Studio dell'arte jde cestou improvizace

Českobudějovické Studio dell'arte zakončí rok, v němž si připomíná dvacet let trvání, vskutku originálně. Uzavře klub Solnice.

Patnáct představení pro velké i malé teď mají v repertoáru herečky Stanislava Kočvarová a Sylva Malinková. V roce 1990 je spojila chuť hrát pro děti i dospělé s humorem a improvizací. Třináct let tvořily trojici s Kateřinou Melenovou, která se poté stala duší kulturního centra Bazilika. Jejich první představení se jmenovalo Nikdy nekončící cesta. „Už tu hru na repertoáru nemáme, ale lidé na ni nezapomněli. Pořád ji po nás chtějí,“ usmívá se Kočvarová.
Mnoho lidí z Budějovic si právě tuto básnickou a hudební koláž spojuje s dnes už kultovním Divadlem Pod čepicí, kde si Studio dell'arte zařídilo svoji druhou stálou scénu. První zázemí mělo ve Slavii, kde sídlilo D 111.
„Název dell'arte prozrazuje náš hlavní inspirační zdroj, a to je kolektivní improvizace. Je to mistrovská disciplína, protože je velmi těžké reagovat na odezvu publika i na různé situace na scéně tak, aby to bylo uměřené a vkusné. Holky mají na sebe radary, jsou skvěle sehrané,“ oceňuje své kolegyně Melenová, kterou zásadně ovlivnilo studium u zakladatele Ypsilonky Jana Schmida.

I cesta je cíl

Studio dell'arte stálo u zrodu Solnice, jejíž sedmiletou historii teď na Silvestra svým vystoupením uzavře.
Předtím uvede 19. prosince v Bazilice od čtyř odpoledne pásmo Vánoce za časů našich prababiček, které hrává vždy o adventu s velkým ohlasem. Připomíná tradici obchůzek s Barborami, Luciemi či Ambroži. „Vycházíme ze starých obyčejů, pohanských zvyků i pověr. Lidé se mohou zapojit a vyzkoušet si vánoční zvyky,“ naznačuje Kočvarová.
Téma nikdy nekončící cesty, kterým Studio dell'arte začínalo, herečky naplňují beze zbytku. Během dvacetiletí zvládly i mateřské dovolené, aniž by vyhlásily pauzu divadlu. Před rokem navíc začaly chodit do nemocnic v roli zdravotních klaunů a k tomu ještě působí v divadelním spolku ŽAS.
Postupně Studio uvedlo téměř třicet titulů pro děti i dospělé, a to včetně pouličních inscenací. Jedna z nich se týká přímo Budějovic. Je to jarmareční píseň vesele oslavující život F. A. Gerstnera, který postavil koněspřežku do Lince.
Velké úspěchy sklízí Faust, který zaujal poroty na mezinárodních přehlídkách v Praze a Ostravě. „Ocenily variabilitu scény i to, že jsme zkombinovaly loutky s činohrou,“ shrnuje Malinková. Herečky vycházely z textu lidových loutkářů, v němž je i postava Kašpara, která staví pochmurný příběh do tragikomického světla. Odehrává se v magické pyramidě, která se otočením mění z Faustovy studovny v pustý les, palác perského krále nebo v nekonečný vesmír.