Šlégr: hokejový ropák z Čmoudíkova | E15.cz

Šlégr: hokejový ropák z Čmoudíkova

Na mezinárodní úspěchy hokejového obránce Jiřího Šlégra jsou Litvínované stále hrdí. Uspět chce i jako politik.

Litvínov / Patří mezi hrstku hokejistů, kterým se podařilo získat zlato na olympijských hrách, mistrovství světa a s klubem vyhrát i Stanleyův pohár. Teď působí tam, kde nastartoval svoji sportovní kariéru, tedy mezi litvínovskými hokejisty. Tak ho zná většina lidí, včetně těch z Mostu.
V Litvínově je ale i zastupitelem a zasedá v radě. Při veřejných zasedáních působí hodně nenápadně. Přitom míří do politiky nejvyšší.

Hodně vás překvapilo, že jste získal v této anketě nejvíce hlasů. Proč právě vy?

To je pro mě těžká otázka. Olympiáda v Naganu utkvěla v paměti hodně lidem. Doufám, že je to i tím, že se chovám k ostatním slušně. A že jsem se vrátil zpět do Litvínova. Snažím se udělat něco pro region jako sportovec i politik.

Tři a půl roku jste zastupitelem, jak jste se k politice dostal?

Vždy mě bavila, ale nikdy mě nenapadlo, že bych do ní vstoupil. Když jsem se před čtyřmi roky vrátil, kamarádi, s kterými jsem vyrůstal, se mě zeptali, jestli to zkusím.

Setkáváte se s řečmi, že to byl jen tah, jak získat hlasy na známou tvář?

Nemůžu posoudit, jestli mi dali důvěru jen proto, že jsem známý. Ale je to pro mě velká pocta.

Při povodních na Moravě jste ale tím, že jste známý hokejista, pomohl lidem v jedné ze zničených vesnic. Jak to tehdy bylo?

To byl manželčin nápad. Hráli jsme exhibiční utkání v Třinci. Manželka zjistila, co se stalo. Přišla za mnou a řekla mi, že ti lidé přišli úplně o vše. Jestli bychom se s ostatními hokejisty, když všichni hrajeme v NHL, na ně nesložili. Šel jsem tedy do kabiny, řekl jim to a každý dal pět tisíc. Pak jsme přemýšleli, přes kterou nadaci peníze pošleme. Jel jsem z Třince do Litvínova tím směrem, řekl jsem, že se tam rovnou stavím a peníze lidem rozdám na ruku.
Byl to strašný zážitek, hned v prvním domě, kam jsem vešel, byla paní, která přišla o manžela. Povodeň je zasáhla jako první. Utíkali spolu, když si manžel vzpomněl, že je tam pes, vrátil se pro něj. Druhý den ho mrtvého našli, jak drží psa v náručí. Pak jsem ještě těžko chápal jednu babičku. Bylo jí devětaosmdesát let. Přišla o dům a jednu kozu, ale byla v pohodě. Nabízela mi kozí mlíko a nedokázala uvěřit, že mlíko nepiju. Ptal jsem se jí, co bude dělat. Jen se usmála a řekla, že si poradí. Že jí ještě jedna koza zbyla.

Už jste si zvykl, že v politice musíte mít stejně ostré lokty jako v hokeji?

Pořád se s tím srovnávám. Tři roky je krátká doba, ale lidé mi naznačovali, že to není věc jednoduchá. Politik stejně jako hokejový trenér se nezavděčí všem. Taky jsem řadu lidí rozzlobil. Třeba, když jsme odvolávali starostu Milana Šťovíčka. Na zastupitelstvu stáli lidé s transparenty „To ses teda předved, ty naše hvězdo NHL” nebo „Politika není hokej”. Než jsem se tak ale rozhodl, měl jsem s ním několik debat.

Co si myslíte, že se vám za tři roky povedlo?

Nebudu chválit sebe, nebo někoho konkrétního. Jsem rád, že se začalo hýbat s Janovem. Když jsem viděl, jak lidé při pochodech radikálů pomáhali jim a šli proti policii, bylo mi jasné, že je tam situace už kritická. Teď na sídliště někdy zajedu, porozhlédnout se. Ale nebudu říkat, že jsem tam každý týden. Máme pravidelné zprávy od starosty.

