Jak dobře znají Opavané své město? Sedmička položila stovce lidí sedm otázek. V místopise to Opavanům moc nejde. Většina by svému městu přisoudila o deset tisíc obyvatel víc a nikdo by turistovi neporadil, jak se dostane ke kapli svatého Kříže. Znak města si rovněž vybaví málokdo a lidé neznají ani zeměpisný název řeky, která protéká městem. Naopak Petra Bezruče coby opavského rodáka identifikovali bez zaváhání. A znají i vánoční ozdoby ze Slezské tvorby.
Lev? To je ostuda
„Čtyři správné odpovědi ze sedmi, to není moc dobrý výsledek. Ptáte se přitom na úplně základní věci. Asi budu muset svoje znalosti doplnit. Se zájmem o fotbal asi nic neudělám, ale splést si ve znaku lva a orlici, to je ostuda,“ kála se pětatřicetiletá Marcela Voničková. Podobně rozpačitě vnímala své výsledky i většina ostatních.
Už první otázka byla pro oslovené oříškem. Počet obyvatel Opavy správně uvedlo jen devět procent z nich. I když někteří počítali i ve statisících, většina nadsadila o deset tisíc lidí.
„Učili jsme se to ve škole,“ obhajoval Marek Gazda svou cifru pětašedesát tisíc lidí. Tolik obyvatel opravdu před dvaceti lety ve městě žilo, jejich počet však stále klesá.
Překvapením byl popis městského znaku. Červenou a bílou, podle heraldiků stříbrnou barvu si vybavil téměř každý. O orlici však věděl málokdo. „Nějaké zvíře tam určitě je,“ znělo často. Výraz krokve, což jsou šikmé střešní latě, nepoužil nikdo.
Největší problém ale Opavané měli s kaplí Svatého kříže. Ačkoliv je Švédská kaple jednou z nejznámějších opavských památek, její pravý název neznal nikdo z oslovených. „Opavané mají některé věci hodně zažité a nemění se to ani po několika generacích. Pro ně to je prostě Švédská kaple,“ líčí vedoucí informačního centra Eva Balarinová své zkušenosti z pravidelných komentovaných prohlídek města.
Poznala i další stereotypy Opavanů, třeba v názvu řeky Opavy. Drtivá většina ji má spojenou s názvem Opavice, což potvrdil i test Sedmičky. Ve městě podél řeky Opavy dokonce vede ulice s názvem U Opavice. Opavice je však jeden z přítoků Opavy, vlévá se do ní už v Krnově.
„Opavané mají své názvy a předává se to pořád dál a dál. Je to i případ Hlásky. Vůbec nepoužíváme pojem radnice. Turisté jsou z toho zmatení. Potoku v Jaktaři zase každý říká Jaktarka, ale zeměpisně je to Velká,“ líčí Balarinová.
Zeyerova, takže Zeyer
Silnou stránkou oslovených je Petr Bezruč. Na otázku, který velký básník se v Opavě narodil, odpovídali bez zaváhání. A přidávali i podrobnosti.
„Měl rodný dům na Ostrožné, kde je Památník Petra Bezruče. A napsal Slezské písně,“ odpověděl například student Jan Tichý a s ním řada dalších.
Tajemství těchto znalostí je podle opavského sociologa Jiřího Siostrzonka v neustálém opakování. Bezruč to jako umělec má podle něj v povědomí Opavanů jednodušší než třeba vědci. „Umělci jsou více vidět, učíme se o nich ve škole, čteme si jejich texty v čítankách. Ostatní obory jsou v pozadí,“ dodává Siostrzonek.
Ti, kteří nevědeli, hádali podle názvů ulic. „V Kateřinkách je Zeyerova. Takže Zeyer,“ byla přesvědčená Adéla Plachká.
Většina Opavanů také zná tradiční ruční výrobu baněk ve Slezské tvorbě. Na otázku, co se v podniku vyrábí, odpověděly správně čtyři pětiny lidí.
„To mě překvapuje, nevěděl jsem, že jsme až tak v povědomí,“ neskrýval radost předseda družstva Slezská tvorba Jaroslav Veverka.
Podnik před Vánocemi přivítá stovky lidí, které přilákají právě nové vánoční ozdoby. „Lidé chodí už od listopadu. Začínají si vážit ruční české práce, ptají se, jestli ozdoby opravdu malujeme ručně,“ popisuje Veverka.
Půl na půl skončili Opavané u fotbalové otázky. Většina však věděla, že opavští fotbalisté jsou až ve třetí lize.
