, tři alegorické vozy i valachy ze zemědělské školy, kteří poslušně šli Přerovem. Když se zasní, slyší i písničky kapel jako Synkopa, Krab či Dixieland, které vystoupily v Městském domě, Komuně, v sále Pivovaru i v parku Michalov, kde studenti udělali kvůli majálesu betonové pódium.
Rosmus se dodnes usmívá, když si vybaví, jak převážel z venkova do Přerova bryčku za koně. A jak při tom riskoval. „Můj bratranec vzal motorku, já seděl vzadu a přidržoval bryčku, kterou jsme vezli z jedné vesnice. Modlil jsem se, ať dojedeme,“ vypráví Rosmus.
Důležitou roli před majálesem měla i dechovka, kterou studenti vytvořili jen pro majáles. „Muzikanti chodili týden před akcí po Přerově, měli dvanáct naučených písniček a zvali lidi na oslavu máje. Pak už nikdy nikde nehráli,“ říká Rosmus.
Přestože pořadatelé úřadům slibovali, že se majáles obejde bez problémů, jeden politický průšvih studentskou akci provázel. Část studentů totiž začala při průvodu z hecu provokovat výkřiky: „Jezte ruské vejce, vejce našich přátel!“ Zástupci organizačního výboru majálesu pak museli v pondělí „na kobereček“ na okresní výbor KSČ.
Hlásná trouba v akci
Tehdejší organizátor Paseka vzpomíná ještě na další zádrhel, i když už ne tak zásadní. „Když průvod prošel Přerovem, šli jsme se bavit na stadion, kde měla vystoupit pražská hudební skupina. Jenže nám selhala aparatura. Musel jsem vzít hlásnou troubu a improvizovat,“ říká dnešní inženýr.
Do akce se zapojilo i tehdejší vedení města – předseda národního výboru v historickém hávu předal králi majálesu klíč od města a podíval se na pár studentských scének. „Byla to krásná akce. Do rána jsme slavili, zpívali a tancovali. Dodnes vidím před očima i miss majáles. Byla to krásná černovláska ze Slovenska, která v Přerově studovala. Jméno mi už ale vypadlo,“ poznamenává Dvorský.
Druhý a na dlouhou dobu poslední majáles se v Přerově konal o rok později a králem se stal zpěvák Pavel Novák. „Oba ročníky jsme zaznamenali do kroniky a natočili jsme i film, ale při předávání majetku klubu mládeže v roce 1970 se všechno ztratilo,“ lituje Rosmus.
Pamatujete si na historické majálesy ze šedesátých let?
