Strážník Martin Pekara honil zlo děje. Ten po něm dvakrát vystřelil

I strážníci se občas musí vypořádat s ozbrojeným útočníkem. Před patnácti lety jeden z nich, Martin Pekara, přišel o život.

Nastupoval teprve na svou třetí službu u městské policie v Havířově a netušil, že bude jeho poslední. Strážník Martin Pekara pronásledoval 12. prosince 1995 zloděje, který ho postřelil. O dva roky později na následky zranění zemřel. Jeho kolegové na něj nezapomněli a každoročně na jeho počest pořádají Memoriál Martina Pekary v sálové kopané.

Zloděj měl zbraň

Na předvánoční čas před více než patnácti lety by strážník René Wojcik nejraději zapomněl. Sloužil tenkrát spolu s Jiřím Tesařem a Martinem Pekarou. „V tomhle období vždycky držíme hlídky u obchodů, které by mohly lákat zloděje. Do ulic jsme vyrazili i 12. prosince. Ale jen já a Martin Pekara. Kolega Jirka Tesař zůstal na služebně, aby vyplnil nějaké služební papíry. Kontrolovali jsme oblast v centru, kolem ulice Široká,“ vzpomíná na osudný den Wojcik. Když projížděli ulicí těsně před šestou hodinou večerní, náhle z obchodu s elektronikou vyběhl muž a za ním prodavač. „Křičel, že máme chytit zloděje, který mu ukradl tři tisíce korun. Ale na to, že je zloděj ozbrojený, nás neupozornil,“ doplňuje Wojcik. Zatímco Pekara se za zlodějem vydal pěšky, Wojcik mu chtěl autem nadjet a odříznout mu cestu. Když zastavil na křižovatce, uslyšel dva výstřely. „Okamžitě jsem vyskočil z auta a utíkal za Martinem. Přitom jsem vysílačkou hlásil kolegům, co se děje. Ležel na zemi. První ránu dostal do břicha, a když se otočil, zloděj ho střelil do zad a trefil míchu,“ popisuje Wojcik kritický okamžik. „Prosil mě, ať mu pomůžu. Že necítí nohy a hrozně ho to bolí. Uklidňoval jsem ho a za okamžik už přijela záchranka,“ vykládá Wojcik.

Střelec se zahrabal

Mezitím začali strážníci i policisté pátrat po zloději. Chytili ho asi po dvou hodinách v Datyních. „Zakopal se u cesty v příkopě do sněhu. Chytili ho naši kolegové. Byl to mladý kluk z Havířova, který pracoval v ochrance a údajně se dostal kvůli hraní na automatech do dluhů. Vyfasoval natvrdo třináct let a po jedenácti ho propustili. Teď už je doma,“ vypráví Wojcik.
Mladého strážníka Pekaru, který sloužil teprve svou třetí směnu, lékaři zachránili, ale zůstal ochrnutý. „Chodili jsme ho často navštěvovat. Po operaci byl skoro rok v sanatoriu v Hrabyni. To, že skončil na vozíku, bral sportovně. Nedával vůbec najevo, že ho jeho stav trápí. Dokonce nám předváděl i kousky, které se na vozíčku naučil,“ říká strážník Tesař. Pekarův stav se podle kolegů ale zhoršil. „Trápily ho nervové záškuby v nohách. Tak se rozhodl podstoupit operaci, která měla tento stav napravit. Bohužel, krátce po operaci zemřel,“ vysvětluje Tesař. Havířovští strážníci od této události tak závažné zranění ve službě nezaznamenali. „To byl největší extrém. V terénu na nás většinou pachatelé útočí jen pěstmi, nebo noži,“ uvádí Wojcik.
To potvrzují i čísla policistů z Karvinska. „V posledních třech letech zaútočili pachatelé na policistu čtyřiatřicetkrát. Policisté však utrpěli jen lehčí poranění. Pohmoždění prstů, modřiny v obličeji,“ potvrzuje mluvčí karvinských policistů Jaroslav Kus.

Turnaj jako vzpomínka

Havířovští strážníci na svého kolegu nezapomněli. Od roku 1998 pořádají na jeho počest Memoriál Martina Pekary v sálové kopané. „Turnaj má velký ohlas. Každým rokem se sejde několik družstev. Turnaje se neúčastní jen strážníci, ale i třeba policisté a hasiči. Také přijíždějí hosté z Polska a Slovenska,“ říká ředitel havířovských strážníků Bohuslav Muras. Turnaj pravidelně zahajují vzpomínkou. „Na začátku turnaje si vzpomeneme na Martina a navštívíme jeho hrob, na který mu položíme za nás kolegy smuteční věnec,“ povídá Muras, který Pekaru za krátkou dobu, co u strážníků sloužil, neměl možnost více poznat. „Co můžu říct je, že to byl šikovný kluk, který měl rád život. Sportoval, měl rozstudovanou vysokou školu. Je smutné, že zemřel tak mladý,“ dodává Muras.