Spacák, placatice a hradologové vyráží

Spí pod širákem v hradních rozvalinách, neodradí je mráz ani déšť. Mají společnou vášeň OE hrady.

Podlehli romantice středověkých hradů a pravidelně pořádají výpravy na pevnosti po celé České republice i Evropě. Na těchto cestách hradologů ze zlínského Klubu Augusta Sedláčka obvykle nechybí Petra Halbsgut (na snímku), Aleš Fuksa (na snímku) a Zdeněk Sadílek.

* Kde má vaše „hradní vášeň“ počátky?

Halbsgut: Pracuji jako dokumentaristka u archeologů, historii mám hodně ráda. Je to krásná romantika, na hradech se schází báječní lidé, a to mne na tom baví. Sadílek: V páté třídě jsem četl knížku Jindřicha Spáčila o klucích, kteří tábořili pod hradem, a s kamarádem jsme to pak vyzkoušeli. Od té doby hrady miluju. Fuksa: Snad už někdy v mládí, když jsme občas s našima jezdili po památkách a hlavně chodili po různých túrách. Ale těch podnětů bylo více. Ve druhé polovině devadesátých let jsem se seznámil s legendou archeologie na východní Moravě Jirkou Kohoutkem, který s přáteli v roce 1995 zlínskou pobočku Klubu Augusta Sedláčka založil. A částečně jsem se k historii dostal i přes šerm. Všechno souvisí se vším.

* Který hrad je pro vás ten nej a proč?

Sadílek: Poprvé jsem spal pod širákem na hradě Cimburk, takže asi ten. Mám rád i další hrady v blízkém okolí, Buchlov nebo Lukov. Fuksa: Všechny tyto středověké stavby mají svůj silný příběh. Rozplývám se u každé původní stavby, která v průběhu staletí zůstala nezprzněna novodobějšími úpravami. Pokud mám nějakou vypíchnout, tak tedy Brumov, označil jsem jej i v anketě na našich webových stránkách www.kaszlin.estranky.cz. Královský hrad Brumov téměř zanikl a sloužil lidem jako místo, kam si chodili pro levný stavební materiál. Jirka Kohoutek jej na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let při výzkumu doslova vykopal ze země. A nyní má hrad strážící v minulosti Vlárský průsmyk svou stálou expozici, za jeho hradbami se koná velké množství kulturních akcí a po více než staletí opět ožil.

* Mají hradologové nějakou speciální vlastnost?

Halbsgut: To asi ne, jen se prostě rádi scházíme, povídáme si o historii a rádi společně jezdíme na výlety. Fuksa: Spíš úchylku než vlastnost. Pokaždé, když vylezeme na kopec, díváme se, jestli zde nenajdeme třeba jen rozvaliny nebo jiný náznak středověkého sídla. Mnohdy stačí pár valů v lese a drobný fragment zdiva, abychom rozpoznali půdorys hradu, tvrze či opevnění. Prostě řečeno, tam, kde jiní vidí členitou krajinu, my už procházíme sedm set let dlouhou historií hradu, který třeba plnil svůj účel jen několik desítek let. Kolik hradů jste již navštívili? Sadílek: Za těch patnáct let jich byly stovky. Máme v klubu i Milana Zikmunda, který je v současné době na čísle 1170. V tomto je určitě rekordmanem, který možná v republice nemá obdoby. Navíc spoustu hradů krásně nakreslil perokresbou. Halbsgut: Já to přesně nepočítám, beru výlety jako krásnou zábavu a pohodu s lidmi, se kterými si rozumím.

* Kde všude jste už byli?

Sadílek: Každý rok jezdíme alespoň jednou do zahraničí, vloni jsme byli v Maďarsku, možná se tam letos zase vrátíme. Byli jsme ve Francii, tam byly nádherné hrady. Rád bych se tam ještě někdy vrátil. Teď v lednu jsme vyrazili do Přibyslavi, spali jsme jednu noc pod širákem. Bylo sice pod nulou, ale dalo se to vydržet. Měli jsme samozřejmě „vnitřní“ vyhřívání v placatici, to chybět nemůže nikdy. Prošli jsme hrady v okolí, Žižkovo pole, potom i Havlíčkův Brod, užívali jsme si to. Halbsgut: Také v Litvě, Ukrajině, Polsku, na Slovensku. V Česku vždy v lednu jezdíme na Helfštýn. Fuksa: Když už navštívíme nějakou zříceninu, zkoumáme kromě architektury i způsoby zakonzervování, a tím pádem zachování dané památky pro další generace. A sem tam bezmocně prskáme vzteky, jako v případě Strečna, ze kterého „milovníci historie“ v minulém století vytvořili betonové monstrum.

* Jaké jiné akce kromě výletů pořádáte?

Sadílek: Naše skupinky jezdí pravidelně na různé brigády, Aleš Hoferek organizuje opravu hradu Lietava u Žiliny. Halbsgut: Mezi členy je oblíbená výroční schůze klubu, tam vždycky řešíme program na další rok. Každý k tomu může říci svůj názor, obvykle je to výborná debata. Fuksa: Někteří naši členové jezdí přes sezonu na hrady brigádničit. Aš třeba na královský Lukov, hrad Křídlo poblíž Brusného na Kroměřížsku nebo pod Žilinu na Lietavu.

* Jak je tento koníček náročný na peníze?

Fuksa: Nenáročný. Jezdit na vandry po hradech moc nestojí. Stejně tak zájezdy po středověkých skvostech okolních zemí, které jednou za rok v květnu pořádáme pro členy i nečleny klubu. Náročný je spíš časově. Sadílek: Jezdíme autobusem, máme v klubu i řidiče. Někde na delší trasy využíváme auta. Já nad tím, kolik mě to stojí, nepřemýšlím, je to naše celoživotní záliba a tím je řečeno vše.