Šporcl: Rád říkám, že jsem z Budějovic | E15.cz

Šporcl: Rád říkám, že jsem z Budějovic

Houslista Pavel Šporcl dostal od čtenářů, kteří vybírali mezi osobnostmi Českých Budějovic, nejvíc hlasů. Potěšilo ho to tím víc, že se cítí být velkým patriotem.

Ačkoli bydlí s přítelkyní Bárou Kodetovou a dcerami u Benešova, do Českých Budějovic se Pavel Šporcl rád vrací. „Jsem pyšný Budějčák. Všude rád vyprávím, že jsem se tu narodil. A byl jsem velice poctěn, že jsem v roce 2005 dostal Cenu města,“ vzpomíná virtuos. Jako poděkování tehdy uspořádal adventní koncert v katedrále, na jehož atmosféru i dnes rád vzpomíná. Hrál bez nároku na honorář a výtěžek dobrovolného vstupného předal na opravu kostela.
Zatím naposledy hrál v Budějovicích loni v září při turné Gipsy Way se slovenskou romskou cimbálovkou Romano Stilo. Teď sem míří znovu, a to desátého ledna na oslavu stých narozenin své babičky.
V Budějovicích má rodiče, příbuzné i kamarády. Maminka byla učitelka a teď je městská zastupitelka. Tatínek hraje v Jihočeském divadle, jeden ze strýců je známý dudák Miroslav Stecher z kapely Úsvit. Pavel Šporcl se narodil v roce 1973. K úspěšné hudební dráze mu pomohla pražská konzervatoř a Akademie múzických umění. Studoval také na univerzitě v Dallasu a na Julliard School of Music v New Yorku. Ale jeho kariéru odstartovaly školy v Českých Budějovicích, kde má spoustu spolužáků a kamarádů. Hlavně sochaře Petra Schela, kterého doporučil jako další českobudějovickou osobnost. Jeho profil přinese Sedmička v příštím čísle.

Housle jako hra

Na housle se Pavel začal učit v pěti letech u Ladislava Havla v Lidové škole umění na Piaristickém náměstí. „Láďa Havel mi dal základy hry na housle a byla s ním vždy legrace. Snažil se, abych bral housle jako zábavu a ne povinnost. Když jsem přišel na hodinu, nejdřív jsme soutěžili, kdo se trefí kloboukem na háček na kabáty,“ líčí.
Do hodin ho doprovázela maminka. Zapisovala si, co se má na příště naučit. „Ke cvičení mě musela občas přinutit, ale celkem jsem cvičil rád. Bral jsem to jako hru a tak to beru i dnes,“ říká muzikant.
Na nauku a přípravu na konzervatoř chodil k Marii Šimkové Kotrčové. Hrál také v klavírním triu ve třídě Rudolfa Weisse, u něhož se na violoncello učil jeho bratr Petr, nyní člen souboru M. Nostitz Quartet.
Poprvé Pavel Šporcl vystupoval na koncertě v Lidové škole umění pár měsíců poté, co se začal na housle učit. Hrál prý asi písničku Sedí liška pod dubem.
Velký vztah má k Jihočeské komorní filharmonii. „S tímto orchestrem jsem vystupoval poprvé tuším v deseti letech. Byl jsem s nimi několikrát na zájezdu a mám tam mnoho kamarádů,“ vysvětluje. Přátelí se třeba s koncertním mistrem Luďkem Volkem a violoncellistou Jiřím Šlechtou.

Čtveráci a plavání

Na dětství rád vzpomíná. „Mám úžasné rodiče, díky nimž by mi mohl dětství každý závidět. Měl jsem ale také štěstí na kamarády ve škole. Byli jsme parta pěti šesti kluků ze třídy a každý měl nějakého koníčka – kreslení, fotbal, hokej, běžky,“ říká. Kromě houslí hrál ve folklorním souboru Úsviťáček a chodil do pionýrského oddílu Čtveráci. „Byl to skvělý oddíl, navazující na odkaz skautů. Mezi vedoucí patřili známý kuchař Petr Stupka a ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták,“ upřesnil. Navíc trénoval plavání, aby procvičoval záda, která u houslí trpí.
A často byl v divadle. „Prožil jsem hodně krásných chvil v šatnách a zákulisí, znal všechny herce, a tak možná není divu, že jsem si jako životní partnerku našel herečku,“ usmívá se otec dvou dcer.
Letos ho čeká debut u National Orchestra de France, který považuje za jeden z nejdůležitějších koncertů ve své kariéře. Chystá se také do Japonska, Brazílie či Španělska a chce natočit další desku.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!