Stopy

Stopy českých vesnic v Rumunsku vedou až na Přerovsko. Když tam před 180 lety krajané kráčeli, trvala jim cesta dva měsíce. Určitě přitom neměli pohodlné pohorky jako tramp Sam. Teď se vracejí krajané z Banátu zpátky. Za dvanáct hodin jsou autobusem v Česku. Stopy zanechali lidé i v pískovně u Malhotic. Nejdřív se do kopce zakously bagry, aby těžily písek. Teď je v zemi díra a v ní mizí odpad. To, co se nehodí, co zavazí, co je staré a nepotřebné. To je dost velká stopa. Musí být vidět i z letadla. Odtud ale určitě nejsou vidět malé bílé kočičí šlápoty na chodníku v Hranicích, které vedou do kavárny U Mlsné kočky. Tam se docela dobře dá dumat o stopách. Třeba o tom, kolik centimetrů má stopa jako jednotka délky. Nebo filozofovat nad myšlenkou klasika „Ať už stopa v písku, stopa ve sněhu, v blátě či stopa v srdci, vždy to znamená to stejné. Někdo zde byl a zanechal kousek sebe.“