Soudce, který píše knihy a fandí fotbalu | E15.cz

Soudce, který píše knihy a fandí fotbalu

Kdo patří vedle Miroslava Zikmunda k nejvýznamnějším Zlíňanům? Slavný cestovatel vybral Josefa Holcmana.

V anketě Sedmičky volila stovka obyvatel Zlína největší žijící osobnost města. Zvítězil Miroslav Zikmund. Dalšího ze sedmi nejvýznamnějších Zlíňanů vybíral právě on. Odpověď byla jednoznačná: Josef Holcman.
Holcman je soudcem Okresního soudu ve Zlíně. Mezi nejvýznamnější osobnosti města ho ale řadí především jeho kulturní aktivity.

„Sleduji Josefa Holcmana od jeho příchodu do Zlína. Viděl jsem ho hrát divadlo, četl jsem všechny jeho knížky, odebírám časopis ZVUK. Není pochyb o tom, že vyrostl v osobnost, která svůj region spoluvytváří, naplňuje i přesahuje, a to ve vší skromnosti. Kompas Miroslava Zikmunda ukazuje přesně,“ myslí si Miroslav Plešák, který léta působil ve zlínském Městském divadle jako dramaturg a později umělecký šéf.

Cena facky

Holcmanovi od roku 1993 vyšlo deset knih. Píše fejetony, povídky, ale i pojednání o lidových tradicích na Slovácku. Jeho poslední knížka se jmenuje Cena facky a nakladatelství Kniha Zlín ji vydalo loni na podzim. Je z doby násilné kolektivizace vesnice v padesátých letech minulého století a popisuje osudy rolníků ze Skoronic na Kyjovsku, odkud autor pochází.

Především je ale působivým příběhem jeho rodiny. „Když člověk nemá věci prožité, tak většinou ani nemůže napsat silnou literaturu,“ tvrdí Holcman. Právě proto píše hlavně o tom, co sám zažil.
Hodně jej ovlivnil otec, který sepsal dějiny rodné obce i další zajímavosti z historie Kyjovska, ale kvůli komunistům je nesměl publikovat. „Dokázal zachytit věci, které nenávratně mizely, přestože jeho snaha tehdy neměla efekt. To mě fascinovalo. A dnes to zajímá i mé syny, i když už otec není na světě. Je to generační paměť, která by se měla opatrovat,“ říká Holcman.

Patnáct let byl vedoucím zlínské Malé scény a divadlo sám hrál. Jeho kniha Sváry se stala předlohou inscenace Poletíme, slavná soudní stolice, poletíme, kterou hrálo Městské divadlo Zlín.
Velkou Holcmanovou láskou je také fotbal. „Fotbal je světový fenomén a intelektuálové nemají pravdu, pokud se domnívají, že se mladý kluk či chlap může fyzicky vybít u počítače, houslí nebo v knihovně,“ řekl kdysi Holcman.

Několik let byl vedoucím mužstva zlínského béčka a dodnes je předsedou občanského sdružení, které vychovává fotbalové žáky a dorostence na Vršavě.

V rodných Skoronicích, kde žije jeho maminka, se stará o vinohrad i folklorní tradice. Podílí se na tom, aby jízda králů byla zapsána jako součást kulturního dědictví UNESCO. „Místo narození je silným bodem v mém životě, ke kterému se musím stále vracet a které mi pomáhá překonat stresy a nesnáze. Má žena i synové to naštěstí chápou a pomáhají mi,“ dodává Holcman.

Manželské sváry

Do Zlína, tehdejšího Gottwaldova, přišel jako státní notář v roce 1978 z Hodonína. Nový domov si oblíbil. „Tomu tajemníkovi OV KSČ, který mě tehdy nechal v Hodoníně vyhodit, dneska v duchu děkuju. Zlín je velká dědina, která má přednosti města, ale člověk je přitom mimo velkoměstský ruch. Zlín mi umožnil dostat se dál. Na vesnici nebo v Hodoníně by to asi nešlo,“ říká Holcman.

Jako soudce se věnuje rodinnému právu, tedy například rozhodování, komu připadne po rozvodu péče o děti. Říká, že se hlavně snaží lidem pomoci, i když je mu jasné, že se nikdy nemůže zavděčit všem. „Je to možná dáno věkem, zkušenostmi nebo prostě jen větší blízkostí smrti, ale beru svou práci daleko méně mechanicky než třeba v pětatřiceti letech. Vidím za soudními případy konkrétní osudy lidí, kteří se kolikrát pohádají kvůli úplné maličkosti a doplatí na to jejich děcka,“ zamýšlí se soudce.
Kdo podle něj patří k dalším největším osobnostem města? Jako prvního bez přemýšlení jmenoval etnografa Karla Pavlištíka.

V dalším díle seriálu 7 osobností města přineseme příběh etnografa Karla Pavlištíka.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!