Boleslav Polívka dokáže to, co v minulosti hokejoví reprezentanti při svých triumfálních vítězstvích. Rozdává radost. Mladým, důchodcům, milionářům i lidem na podpoře. Od sedmdesátých let minulého století ho zbožňují Valaši, Brňáci i Pražáci.
„Bolka má skutečně každý rád. Neznám nikoho z branže, kdo by ho nesnášel. A to je v herectví velký kumšt,“ tvrdí režisér, dokumentarista a umělecký šéf brněnského Divadla šansonu Jiří Vondrák, který s Polívkou od března natáčí obsáhlý dokument.
Legendární bavič totiž oslaví 31. července šedesátiny.
Polívka prožil dětství ve Vizovicích na Valašsku. Potom se přestěhoval do Brna, kde studoval Janáčkovu akademii múzických umění a v roce 1972 spoluzaložil divadlo Husa na provázku.
Ve škole se potkal se svým pozdějším hereckým kolegou a kamarádem Miroslavem Donutilem. „Prožili jsme společně dvacet dlouhých let. Někdy jsme spolu trávili i čtyřiadvacet hodin denně. Vzpomínám si, že lidé nás začali registrovat až po filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag. Ptali se, jak se nám spolu pracovalo a my se přitom znali dávno předtím. Museli jsme se smát,“ vzpomíná Donutil na roky s Polívkou.
Přestože se často v tisku psalo, jak se ti dva nemají rádi, Donutil to popírá. „Tisíckrát jsme se v životě nesnesli, pošťuchujeme se, provokujeme, ale je to všecko hezké,“ tvrdí Donutil, který už nyní plánuje s Polívkou další spolupráci.
Časy v „Huse“
V Divadle Husa na provázku prožil Polívka s kolegy nejbouřlivější období. Mohla za to sláva inscenací Mickey Mouse, Don Quijote a ti druzí, Poslední leč nebo Šašek a královna.
„Tehdy jsme byli s Bolkem sousedé,“ vzpomíná režisér Vondrák. „Pamatuji si na jednu štědrovečerní večeři, kdy jsem seděl s rodinou za stolem a najednou zvonek. Za dveřmi stál Bolek a povídá: pojď na víno. Řekl jsem mu, že to nejde. Po patnácti minutách zvonil zase. Hele, máš vytopenej sklep. Pojď, dáme si víno, ať to s tebou neflákne, říkal. Na víno jsem nešel, ale ráno jsem měl fakt vytopený sklep,“ směje se Vondrák.
Podle něj o Polívkovi často kolují zvěsti, že hodně pije. „Je to blbost, kterou on sám přiživuje. Myslím, že se tím baví. Když ale vzpomenu na bujaré večírky po divadelních premiérách, které trvaly třeba i několik dní, Bolek se jich neúčastnil. Zůstal několik hodin a pak se šel domů učit francouzsky, italsky nebo jezdit na jednokolce. Je to velice pracovitý člověk,“ tvrdí Vondrák.
Jako filmový herec proslul Polívka především v Baladě pro banditu v roce 1978 nebo zfilmováním divadelních představení Poslední leč či Šašek a královna. Lidé si ho přesto nejvíce pamatují z Dědictví a z Hřebejkových filmů Pupendo, Pelíšky nebo Musíme si pomáhat. „Je to proto, že Bolek hraje vlastně sám sebe. Režiséři i scénáristé od začátku myslí na Bolka a promítají do role jeho vlastnosti,“ objasňuje Vondrák.
Ve vlastním divadle
Své divadlo založil Polívka společně s kamarádem Petrem Bílkem v roce 1993 na Jakubském náměstí v Brně. Přineslo mu to starosti, musel řešit provozní věci. „Není to vůbec jednoduché. Odnesl jsem si z toho tiky. Při představení jsem myslel na to, jestli někde nekape voda,“ vzpomínal před časem na podnikatelské začátky.
I když má občas ředitelské starosti, chce hlavně hrát. Ve svém Divadle Bolka Polívky, kde tvoří repertoár částečně inscenace přenesené z Husy, i na farmě doma v Olšanech na Vyškovsku. Právě v Olšanech se natáčelo Dědictví i televizní „manéže“, z nichž znají diváci Polívku jako klauna s červenou bambulí na nose. V posledních letech vystupuje pravidelně i na brněnských letních Shakespearovských slavnostech.
„Myslím, že se trochu uklidnil. Je to sice pořád ten Bolek, kterého známe, ale šetří si večery a víkendy pro děti. A to dřív nebylo,“ srovnává Vondrák.
Velká rodina
Dětí má Boleslav Polívka šest. Jeho dcery z prvních dvou manželství, Kamila a Anna, jdou v jeho uměleckých stopách. Annu Polívkovou lidé znají třeba z filmů Účastníci zájezdu, Návrat idiota, Soukromé pasti nebo ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.
S třetí ženou Chantal Poullain má Polívka syna Vladimíra. Se současnou partnerkou Marcelou Černou pak pětiletého Boleslava, tříletého Františka a dvouletou Marianu.
Pověstný recesista by mohl mít dětí ještě více.
„Osobně bych miminko určitě chtěla,“ přiznala jeho partnerka Černá.
Co říct o Polívkovi víc? „Bolek patří do našeho života jako déšť, vítr a slunce.“ tvrdí jeho kamarád a dvorní fotograf Jef Kratochvil.
Více ze včerejších oslav Bolka Polívky v kavárně Savoy čtěte zde Bolek Polívka slaví šedesátiny. V Savoyi
