Slezský amerikanista Olomoučanem | E15.cz

Slezský amerikanista Olomoučanem

Josef Jařab bydlí v Olomouci od sametové revoluce, na kterou měl podstatný vliv. Do té doby denně dojížděl z Poruby nebo přespával na fakultě.

To, že už je Olomoučanem, poznal přítel amerických básníků a spisovatelů až na fotbalové tribuně, když najednou fandil Sigmě místo Baníku. Bývalý rektor Univerzity Palackého a amerikanista Josef Jařab je totiž rodák ze slezských Kravař. Až po válce tak třeba ve škole zjistil, že existuje nějaká obecná a spisovná čeština. „Doma jsme mluvili nářečím, po našemu, což je směs polštiny a němčiny,“ vzpomíná Jařab.

Původně chtěl studovat architekturu v dějinách umění, ale v tom roce se zrovna toto zaměření neotevíralo. „Angličtina pro mě byla na druhém místě. Vybral jsem si ji proto, že jsme na Gymnáziu v Hlučíně byli všichni zamilovaní do pihovaté angličtinářky paní Čapkové,“ říká s nadsázkou Jařab.

Setkání s Ginsbergem

Poprvé se dostal do Olomouce jako student angličtiny. Po absolutoriu učil v Teplicích, Prešově či Ostravě, ale také získal roční stipendium do New Yorku. Tam se několikrát setkává s rebelujícím básníkem Allenem Ginsbergem. To, že se v roce 1970 s celou rodinou vrátil do Československa, označuje dnes za politickou naivitu. „Otec měl rakovinu, matka mé ženy existenční potíže a hrozili nám, že přijdeme o svůj byt,“ objasňuje Jařab. Dva roky nato se stává asistentem anglické a americké literatury na olomoucké filozofické fakultě. „Na studentská léta se nezapomíná. Učit tady, to byl můj sen,“ podotýká Jařab.

Začalo sedmnáctileté dojíždění. „Rozvrh mi pasoval do jízdního řádu a díky dojíždění do Ostravy jsem byl nejspíš nejsečtělejší amerikanista ve střední Evropě,“ říká Jařab. Knihovnu amerických autorů si za socialismu vybudoval tak, že posílal do zahraničí nahrávky s českou klasikou výměnou za knihy. „Myslím, že Supraphon by mi měl dát zlatou desku. Navíc jsem propagoval Janáčka, kterého v Americe nikdo neznal. Z toho jsem měl obrovské potěšení,“ řekl Jařab.

Na fakultě někdy přespával na skládací posteli. Ta pak vzala za své při revoluci v roce 1989 i s celou pracovnou, která byla hlavním štábem studentské stávky. „Už se tam nedalo vrátit – revoluce zanechává nějaké stopy,“ usmívá se Jařab.

Neotřesitelná autorita

Na Jařaba vzpomíná i dnešní zpravodaj Českého rozhlasu ve Washingtonu Vít Pohanka. „Autorita, kterou vládl na katedře anglistiky, byla neotřesitelná. Znal tu americkou literaturu tak zatraceně dobře, že se člověk na seminářích bál pípnout, aby náhodou neřekl nějakou pitomost. Hned když jsme v listopadu vyhlásili studentskou stávku, začal nás podporovat, místo aby se choval opatrně, což bych tenkrát od člověka jeho postavení a zkušeností čekal. Postavil se za nás plnou vahou své osobnosti,“ uvedl Pohanka.

V roce 1986 si koupil třetinu domu v Pekařské ulici. „Ten byt byl v hrozném stavu. Manželka majitele toužila po paneláku. Já jsem byt s partou zedníků z Hlučínska tři roky opravoval. Elektriku mi dělal kamarád ze základní školy. Nastěhovali jsme se těsně před revolucí,“ vzpomíná Jařab.

Po revoluci zaplavují Olomouc slavní Američané, přijíždějí za Jařabem, který je již rektorem a zároveň olomouckým radním. Právě Robert Coover jej nabádal, aby přijal obě funkce, což se vyplatilo.
Univerzita získala všechny možné budovy od sovětských a českých kasáren až po bývalé sídlo OV KSČ nebo od Josefa Luxe za symbolickou korunu místo pro vědecký výzkum přírodovědecké fakulty v Holici.

„Měl jsem minutu na rozhodnutí, pokud jde o Neředín, když volali z města, jestli chceme kasárna a byty po Sovětech. Nebýt jich, nebyl by dnes prostor pro fakultu tělesné kultury. I když se pan premiér Klaus tehdy divil, co to je za fakultu. Říkal, že by mohl být reprezentantem v několika sportech, ale o takové fakultě nikdy neslyšel,“ vzpomíná Jařab. Později byl dvakrát senátorem, jednou za Olomoucko, podruhé za rodné Opavsko.

Přežil svou smrt

Loni mu v Portlandu v USA praskla aorta. Zrovna si vybíral místo na jazzovém koncertě. „Zavolali mi sanitku, která za tři minuty přijela. Za dalších pět minut jsem byl na operačním stole. I když byla neděle, měl naštěstí službu jeden z nejlepších kardiochirurgů Ameriky. Museli mi udělat tři operace najednou, těsně předtím, v polovědomí, jsem musel podepsat, že souhlasím. Stálo tam, že naděje na přežití je sedm procent. Ptal jsem se, jakou mám alternativu. Odpověděli, že nula,“ popisuje Jařab.

Z bezvědomí se probral po dvou týdnech. „U postele seděli oba moji synové. Jeden přiletěl z Bruselu, druhý z Prahy. To mě vrátilo do tohoto světa,“ řekl. I když synové chtěli, aby prodal svou část domu a přestěhoval se do Prahy, zůstává v Olomouci. „Jsem tady doma,“ usmál se Jařab. Po návratu z Ameriky se učil znovu chodit i mluvit. „Manželku mám pochovanou na Kopečku, kam si chodím povykládat, když je mi smutno. A vnoučata milují Olomouc i chalupu v Těchanově u Sovince, kde trávíme prázdniny,“ uzavírá Jařab.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!