Nejhorší ze žďárských škol, nebo nebojácný novátor? Veřejnost na 3. základní školu ve Žďáru plive, odborníci ji vynášejí do nebes. Od roku 2004, kdy pod organizaci přešly některé speciální školy, je počet žáků stále menší. Škola přitom aspiruje na mezinárodní ocenění.
Kde jsou doby, kdy na „trojku“ chodila až tisícovka dětí. V letošním školním roce se číslo zastavilo pod hranicí tří set. Kapacita je přitom dvojnásobná.
„Naše škola je rodiči vnímaná negativně, mrzí nás to, ale myslím si, že mnoho názorů vzniká na základě neznalosti podmínek vzdělávání,“ posteskla si ředitelka Jana Svobodová.
Negativní renomé škola získala před šesti lety, kdy se do ní začlenily speciální školy. Prostory, ve kterých do té doby sídlily, dlouhodobě nevyhovovaly hygienickým normám.
Žáků v běžných školách ubývalo, a tak kraj Vysočina jako tehdejší zřizovatel zaplatil stavební úpravy, přestěhoval je do budovy naproti a převedl na město. Rázem se skladba žáků 3. ZŠ rozrostla o děti postižené i žáky s poruchami učení.
„Integrace umožňuje soužití dětí intaktních s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Nejedná se o integraci prosazovanou kategoricky,“ říká ředitelka Svobodová. Podle ní škola nabízí vzdělávání všech dětí se širokou škálou potřeb.
„Veřejnost spíše negativně vnímá přítomnost dětí romských, ty jsou ale na všech školách. U nás je těchto dětí více, protože spádově k nám patří sídliště Stalingrad,“ vysvětluje Jana Svobodová.
Tento problém rodiče kritizují nejvíce. „Naše děti spadají na 2. ZŠ, ale kdyby měly chodit na trojku, tak se snad radši přestěhujeme,“ míní sedmatřicetiletý Miloš. Z obavy o bezpečí své rodiny nechce uvést příjmení.
„K dceři například přešel do třídy nový spolužák s tím, že ho na trojce zbili. Cikáni prý taky občas nepouštějí o přestávce nikoho na záchod. Škoda, že to takhle dopadlo, trojka byla dobrá škola,“ doplňuje pobouřený rodič a absolvent 3. ZŠ.
Podle ředitelky Svobodové ale obavy nejsou na místě: „Ve škole jsme dosud nikdy nezaznamenali problém, který by se týkal styku romských dětí s dětmi většinové společnosti. Jako jediná škola ve městě máme pedagoga, který řeší projevy nevhodného chování.“
Škola má také asistenty pedagoga, a ti se věnují dětem s poruchami chování. „Rodiče většinové společnosti se nemusí obávat jakýchkoliv problémů při přihlášení dítěte na naši školu,“ doplňuje Svobodová.
Na „trojku“ dochází převážně děti ze Stalingradu, z ulice Brodské, Revoluční, nově i z Klafaru. Spádové obvody základních škol ve městě stanovuje vyhláška.
3. ZŠ nabízí běžné vzdělávání, zaměřuje se také na děti s lehkým i těžším mentálním postižením, kombinovaným postižením a na žáky s poruchami učení. Bývalý žák Marek Sochor Sedmičce řekl: „Já jsem žádný rozdíl před integrací a po ní neviděl. Pamatuji si, že děti ze speciálních tříd měly přestávky, když jsme my měli hodiny, a naopak.“
Podle Svobodové se sociální integrace škole daří dobře naplňovat. Důkazem toho je třeba fakt, že škola byla navržena na mezinárodní cenu Erste.
NĚKOLIK ČÍSEL O 3. ZÁKLADNÍ ŠKOLE
1964 - škola na žďárské Komenského ulici hned v sousedství 2. ZŠ zahájila v tomto roce provoz
2004 - začlenily se do ní speciální školy
280 - aktuální počet žáků ve 3. ZŠ škole
540 - celková kapacita školy
1000 - maximální počet žáků (v sedmdesátých letech)
