Stánky s občerstvením mají v noci napilno. Pardubáci jsou hladoví
Jíst v noci? To je naprosto nezdravé, tvrdí lékaři a dietologové. Málokdo na to dá, když je hlad, musí ho zahnat. Třeba i ve dvě hodiny ráno. Důkazem jsou stánky v centru města. Jak přijdou víkendové noci, jsou v obležení hladových.
Když kručí v břiše
„Celou noc jsme pařili, teď jdeme domů a máme hlad,“ říká mladá, alkoholem zmožená dívka. Pomalu začíná svítat a u okénka s kebabem na třídě Míru je fronta. Obsluha má plné ruce práce.
„Noční hlad je úplně jiný. Párkrát jsem si koupil na stejném místě stejné jídlo přes den. Zdaleka mi tak nechutnalo, jako o půlnoci,“ vysvětluje se smíchem Martin Veselý. Co má většina nočních občerstvení společného? Prodlouženou otevírací dobu mají v pátek a v noci, kdy je v ulicích města živo. Největší nápor zákazníků přichází, když se zavřou bary. Druhá vlna přijde s ránem, na konec tahu.
U vlakového nádraží
„My máme originální kebab,“ říká Ziwar Tomi. Jeho stánek stojí naproti vlakovému nádraží před diskotékou. A hned vedle něho se nedávno objevila další konkurence. V malém, dřevěném domku se dají koupit nejen hamburgery, ale i alkohol a další pití.
„Zájem je zavislý na tom, kolik je lidí na diskotéce,“ potvrzuje Michal Zelinka a dodává, že za stánkem je ukrytá nová zahrádka s grilem a udírnou. A skutečně. Z ulice téměř nepostřehnutelný plácek je připravený na letní sezonu.
„Otevíráme tento týden. Budeme dělat steaky,“ říká Zelinka. Rušení nočního klidu se nemusí bát. Široko daleko není žádný obytný dům. Stánek s kebabem, stojící vedle, za konkurenci nepovažuje, protože má svůj specifický sortiment. Zato nervózně sleduje stavbu u Hypernovy.
„Do podzimu tam má vzniknout nový McDonald's se službou McDrive. Provozovatel by byl sám proti sobě, kdyby neměl v noci otevřeno,“ myslí si Zelinka.
Poctivá česká kuchyně
Spokojený žaludek může mít i ten, kdo si nepotrpí na rychlé očerstvení a raději by vsadil na tradiční českou kuchyni. Na Palackého třídě u autobusového nádraží ho uspokojí čerpací stanice Agip. Teplá jídla má čtyřiadvacet hodin denně. V nabídce jsou polévky, hovězí na houbách, svíčková, rajská, plněné knedlíky s uzeným masem nebo halušky.
„Několik let se vařilo do čtyř do rána v restauraci U Riegrů, ale jak je to teď, nevím,“ dává redaktorům Sedmičky tip Kateřina Galbavá. Na internetových stránkách má restaurace skutečně informaci, že je připravena uspokojit hlad svých hostů do čtyř ráno. Skutečnost je ale jiná. Nový provozovatel zavírá už v jedenáct večer.
Na městském bulváru
Je kolem třetí ráno. Z nonstopu Dollys na třídě Míru se ozývá křik. Otevřou se dveře a z malého, ošuntělého bistra se vyvalí dým z cigaret. Člověk má pocit, že dát si tady hamburger musí být životu nebezpečné. „Jen se nebojte. Pojďte dál. Pro mě je to tady nejlepší,“ zve nás třicetiletý Marek Sláma, který sem chodí věrně dlouhá léta a nová, nablýskaná občerstvení v okolí ho nechávají chladným. A má pravdu, hamburger koupený v začouzené sluji není o nic horší než u konkurence. A ta je tu hned několikrát. Jedním směrem je McDonald's a druhým Grill Barka, kterému se říká U černocha. Ani tady není prázdno. Hodně mladý opilec se vrávoravě naklání dovnitř a křičí dovnitř: „Nazdar, kámo!“
Chuť, dát si něco na ulici, není vlastní jen mladým a opilým. Po půl deváté něco k snědku hledají fanoušci, trousící se z hokeje. Po desáté večer si hamburgery kupují páni v obleku a dámy ve slavnostní garderobě, kteří ještě před chvílí seděli v hledišti divadla.
„Doufám, že si nepokecám sako kečupem,“ dělá si starosti elegantní padesátník. Jen, co to dořekne, přistane mu kus salátu na naleštěné polobotce.
A jaká jsou další místa, kde se dá v noci najíst? Některé nonstopy mají v nabídce toasty, utopence nebo klobásy. Benzinové pumpy prodávají bagety, pečivo, párky v rohlíku a další dobroty, ovšem se značnou cenovou přirážkou.
„Dřív se vlastně nikde jinde najíst nedalo. Pořádali jsme trestné výpravy na nejbližší benzinku. Tehdejší kvalita baget nebyla nic moc. Dneska je to o něčem jiném,“ vzpomíná Alice Ptáčková.
Stopy obžerství
Tma se dávno rozpustila a slunce ozářilo hlavní pardubickou třídu. Je neděle ráno a redaktoři Sedmičky se nestačí divit. Odpadkové koše kolem stánků s občerstvením přetékají. Po zemi se válejí kelímky. Vítr posouvá po chodníku špinavé, zmačkané ubrousky. Kolik jedlíků asi dokázalo během jediné noci udělat takový nepořádek?
