Studenti roztočili Pivní spirálu se vší parádou. Zasmáli se, popili a hlavně přežili

Zápočet z Pivní spirály v indexu nemají, přesto ji studenti Univerzity Tomáše Bati považují za jeden z hlavních pilířů studia.

Kdo neprošel Pivní spirálou, nepatří na univerzitu. Desítky studentů Baťovy univerzity na začátku listopadu na vlastní kůži poznaly, že heslo recesistické soutěže, kterou už čtrnáct let pořádá Studentský klub, nevzniklo náhodou.

„Spirála je týmová soutěž, ve které tým v co nejkratším čase obíhá deset určených hospod. V každé z nich musí jako tým vypít společně dvě velká a jedno malé pivo. V každém baru musí být tým v kompletním složení,“ popisuje pravidla soutěže její organizátor Vlastislav Jokl.

Všichni účastníci letošního ročníku je znají. Není se co divit, někteří z nich se Pivní spirály neúčastní poprvé. Je úterý 3. listopadu a na startu je připravených šestatřicet tříčlenných skupin. Do „boje“ vyráží v šest hodin večer od klubu Golem.

Základ: dobrá strategie

Jak zazní startovní povel, týmy se rozprchnou na všechny světové strany. Jednotlivé skupiny totiž volí různé strategie. Většina však míří do nejvzdálenějších „destinací“ – do otrokovické Mašinky a na Přístav v Přílukách.

„Výsledky se započítávají jenom těm, kteří zvládnou dorazit do cíle v Golemu do deseti hodin večer,“ upozorňuje Jokl. Soutěž má skutečně profesionální parametry, na dodržování regulí dohlíží pivní hlídky. V restauraci Amerika tuto práci zastávají studentky Eva Havelková a Veronika Kučerová.

„Ti chytří začali v Mašince v Otrokovicích. My jsme zhruba v polovině trasy. Známky únavy už na některých vidět rozhodně byly,“ poznamenává krátce před osmou hodinou večer Havelková. Svůj úkol – zkontrolovat každého soutěžícího, zda skutečně pivo vypil, a dát týmu speciální razítko – plní obě dívky svědomitě. A stíhají k tomu zaznamenávat i zajímavé postřehy. „Někteří kluci holkám s pitím pomáhají, což je dovolené. Ale byla tu i jedna dívka, která naopak pomáhala s pitím klukům,“ říká s údivem Kučerová.

Jedna ze skupin, jejíž jméno v seriózním tisku nelze zveřejnit, doráží do Ameriky pořádně rozverná. „Je to naše šestá zastávka, chceme vyhrát, tak rychle pryč,“ říká Milan Šimek. Monika po jeho boku skutečně neváhá a malé pivo má v sobě během několika vteřin.

„Bereme to vážně, dokonce jsme běželi zkratkou, kde bylo odporné bahno,“ líčí Monika. Třetí z party Jakub Tkadlec už komentuje průběh soutěže nepublikovatelnými výrazy. Stále ale s úsměvem na tváři. Trojice ještě spočítá drobné, jestli vystačí na zbytek soutěže, a pádí dál.

Čepuj, za chvíli jsou tu

V baru Amerika se týmy rychle střídají, některé dokonce vysílají už dopředu „styčného důstojníka“. Jeho úkol je jasný: ve spolupráci se servírkou zajistit, aby v okamžiku příchodu byly na stole již všechny tři sklenice připravené.

Další trojice studentů pátého ročníku se do pivního maratonu zapojila pod názvem Pseudo team.

Amerika je jejich šestou zastávkou. Kromě tří soutěžících s nimi u stolu sedí i dva členové „podpůrného týmu“. „Zjišťují nám nejlepší spoje a starají se o placení. Zkrátka ale nepřijdou. To, co my pijeme v pivech, oni pijí ve fernetech. Nikam ale nepospícháme, užíváme si to,“ hlásí nad pěnivým mokem Iva Dvořáková.

