Štědroň: Mám v hlavě tisíc melodií | E15.cz

Štědroň: Mám v hlavě tisíc melodií

Když hudbu zrovna neskládá, vědecky ji zkoumá. Brňan Miloš Štrědroň patří k nejvýznamnějším českým osobnostem ve světě hudby.

Těžko říct, čím je Miloš Štědroň víc. Hudebním vědcem, nebo skladatelem? Na jednu stranu složil víc než stovku divadelních, komorních, orchestrálních a vokálních skladeb. Na druhou stranu se vědecky zabývá například hudbou Leoše Janáčka nebo Monteverdiho do takové hloubky, že jeho studie citují encyklopedie po celém světě.

„Vždy mě přitahovala hudební věda, ale toužil jsem i po praktickém oboru. Přechod mezi vědou a uměním mi nikdy nedělal problémy. Současně jsem dokázal promýšlet skladbu a pracovat na nějaké vědecké práci. Stále mám v hlavě tisíc melodií, které mi za život prošly rukama a hlavou,“ říká sedmašedesátiletý Štědroň.

Oblíbený učitel

Kromě skládání a hudebního bádání také stíhá vyučovat hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Nejen jeho studenti si ho oblíbili. „Přestože je velmi vzdělaný, nedělá ze sebe žádné hogo fogo a umí své vědomosti příjemně předat. To se mi na něm líbí,“ oceňuje Štědroňovu osobnost třeba brněnský architekt Ivan Ruller.

Štědroň měl k hudbě blízko už od dětství. Jeho matka byla učitelka hudby, otec muzikant, strýcové přednášeli na konzervatořích. „Odmalička jsem doprovázel na klavír, chodil do houslí a zpíval. Často jsem navštěvoval divadlo, i třikrát do týdne. Například operu Její pastorkyňa jsem do svých sedmnácti let viděl asi čtyřicetkrát,“ vzpomíná brněnský rodák.

Právě v sedmnácti letech začal studovat bohemistiku a muzikologii na brněnské filozofické fakultě. Později se na Janáčkově akademii múzických umění seznámil s herci Jiřím Pechou či Miroslavem Donutilem. Vídal se s nimi i v brněnském Divadle na provázku, pro které skládal scénickou hudbu. Dopoledne vyučoval na fakultě a odpoledne už spěchal na zkoušku do divadla. Časový tlak mu ale nevadil, elán mu dodávaly jeho úspěchy. Zaskvěl se třeba hudbou k představením Balada pro banditu či Chameleon.

„Miloš byl a stále je v pohybu. Pořád běhá a stíhá spoustu věcí naráz. V devadesáti bude stále stejně čilý,“ myslí si herec Pavel Zatloukal, který Štědroně zná z Divadla na provázku.
Štědroň sám sebe považuje spíš za skladatele komorní a vokální hudby. Dlouho spolupracoval například s hudebníkem Jiřím Stivínem nebo orchestrem Gustava Broma.

Teď už se Štědroň věnuje skládání hudby méně než dřív a zaměřuje se na psaní knih o hudební teorii. Rád by však ještě navázal na spolupráci se Stanislavem Mošou, pro jehož Městské divadlo Brno už dříve složil hudbu k muzikálům Nana nebo Červený a černý. Navíc plánuje další spolupráci se zpěvačkou Ivou Bittovou.

„Nemám žádný nesplněný sen. Že bych se třeba ještě dostal do metropolitní opery, to si nemyslím. Neprahnu po slávě, protože sláva jako taková podle mě neexistuje,“ míní Štědroň.

Chodící encyklopedie

Jeho přátelé a kolegové si na Štědroňovi cení širokého kulturního záběru skloubeného s lidskou bezprostředností. „Má komplexní múzické cítění, ne jen úzký pohled odborníka. Miloš je navíc jeden z nejvýraznějších encyklopedických jevů minulého půstoletí. Je osobnost mimořádného charakteru, která má celorepublikový dopad,“ soudí bývalý ředitel Státní filharmonie Brno Bohuš Zoubek. Příště: sochař a malíř Nikos Armutidis a jeho manželka, fotografka Irena Armutidisová.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!