Třípodlažní budova větrného mlýna poblíž železničního přejezdu v Pražské ulici upoutá takřka každého, kdo projíždí Třebíčí.
Větrný mlýn jako ze starodávné holandské krajiny tam postavili v roce 1836. „Cesta k němu je pěkná procházka, lze si ho prohlédnout zvenku. I když se o jeho zpřístupnění uvažuje už několik desetiletí, ještě k tomu bohužel nedošlo,“ řekla Tereza Zahrádková, mluvčí třebíčského turistického centra Malovaný dům.
K mletí mouky však třebíčský větrný mlýn nikdy nesloužil, mlela se zde stromová kůra na výrobu třísla pro koželuhy v nedaleké Borovině. Koželužství totiž patřilo k nejčastějším třebíčským řemeslům.
Svému účelu mlýn sloužil jenom padesát let, potom mletí kůry převzala modernější technologie, kterou v té době stále ještě byl parní stroj.
Jiný tvar kola
Od roku 1934 do roku 1977 ve mlýně bydlela jedna rodina, v roce 1977 mlýn zrestaurovali do podoby z 19. století a získal také napodobeninu původního lopatkového kola.
Podle původních plánů však měl mlýn oproti dnešku jiný tvar lopatkového kola a v polovině věže měl po obvodu ještě jednu úzkou ochrannou stříšku. Neměl také nynější kulovou, ale špičatou sedlovou střechu. Původně zřejmě také stálo u mlýna ještě jedno menší stavení, které se však dodnes nedochovalo.
Mlýn si už před stoletím oblíbili třebíčští betlémáři a začlenili jej do pohádkové biblické krajiny z doby narození Ježíše, takže se od té doby silueta mlýna objevuje na mnoha tradičních třebíčských betlémech.
Věž třípatrového mlýna, který má tvar komolého kuželu, má u paty průměr osm metrů. Jeho malebný tvar dotváří kulová střecha krytá šindelem, v každém jeho patře je na každé světové straně malé okno.
Zchátralý stav
Mlýn si nelze běžně prohlédnout uvnitř, výjimečně jej zpřístupňují jenom kvůli výuce studentů nebo příležitostně členové Klubu českých turistů.
„Mlýn je sice památkou, ale nyní je ve zchátralém stavu, takže ho z technických důvodů nemůžeme pro návštěvníky otevřít. Nemá původní interiéry ani mobiliář, uvnitř je prázdný,“ řekl mluvčí třebíčské radnice Ivan Přibík.
Mlynáři ve mlýně mleli smrkovou, dubovou, nejčastěji ale borovou kůru. Vzniklý prášek pak používali koželuhové do speciální směsi k činění kůží.
Elegantní mlýn postavili třebíčští koželuhové, bratři Karel a František Budischowští, aby ušetřili peníze, které jinak museli za mletí kůry do třísla platit zdejším mlynářům. Jejich záměr vyvolal v Třebíči spor – mlynáři si stěžovali u městské rady.
Žádali o zvážení, zda by mělo město stavbu mlýna povolit kvůli hluku, který bude vyvolávat, a kvůli nebezpečí požáru. Radní však koželuhům vyšli vstříc a nakonec speciální komise stavbu povolila.
Zajímavým cílem v Třebíči rozhodně není jenom větrný mlýn. Světově proslulé je zdejší židovské ghetto se Zadní synagogou a muzeem v přilehlém domě Seligmanna Bauera či nedalekým židovským hřbitovem.
Silný zážitek skýtá návštěva kamenné baziliky sv. Prokopa s kaplí a podzemní kryptou.
VĚTRNÝ MLÝN
• Nachází se u výpadovky Pražská v ulici U Větrníku.
Informace o této a dalších třebíčských pozoruhodnostech je na http://www.mestotrebic.cz.