Někteří Litvínované už mají takovou pozornost Janovu už za zlou. Že se politici už nevěnují zbytku města. Vyčítají vám to?

Jak jsem řekl, nemůžeme se zavděčit všem. Lidé si musí uvědomit, že peníze na Janov nejdou z městské pokladny, ale z jiných fondů. O tom, co se dělá pro zbytek Litvínova, se už tolik nepíše a nemluví.

Co byste chtěl do dalších voleb stihnout?

Měli bychom se zaměřit na Citadelu. Aby nebyla opravená jen půlka, kde bude umělecká škola. Také bychom měli dělat něco s koupalištěm. Platíme za něj obrovské peníze. Když se podíváte na statistiky, chodí tam průměrně šedesát lidí. Lidé mi říkají, že s ním nejsou spokojení, je na okraji města.
Líbilo by se mi, kdybychom opravili krytý plavecký bazén a využili pozemky kolem něj. Je tam prázdná nádrž Pilařského rybníka, což je asi neřešitelný problém. Takhle bychom postavili menší letní koupaliště v centru. Pro těch šedesát lidí by to stačilo. Samozřejmě by hned lidé spekulovali, co se současným koupalištěm, které leží na lukrativním pozemku. To bych si hned obhájil. Město by to mohlo rozparcelovat a rozprodat. Tím bychom získali peníze právě na stavbu koupaliště.

Vaši kritici také říkají, že jste v politice, jen abyste získal peníze, pro pár hráčů, kteří se prohánějí po stadionu. Jak se na to koukáte vy?

Přirovnal bych to k hercům v divadle. Na pódiu je také jen pár lidí, ale podívat se na ně přijdou další, kteří zaplní celé hlediště. Stejně tak přijdou dvakrát týdně na stadion tisíce lidí fandit hokeji. Peníze, které se strkají do hokeje, jdou hlavně na děti. Litvínované využívají obě ledové plochy každý den od rána do večera.
Když se řekne Litvínov, lidem se vybaví dvě věci. Hokej a chemička. Proto chci podporovat hokej a sport obecně. Aby měli lidé kam chodit a co dělat. To byl jeden z důvodů, proč jít do politiky.

Litvínov a celý sever Čech mají lidé také stále zafixovaný jako měsíční krajinu. Musíte vysvětlovat, že tomu už tak není?

Když jsme byli mladí a jezdili na soustředění, ostatní na nás pokřikovali, že jsme ropáci z Čmoudíkova. Už tenkrát jsem jim říkal, že až se jednou všechny jámy zasypou, budou k nám jezdit na rekreaci. Já už se toho asi nedočkám, ale jednou tomu tak bude. A shodou okolností jsem tu teď měl kamaráda z Kanady. Byl tu před patnácti lety, takže teď docela koukal.

Stále ale hrozí, že na Mostecku další díra přibude, pokud se bude těžit pod Horním Jiřetínem. Jste pro další těžbu uhlí?

Jsem pro, aby se těžilo. Musím sice dodržovat koaliční dohodu, ale jsem na straně horníků, kteří v lomech pracují dvacet, třicet let. Nikde jinde už práci nedostanou.
Dvě třetiny výdělků ČEZu jsou z uhlí od nás. Ať se těží, ale mělo by se to tedy vrátit do této lokality. Jak už jsem řekl, přírodu mám rád.
Jsem i pro, aby se kvůli těžbě uspořádalo referendum, musí ale o něj mít lidi zájem.Samozřejmě musí těžaři odškodnit ty, kteří přijdou o svůj domov. Zohlednit by se mělo, i jak dlouho tam žijí. Přijde mi, že někteří tam staví, aby vydělali.

Kde byste chtěl, aby žila vaše dcera, až dospěje?

Přál bych si, aby tu zůstala. Chtěl bych ale žít tam, kde bude ona. Jednou bude mít děti, chci být blízko vnoučat. Kdyby odešla do USA, šel bych za ní. Zatím mění názory často. Když jsme byli v USA, chtěla do Čech, když jsme se vrátili, chtěla do Ameriky.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!