SERIÁL SUBKULTURY: „Na párty tahám dvacet kilo vinylu“

Mixuje, ale v mléčném baru nepracuje. Oprašuje gramofonové desky, a přesto není pracovník muzea. Jakub Jüngling jen propadl stylu Drum & Bass.

Přerov l Kdo si myslí, že černé gramofonové desky dnes uchvacují jenom sběratele nebo lidi ze staré školy, je na omylu. Pro dýdžeje, které oslovil styl zvaný Drum & Bass, jsou vinylové desky stejně důležité, jako třeba míč pro fotbalisty.

Svou sbírku desek oprašuje i sedmadvacetiletý Jakub Jüngling z Přerova. V posledním díle seriálu o subkulturách ve městě vysvětluje, co mladé lidi na tomto stylu láká nebo kolik taková zábava stojí času a peněz.

Dá se jednoduše popsat, co Drum & Bass je?

Je to hudební styl elektronické hudby, který vznikl na počátku devadesátých let dvacátého století a pro něhož je charakteristický zlomený rytmus, spousta podžánrů a hlavně inspirace všemi hudebními styly. Je oblíbený mezi dýdžeji, kteří pořádají taneční párty. Také já coby DJ Jungling Jay objíždím kluby po republice a pouštím lidem hudbu, kterou mixuji z gramofonů a vinylových desek.

Jak takové mixování vypadá a co k němu potřebujete?

Používám dva gramofony, mixážní pult a vinylové desky. Těch mám doma přes osm set a kupuji si je ve specializovaných prodejnách u nás i v zahraničí. Pustím zároveň dvě desky a pak musím šikovně pomocí rukou desky otáčet tak, aby ze dvou mnohdy nesourodých skladeb vznikla jedna. Mixovat můžete opravdu cokoliv – jakékoliv styly, žánry, zpěváky či skupiny. Klidně mohu namixovat třeba Michaela Jacksona s Karlem Gottem. Pokud má dýdžej cit a hudební předpoklady, vznikne mu někdy pod rukama opravdové dílko. Je třeba ale přesně vědět, jak a kdy zrychlit, nebo naopak zpomalit. Ten proces má řadu pravidel. Abych posluchačům mohl přinést opravdový hudební zážitek, musel jsem v začátcích hodně trénovat. Denně jsem zkoušel dvě až tři hodiny. Někteří moji kolegové dnes už mixují přes počítač či CD, ale já preferuji vinylové desky.

Máte na vystoupeních všechny skladby předem připravené, nebo improvizujete?

Jak kdy. Většinou se snažím hrát podle atmosféry, kterou v klubech nasaju, nebo co se posluchačům líbí. Mixovat hudbu je někdy dost fyzicky náročné, takže většinou bývá na tanečních večírcích více dýdžejů, kteří se střídají. A i když svůj koníček miluji, musím přiznat, že po vystoupení mám odrovnaná záda i sluch. Drum & Bass mě stojí čas i peníze, ale bez něj už si svůj život neumím představit. Kolik stojí vaše vybavení?

Gramofony jsem koupil za necelých pětadvacet tisíc, mixážní pult za patnáct, sluchátka za čtyři. Každá vinylová deska mě přišla zhruba na 250 korun, takže jsem za ně dal už bezmála dvě stě tisíc. Na část vybavení mi přispěli i moji rodiče, kteří mi fandí.

Kolik desek vozíte na koncerty?

Někdy až sto kusů, čili dvacet kilo desek. Mám na ně speciální tašku, neboli bag, a musím říct, že někdy se pěkně pronesou.

Mají příznivci Drum & Bass specifický styl oblékání?

Většinou nosí rifle, trika, mikinu s kapucí a čepici s kšiltem. Ale je to individuální. Kdyby si někdo přišel zatancovat třeba v kvádru, určitě by nešokoval.

Jak na tuto hudbu lidé tancují?

Tanec, ve kterém si našli zálibu hlavně mladí posluchači, se jmenuje X-step či DnB step. Tancují do rytmu a překřižují přitom nohy do písmene X.

Kolik vám bylo let, když vás Drum & Bass poprvé oslovil?

Bylo to už na gymnáziu. Zhruba v patnácti letech se mi začala líbit elektronická hudba a hledal jsem konkrétní styl. V Olomouci jsem na jedné párty objevil Drum & Bass, a ten mě nadchnul. Pak jsem v Přerově pátral po lidech, kteří už mají s tímto žánrem zkušenosti a narazil jsem na dýdžeje, jejichž práce se mi zalíbila. Postupně jsem pak zkoušel stejné triky s gramofonovými deskami jako oni. Pak jsem si troufl na svoje první vystoupení. Ještě předtím jsem ale na večírcích sekundoval dýdžejům tím, že jsem do jejich setů rapoval. Některé texty jsem převzal, ale část byla i moje vlastní. Takže moje kariéra vlastně nezačala u gramofonů, ale u mikrofonu.

Kde se dnes v Přerově příznivci toho žánru scházejí?

Dřív to bylo v rockovém klubu Šuplík nebo v restauraci Sokolovna, dnes je to spíše v prostorách restaurace Sandonorico. Přerov ale nemá bohužel moc klubů, kde by se mladí mohli pobavit.

Která slova podle vás Drum & Bass nejlépe vystihují?

Svižný i pomalý, temný i něžný, strhující i uklidňující. U vás platí nomen omen, neboli fakt, že máte jméno, které k vám výjimečně dobře sedí. Vysvětlíte, jak to je?

Je to opravdu krásná shoda náhod. Jmenuji se Jüngling a jeden ze stylů, který preferuji, se jmenuje Jungle. A junglové melodie mám opravdu rád.