Nezvracíme, pohoda

Její kolega Mojmír Jiříkovský přirovnává postoj Pseudo teamu ke strategii závodních stájí při motoristických závodech. „Je to jako ve formuli jedna. Někdo závodí a někdo mění pneumatiky. Zatím to funguje, takže jsme vysmátí. Nezvracíme, nemáme žádný problém. Naše těla začínají brát pivo jako úplnou samozřejmost,“ lebedí si Jiříkovský.

Členové Pseudo teamu si ani nelámou hlavu s tím, co do sebe lijí. „Co nám natočí, to vypijeme. Je jedno, jestli je to desítka nebo dvanáctka. Myslím, že v Monaku jsme pili ležák. Bylo to nějaké hutné,“ poznamenává Dvořáková. Vzápětí dopíjí šesté pivo a odbíhá s družstvem stíhat autobus, který má všechny zavézt do restaurace U Huberta.

Nevinná návštěva redaktora Sedmičky na toaletě prozrazuje jednu z kuriozit soutěže. Dveře jsou sice zavřené, ale zvuky jasně prozrazují, co se za nimi odehrává. Sečtělý student se zjevně inspiroval středověkými hostinami, kdy šlechta pírkem docílila vyprázdnění břicha a hodokvas – v případě onoho studenta pivní maraton – mohl pokračovat. „To je jedna z taktik, kterou zřejmě použilo více týmů.

Zakázáno to není,“ vysvětluje organizátor Pivní spirály Jokl.

Taxíkem ani náhodou

Co naopak zcela přísné regule má, je přemísťování mezi podniky. Zapovězeny jsou i bicykly nebo kolečkové brusle. „To by byl hazard se životy. Jet na bruslích po deseti pivech, to by vůbec nemuselo dopadnout dobře,“ nepochybuje členka organizačního týmu Studentské unie Anna Zatloukalová.

Pravidla Pivní spirály také zakazují cestování taxíkem, letadlem, vrtulníkem, lodí a vším, co obsahuje motor, trysku, turbínu, lodní šroub nebo plachtu.

„Naopak se povoluje běh, cval, klus, plazení se a kutálení. Povolena je taky ke konci oblíbená kreativní chůze, jako například kličkování mezi virtuálními kužely a podobně. Cestování na zvířatech je také zakázáno. S výjimkou želv a ježků,“ je uvedeno v propozicích soutěže.

Ne všichni mladí se nechávají do pivního šílenství vtáhnout. U baru v Americe popíjejí klidným tempem svá piva dvě studentky a pobaveně sledují účastníky soutěže. „Chceme nasát atmosféru. Loni jsem to absolvovala také, ale kvůli nedostatku peněz jsem to letos zavrhla,“ vysvětluje Sabina Lišková.

Druhá dívka přiznává, že ji předchozí ročník docela zmohl. „Jsem spíše na víno. Vypít tolik piv, to by pro mě byl docela záhul. Bez kluků by se to nedalo zvládnout,“ říká studentka druhého ročníku Martina Čmielová. Své předchozí účasti ale nelituje. „Je to super zážitek. Úplně něco jiného, než si jít jen tak sednout do hospody,“ oceňuje akci Čmielová.

Absolvovat pivní maraton není podle dívek jednoduché a nese to ne zrovna příjemné následky. „Pamatuji si, že jít druhý den na přednášku bylo nemožné,“ říká se smíchem Lišková. „Věříte, že si to ani nepamatuju? Teď si říkám, proč jsem vlastně letos neběžela? Myslím, že příští rok to zase zkusím,“ přizvukuje její kamarádka.

Vítězem Lahváči

Kdo se stal vítězem letošního ročníku? Tým Lahváči v zastoupení Martina Jančíka, Denisy Hlaváčové a Luboše Ošťádala. Do cílové rovinky doběhli s neuvěřitelným časem bez dvou minut dvě hodiny.

Kromě náležitých hmotných statků a putovního poháru Lahváčům naleží čest a neutuchající sláva mezi studenty po dobu minimálně (plus minus) jednoho roku.

Účastnili jste se letošní Pivní spirály? Jak se vám líbila? Co si o akci myslíte? Pište na redakcezlin@mf.cz.