Smetana přivedl do Sladovny skřítky | E15.cz

Smetana přivedl do Sladovny skřítky

V létě bude Zdeňku Smetanovi pětaosmdesát a vypadá jako pohádkový dědeček. A jak by taky ne, když stvořil krajinu z mechu a kapradí.

Kterou ze svých kreslených postaviček máte nejradši? A koho víc? Křemílka, nebo Vochomůrku? To byly nejčastější otázky v písecké Sladovně, kam Zdeněk Smetana přijel otevřít svoji výstavu.
Tvůrce známých pohádkových postaviček působil uvolněně a většinu času se usmíval. „Nejradši mám postavu, kterou zrovna kreslím. Žiju s ní a musím ji mít rád, jinak by nedopadla dobře. U Křemílka a Vochomůrky záleželo, v jakém jsem byl zrovna rozpoložení. Když jsem byl vzteklejší, byl mi bližší Křemílek. Ale když jsem byl zralý na spaní a na pohodu, tak jsem měl raději Vochomůrku,“ vysvětluje autor.
Jeho povaze jsou nejbližší ti, kteří na první pohled vypadají moudře. Například Havran z Malé čarodějnice. Povahu hlavní hrdinky namíchal z charakterů svých dvou dcer, ale v havranovi našel sám sebe. „Je to takový rozumbrada, který vlastně ničemu pořádně nerozumí,“ líčí Smetana.
Blízko měl i k Rákosníčkovi, který chce dát všechno do pořádku, ale pak to zpacká. „Taky jsme jako kluci všemu rozuměli, byli jsme takoví rozumprdi. Proto je nám Rákosníček tak milý,“ říká.
Do 27. června mohou lidé ve Sladovně vidět nejen obrázky z večerníčků, ale i grafiky.
Zdeněk Smetana začínal po válce ve studiu Bratři v triku, které vedl Jiří Trnka. V tomto studiu vznikla slavná česká škola animovaného filmu. „Trnka byl nejenom geniální umělec, ale také řemeslník. To je v našem oboru důležité – když umíte řemeslo, tak se vám tam někdy vloudí i to umění,“ naznačuje.
Vytvořil na čtyři stovky filmů, z nich čtyři celovečerní. Kreslené seriály ho přivedly k práci na knihách, jichž ilustroval asi padesát. Jeho filmy zná už několik generací. Patří k nim třeba Kubula a Kuba Kubikula, Štaflík a Špagetka, Radovanovy radovánky či Skřítek Racochejl.
Obdivoval například Václava Čtvrtka, jak inspirativní postavy vymýšlel. „Každý divák se s nimi ztotožní. V Pohádkách z mechu a kapradí je navíc důležité poselství pro děti: Vidí dva trpajzlíky, kteří svobodně žijí v přírodě, mají sice nepřátele a občas se mezi sebou dohadují, ale když se něco děje, dovedou se spojit,“ upozorňuje Smetana.
Smetana nebyl jenom výtvarníkem, ale někdy i tvůrcem námětu, scénáře i režisérem. Je autorem kreseb pro slavný film Klabzubova jedenáctka a výtvarně spolupracoval také například na snímku Jak dostat tatínka do polepšovny.
Důležité pro něho bylo setkání s herečkou Jiřinou Bohdalovou, která jeho postavičky namluvila. „Poradila mi ji tehdy manželka, a jsem za to vděčný. Práce s ní byla potěšením, takový kabaret,“ vzpomíná.
Dostal sice nabídku udělat celovečerní film s Křemílkem a Vochomůrkou, ale nepřijal ji. „Než bych film dokončil, bylo by mi sto let. Já už si musím dávat malé úkoly, jen tak pro radost,“ vysvětluje.
Proto teď ilustruje přísloví. A aby si odpočal od dětských motivů, vrátil se ke grafice. Začínal s ní za války, kdy v době totálního nasazení v továrně ryl obrázky do plechu.
Do Písku přijel i skladatel Jaroslav Celba. Když tvořil hudbu k pařezové chaloupce, neměl tušení, že se stane takovým hitem.
„Měla ukrutný úspěch, psaly mi šestileté děti i šedesátileté babičky. Pamatuju si, že jsem na tom dřel jako kůň. Pořád jsem tu melodii předělával,“ líčí Celba.
Radost mu dělá houslista Pavel Šporcl, který jeho skladbu hrává jako bonbonek na závěr.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!