Seriály dokázaly vylidnit ulice | E15.cz

Seriály dokázaly vylidnit ulice

Televize i noviny oslavovaly úspěchy vlády jedné strany. Oblíbené byly především televizní seriály.

Padesátá léta. Jeden televizní program a zprávy, které se jen hemžily úspěšnými vědci, kolchozníky i úderníky ze země Sovětů. Po chvilkovém uvolnění v roce 1968 další oslavy úspěchů našich pracujících v podobě seriálů jako Muž na radnici, Žena za pultem, Okres na severu či Třicet případů majora Zemana. „Aspoň bylo každému hned jasné, kdo byl v této republice pánem. Bohužel jsem si to tehdy nemohl s ničím porovnat. Do ciziny nás nepustili a jiný program než jedničku a dvojku jsme neměli. Ještě že se v Opavě dala chytit polská televize,“ vzpomínal na dobu před více jak dvaceti lety Václav Klučka. Tomáš Elis nezavrhuje ani některé televizní seriály. Nemocnici na kraji města považuje za vrchol Dietlových seriálů a domnívá se, že i do Okresu na severu dokázal vpašovat život normálních lidí, i když zadání bylo politické.

Seriál milovali i Němci

Populární byla Nemocnice i v Německu. „Viděl jsem v německé televizi reakce lidí. K Balzerové a Abrhámovi se i na ulici chovali jako k filmovým hvězdám. Vzpomínám si, že když jsme pak projížděli Prahou, právě jeden z dílů běžel v televizi a město bylo úplně vylidněné,“ řekl Elis.
Zpravodajství České televize si zase srovnával s polskou, a díky tomu se naučil docela dobře polsky. „Zarazilo mě, že u nás byl Lech Walesa nepřítelem číslo jedna a rozvraceč režimu, Poláci už to tenkrát komentovali úplně jinak,“ vzpomínal Elis. V době revoluce bylo Pavle Brady sedmnáct, takže si pamatuje spíše pořady pro děti a mládež. Se sestrami se ráda dívala na nedělní Studio kamarád a ve čtvrtek v podvečer na Magion s oblíbeným maďarským seriálem Smolíkovi.

Sandokan – dívčí idol

Polskou televizi u nich doma moc nesledovali, pamatuje si jen na Smerfy, které pak u nás vysílali jako Šmouly. „Nezapomenutelným seriálem byla Arabela a naším idolem Sandokan. Z dospěláckých seriálů jsem ráda sledovala Nemocnici na kraji města nebo Sanitku. Jenže když se na obrazovce objevila hvězdička, rodiče nás posílali spát. Tenkrát tak označovali filmy mládeži nepřístupné,“ vzpomínala Brady. Už v mladším věku připadaly Pavle Brady některé zprávy hodně divné. „Třeba to, že v Sovětském svazu mají všechno, ale úplně všechno naprosto nejlepší a v těch západních, nepřátelských imperialistických zemích zase všechno špatně,“ řekla Brady.

Soudruzi přehlédli Havla

Také noviny přinášely v podstatě jen výčet socialistických úspěchů. V osmdesátých letech bdělost cenzorů polevila natolik, že se přátelům Václava Havla povedl husarský kousek. Přímo v Rudém právu, vydávaném komunistickou stranou, vyšel 7. října 1989 inzerát s blahopřáním k jeho narozeninám i s jeho fotografií. „O tom, že inzerát vyjde, jsem se dozvěděl hned v šest hodin ráno z vysílání Svobodné Evropy. Tam přímo řekli, že se disidentům podařilo do novin propašovat inzerát s blahopřáním k jeho třiapadesátým narozeninám. Pod jménem Ferdinand Vaněk,“ vzpomínal pětašedesátiletý Eduard Najser, který má inzerát dodnes schovaný ve svém archivu. Tehdy neváhal a zamířil k nejbližšímu komunistovi, který Rudé právo jako člen strany povinně odebíral. „Inzerát mi tenkrát vystřihl, aniž věděl, o co jde. Hned potom se zpráva roznesla, a soudruzi pak noviny stahovali ze stánků, aby se nedostaly mezi lidi,“ popsal Najser.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!