Každý rok se do Prahy přestěhuje celý Nymburk. Jenomže nejde o dospělé. Středočeské město má čtrnáct a půl tisíce obyvatel a tolik dětí se každý rok narodí v Praze. Po třech letech od narození hledají rodiče pro své potomky vhodnou mateřskou školku. Ty radniční už jsou přeplněné k prasknutí. Na mnoha místech už nepřijímají.
Převis znamená, kolik dětí z těch, které mají zájem, se do školky nevejde. Před několika lety se dal spočítat na prstech jedné ruky. Dnes se počítá na desítky u každé školky. A ředitelé teď obrovskými čísly mávají rodičům před nosem.
„Máme převis kolem patnácti až dvaceti dětí,“ říká ředitelka vinohradské školky Na Smetance Jiřina Belšanová. Přijímá se podle přísných kritérií. Děti, které nemají těsně před nástupem do školy nebo sourozence ve školce, nemají téměř šanci. A bude hůř.
Před pěti lety demografové odhadovali, že nejhůře budou hledat školky rodiče předškoláků na přelomu let 2010/2011. Počet dětí v celé zemi skutečně přestal růst před třemi lety, ale ne tak v hlavním městě.
Čtrnáct tisíc zájemců
Od roku 2008 neklesla v hlavním městě porodnost pod 14 tisíc dětí. V roce 2009 se narodilo 14 488 Pražanů, loni ještě o 304 více. „Nedávno jsme se přestěhovali na Prahu 4, volal jsem do čtyřech nejbližších školek. Tříletého syna nemáme vůbec šanci umístit,“ říká analytik Jiří Šimek.
Z nesnadné situace profitují zakladatelé soukromých školek. Ti inkasují od rodičů několikrát vyšší školné, zato nabízejí různé programy navíc. Od výuky cizích jazyků přes netradiční rozvíjení osobnosti až po maximální pohodlí rodičů. V těchto školkách je ještě dostatek míst.
Jiří Šimek si tak pro syna Adama může na Praze 4 vybrat například ekologickou školku nebo vysokou školku s výukou angličtiny, tance a sportu. „Hlásí se nám rodiče hlavně ze zvědavosti,“ říká majitelka internetové školy Kačka v Záběhlicích Alena Stašková. Školka, kde si mohou rodiče kdykoli během dne pouhým kliknutím myši na obrazovce zkontrolovat, co právě jejich ratolest dělá, už léta funguje ve Zlíně. V Praze má pobočku tři čtvrtě roku a daří se jí. „Máme kameru, která obsáhne celou místnost. Rodiče mají heslo a mohou se na dítě podívat kdykoli od stolu v práci,“ říká Stašková. V její třídě se mísí Pražané s dětmi z Itálie či Ruska.
Dýně versus hovězí
Pražané si mohou vybrat ze školek, které nabízejí přísně vegetariánskou stravu, rozvíjejí umělecké vlohy dětí nebo je vychovávají podle vzorů waldorfské a montessori školky. „Montessori školku teprve zařizuji. Dovedl mě k tomu můj syn Jonáš, po kterém se školka jmenuje. Ve státním zařízení neprospíval dobře, masový přístup pro něj není,“ říká Michaela Ehrenbergerová. Zakládá školku, která vybízí děti, aby se i v dospěláckém světě cítily jako doma. „Respektujeme práci dětí, mohou si vše vyzkoušet na vlastní kůži,“ říká Ehrenbergerová, která na Bohdalci pořádá 30. května den otevřených dveří.
Za celodenní pobyt zaplatí rodiče ve školkách se zvláštním programem až deset tisíc měsíčně, zatímco radničním stačí školné kolem tisícovky. I ty si však umějí vylepšovat rozpočet různými kroužky a zájmovými skupinami, které rodičům vytahují další stovky z peněženky. Taneční kroužek 800 korun za pololetí, plavání pětašedesát korun za lekci, keramika dvě stě korun měsíčně…
Hlavní město má oproti ostatním částem republiky ještě jednu raritu. I když počet narozených dětí stoupá, stále má mezi obyvateli nejvyšší podíl lidí ve věku nad šedesát pět let. To znamená, že městské části musejí obecní peníze rozdělovat rovnoměrně mezi mateřinky a jesle na jedné straně a domovy důchodců na straně druhé.
Letos se možná finanční pomoc přikloní na stranu dětí. „Městské části, které jsou zřizovateli mateřských školek, si za potíže s nedostatečnou kapacitou mohou částečně samy, mohly například při stavebním řízení dát developerům jako podmínku právě výstavbu školky,“ myslí si předseda finančního výboru zastupitelstva Petr Hulinský.
Z rezervy v rozpočtu bude teď hlavní město rozdělovat půl miliardy korun. Hulínský chce, aby kvůli napjatým číslům ve školkách větší část z těchto peněz šla právě tam. Poslední slovo ale budou mít zastupitelé.
Termíny k přihlášení
Rodiče, na jejichž děti se ve čtvrti nedostalo, ale nemusejí podle ředitelů zoufat. „Podle mých zkušeností mají ještě velkou naději. Do konce června přicházejí první odhlášení. Rodiče si zpravidla podávají víc přihlášek, stěhují se, odmítají ze zdravotních důvodů,“ popisuje Jiřina Belšanová z Mateřské školy Na Smetance.
Další místa se uvolňují na začátku září. „Jedná se o stejné důvody. Nová místa vznikají i uprostřed celého roku, dítě nezvládá pobyt, odstěhuje se,“ vypočítává Belšanová.
Stále větší kus z pestré nabídky školek si ukrajují i ty firemní. Školka Pampeliška Českomoravské stavební spořitelny pohltí i několik desítek dětí z 350 zájemců, kteří na Praze 10 na školku čekají.
„Osmdesát procent dětí je ze spořitelny, ale i z bank, úřadů, od lékařů, kteří sídlí okolo,“ říká ředitelka Pampelišky Jana Ketnerová.
Ceny jsou stejně vysoko jako u soukromých školek, prostředí je podle ní ale více rodinné. „Na jednu učitelku vychází jen osm dětí. Navíc hlídáme děti už od dvou let,“ říká Ketnerová.
