Majitele klubu Orion Marka Lexu jsem potkala před měsícem v jednom táborském podniku. Vřítil se do dveří a byl slyšet až na bar. „Lidi! Já jsem málem zboural zeď,“ volal.
Od února totiž opravuje Lexa svůj klub Orion. Stále prodlužovanou rekonstrukci, která trvá už tři měsíce, nesou fanoušci těžce. A majitel se svým parťákem, orionským zvukařem a teď i stavebním dělníkem, Michalem Vlasákem alias Koniatkem také. Vynosit sedmnáct tun suti není jen tak. „Zrovna dnes jsem se do toho chtěl vrhnout s vervou a teď jsem vyřízený,“ poznamenal Lexa, když na rozhovor z rozbombardovaného sklepa dorazil. Dotazy, kdy už klub otevře, prý slýchá dvacetkát denně.
Lidé se brzo dočkají. Kdo novou éru klubu Orion zahájí?
Ten, na koho to vyšlo. Takže v pátek 7. května vystoupí italská kapela Aim.
To je příznačné. Když aim je v angličtině cíl.
No, ty jo. To je fakt. Dosáhli jsme cíle. Dobré.
Rekonstrukce se protáhla z plánovaných týdnů na tři měsíce. Přijdou kromě kosmetických změn i programové?
Určitě chci vidět zlepšení, dostat sem zajímavější kapely. Rád přijmu i návrhy. Orion ale nebyl nikdy hudebně vyhraněný, a to měnit nebudu. Už když se mládež rozdělovala mezi depešáky, metaláky, pankáče, byl jsem od všeho něco. Sem může rock, punk, hiphop. Jedině dobře, když po padesáti bigbeatech přijde třeba jazzový skvost.
Při přestavbě se člověk často ohlíží za minulostí. Jaká je ta orionská?
Klub vznikl v roce 1994. Bylo mi sedmnáct, když kámoš Mirek Váňa – rockový kytarista – přišel s tím, že je v našem domě zajímavej prostor pro klub. Nadchl mě, táta to zaštítil a my to vedli. Mirek studoval konzervatoř, měl plno známých, natáhl spoustu kapel. Některý jsou dneska už docela slavný.
Kdo z nich tu třeba hrál?
Support Lesbiens tu byli třikrát. To ještě jezdili jen za cesťák. Udělali tu průšvih, posprejovali barák. Chytli je tenkrát policajti, kluci zatloukali, ale pak jim našli v autě spreje. Byli naštvaní, odehráli hroznej koncert. Dobře jim tak.
Kam šel Orion dál?
Velké oživení přinesl do Tábora Martin Tlapa. Přistěhoval se z Prahy, začal tu dělat spoustu věcí. V Orionu se mimo jiné staral o dramaturgii a posunul ho do takového undergroundu. Hráli tu Rány těla, Boo, odnož rozpadlé kapely Dunaj, Tatabojs. Později pak výborné muzikantky Tarafuki nebo jazzoví MED. Tam hraje Vilda (Viliam Béreš – pozn.red.), klávesák z Černých mostů, který má hlavní slovo například v kapele Toxique.
Koho byste do klubu naopak hrát nepustil?
Zábavkový rock. Teď mi jedna kapela poslala strašný demo. Přečtu si písničky, a jsou to samé covery kapel jako Extract, Rotor, Parkán. Hrají převzaté věci od kapel, na které se chodí na zábavy. To už no comment. Takových, které odmítám, je víc. Chodí mi maily s nahrávkami. Pustím si to a žasnu, že někdo v roce 2010 hraje hudbu, na kterou se pogovalo v osmaosmdesátém támhle někde ve Vilicích.
Kterou kapelu byste sem naopak dostat chtěl?
No, kdyby mi tu zahrál francouzský moderní jazzový trumpetista Eric Truffaz, to by se mi líbilo. Jenže ten vystupuje tak leda v Praze v Akropoli. A rapper Jay-Z by tu mohl zahrát pro kámoše. Ten ho má rád.
Tak to je pořádný žánrový rozsah.
Já bych tu bral i koncert vážné hudby. No fakt! Až mi sem někdo přitáhne křídlo a vysekne mi třetí Rachmaninův koncert d moll, budu nadšený. Měli jsme tu i literární večery. Na pódiu se střídali místní literáti. Přednášeli z knížky, co si sami napsali. Lidi na ně chodili první středu v měsíci, pak to nějak vyšumělo. Ale až po roce, a to byl úspěch. V té době byl rok ještě strašně dlouhý. Dneska je rok takovýhle (luskne prsty).
Zažil Orion nějaký hudební šok?
Proběhly tu různé věci. Díky dobrým kamarádům Hillary a Chrisovi, kteří mají po světě spoustu kamarádů. Jsou moc zajímaví. Třeba tu vystoupili tři chlapíci. Jeden z Lotyšska, druhý ze Skotska, třetí z Austrálie. Hráli na nějaké nástroje způsobem, že jsem to v životě neviděl. Jeden ohýbal světlo a něco dělal do světelného paprsku a pak zas přes různé efekty moduloval zvuk a vytvářel pro mě nějaký úplný nesmysl. To jsem vůbec nepochopil.
Na Tábor pořádná alternativa. Ale určitě nebyla jediná, že?
Japonec Ryuzo Fukuhara tu dělal prožitkový tanec Buto. Stál na pódiu ve smokingu, bos. V rohu hrál Argentinec George Cremaschi na kontrabas. Ryuzo skákal po noze, po druhé. Pak skončil tak, že měl kýbl na hlavě a hrozně moc se klepal. Do toho přišlo do klubu šest mladíků. Na pódiu viděli holohlavého Argentince, jak hraje zběsile na kontrabas a řeže do toho vařečkou. Ale hrál dobře. A vedle klepající se Japonec, teď už svlíknutý do půl těla, na hlavě kýbl. Ty kluci nemohli tušit. To jsem se musel smát.
Byly chvíle, kdy jste chtěl s klubem praštit?
Byla životní období, kdy jsem si řekl, že klub nechám, že to nechci dál dělat. Kvůli osobním problémům a tak. Abych se z toho vyhrabal, musel jsem se do něčeho vrhnout. Proto i ta rekonstrukce.
