Tábor vlajku Tibetu nevyvěsí. Ctí vztahy s Čínou

Loni na táborské radnici vlála tibetská vlajka. Celosvětovou připomínku porušování lidských práv ale letos radní nepodpořili.

V sevření Himalájského pohoří žije tibetský lid v přesvědčení o pomíjivosti života. Přes padesát let skomírá. Čínský vůdce Mao Ce Tung v roce 1949 Tibet vojensky obsadil. Den povstání Tibeťanů proti násilné okupaci je ve světě připomínkou porušování lidských práv. I na táborské radnici loni visela tibetská vlajka jako vyjádření nesouhlasu s čínským útlakem. Letos hlasování radních rozhodlo o opaku. „Chci respektovat diplomatické vztahy, které má Česká republika s Čínou,“ vysvětluje místostarosta Emil Nývlt záporný postoj.
Mezi devíti radními nastala patová situace. Tři byli pro, tři proti a tři se zdrželi hlasování.
„Mrzí mě to. V české společnosti přetrvává latentní strach, abychom si to s komunisty moc nerozházeli. Vyvěšením vlajky nejde jen o připomenutí bezpráví v Tibetu, ale také o ideál, že peníze nejsou všechno,“ uvažuje starosta Jiří Fišer.
Naráží na to, že Čína skupuje americké dluhopisy, banky, firmy s ní touží obchodovat. Vzhledem k ekonomickému rozmachu velmoci by bylo podle něj ještě směšnější bát se v Táboře represe čínských investorů.
„Stejně tak nedokážu pochopit, že se na jedné straně klaníme před jestřáby z Wall Streetu, na druhé stojíme v hlubokém předklonu před strýčkem z Pekingu, současně nadáváme na Vietnamce. Rádi si od nich kupujeme zboží a přitom jim neomaleně tykáme,“ kroutí hlavou Fišer. Postoj táborské radnice zarazil bývalého politika Jana Rumla. Bydlí nedaleko Tábora. „Ministerstvo zahraničí by si asi těžko mohlo pověsit tibetskou vlajku na budovu. Ale radnice vstřícným gestem k Tibetu nemůže ohrozit diplomatické vztahy s Čínou ani obchod. Taková iniciativa patří právě samosprávám. Je škoda, že se jí Tábor zbavuje,“ říká Ruml.
Podle něj Číňané také posuzují obchodního partnera podle toho, jak pevný má postoj. V duchu já pán, ty pán. Neznamená to tak, že když se budeme uklánět před Čínou, získáme více na jejím trhu, a když vyjádříme nevoli nad porušováním lidských práv, o byznys přijdeme.
Umírněný postoj táborské radnice vadí i některým místním. „Vlajku vyvěšují po celém světě na různých místech. Je to důkaz celosvětové podpory. Přijde mi hloupé, že nebude viset v Táboře. V Tibetu jsou porušována lidská práva a my jsme mohli tímto způsobem trochu vyjádřit, že jsme s nimi,“ říká táborský živnostník Jan Slavík.
Ukázkou konkrétního vztahu, kdy naproti sobě stojí peníze a lidské ideály, je příklad ze Sezimova Ústí. Továrna Kovosvit má ambice s Čínou obchodovat. S jeho generálním ředitelem Liborem Kuchařem konzultoval starosta Sezimova Ústí, jestli podnik poznamená, když na radnici vlajku vyvěsí. „Ujistil mě, že máme úplně volnou ruku. I tak jsem se rozhodl zdržet hlasování. Sám nesouhlasím s postojem Číny. Ale povstání v Tibetu bylo před více než padesáti lety a nevím, jestli vlajka není jenom planým gestem,“ tvrdí starosta Martin Doležal. I v Sezimově Ústí tak radní napodobili táborské kolegy.

Čínský výklad historie. Bylo to osvobození

O tom, jak se v Číně vyučuje o zabrání Tibetu, ví Yangyi Zheng. Narodil se v provincii Xian, ale nyní pracuje v Táboře. „Lidem v Číně se předkládá okupace jako vysvobození Tibeťanů od vykořisťování duchovní šlechtou. Ta vlastnila většinu majetku. Poddaní otročili na polích, aby ji uživili, a neměli moc práv,“ popisuje.
Jan Ruml si myslí, že je to typický příklad zkreslování historických faktů. Tak, aby se Čína před vlastními lidmi nezkompromitovala.