Nepatří mezi trenéry, kteří by na sebe strhávali mediální pozornost. Nečekejte od něj slovní útoky proti soupeřům, ani chvástavá gesta. Za Václava Sýkoru mluví výsledky. „Pocit z výborné sezony si teď užívám v klidu,“ říká kouč zlatých hokejistů Eatonu Pardubice.
Jak vypadají vaše dny bez hokeje?
Určitě je to teď volnější, ale dovolenou rozhodně nemám. Sezona se nám natáhla, a musíme tak připravovat spoustu věcí na tu další. Ale je to samozřejmě klidnější, než když běžela soutěž a hlavně play-off.
Hráči si oslavy pořádně užili, co vy?
Zúčastnil jsem se oslav na náměstí, které proběhly hned po návratu z Vítkovic. Bylo to do pozdních ranních hodin. Pak jsem trochu odpočíval, protože bych to asi nezvládnul. Další oslava byla v neděli opět s fanoušky v aréně a později s vedením klubu a sponzory. Od té doby už oslavy nepřeháním.
Takže žádné další slavení titulu neplánujete?
Myslím, že bujařejší část oslav skončila. Pocit z výborné sezony si teď užívám v klidu. Je to spojené s uvolněním po sezoně, kdy je člověk přes měsíc v play-off napjatý. Je to teď velká relaxace. Věnuji se ale jiným věcem, na které nebylo tolik času. Například před rozhovorem jsem byl dvě hodiny v zubařském křesle.
Vyhrál jste pět titulů jako hráč s Kladnem. Je to jiný pocit, než když stejného úspěchu dosáhnete v roli trenéra?
Rozdíl tam je. Přece jenom člověk byl mladší. Titulů bylo pět, ale z každého jsme měli obrovskou radost. Teď je to trochu jiné. Mám zase nějaký rok navíc a člověk si to prožívá svým způsobem. Radost je ale srovnatelná, v tom se to neliší. Řekl bych, že teď si to člověk víc uvědomuje než tenkrát.
Dlouho jste trénoval ve Finsku, mělo to vliv na vaši trenérskou kariéru?
V mých trénincích se určitě projevilo, že jsem ve Finsku trénoval. Z trenérského hlediska jsem se tam seznámil s řadou zajímavých věcí, které považuji za dobré a důležité. Třeba to, jak trénují obratnost a buslení. Ve Finsku se razilo heslo, že útočník musí umět bruslit stejně jako obránce, co se týče obratů nebo jízdy vzad. Tady se to trochu opomíjelo a zanedbávalo. Útočníkovi s nadsázkou stačilo, aby byl rychlý a pozadu bruslit nemusel.
Jste v tomto směru na stejné vlně se svým asistentem Janem Votrubou?
Letos jsme si tréninky s Honzou pravidelně střídali. Měly ale hodně podobný charakter, protože působil velice dlouho ve Švédsku a obě severské školy čerpají jedna z druhé.
Českým trenérům se hodně vyčítá, že nejsou otevření moderním trendům. Je to tak?
Větší otevřenost jim chybí. Tady to není zvykem. Pokud to srovnám s Finskem, tak tam byly pravidelné trenérské semináře, které řídil a dělal svaz nebo je dělali trenéři národního mužstva při příležitosti třeba mistrovství světa nebo Karjala Cupu. Při každém mistrovství světa cestovali hlavní trenéři klubu na mezinárodní semináře a svaz jim náklady hradil. Tím se trenérům otevírala možnost seznámit se s novými poznatky a mluvit s kolegy na mezinárodním fóru.
Jak ale dohnat náskok, který tyto země začaly získávat?
Když náš hokej sklízel úspěchy, tak se na okolní ligy dívalo s despektem. Setkal jsem se s různými názory na švédskou a finskou ligu a někdy mi to připadalo, že jsme strašně na hrušce. Hlavně proti Finům. Švédský systém výchovy a práce s mládeží je třeba nejkvalitnější v celé Evropě. Finové se ale od Švédů hodně naučili a šli podobnou cestou. Trochu jsme to v posledních letech podcenili a byla to chyba.
Před týdnem proběhl výběr nového reprezentačního trenéra. Patřil jste do širšího okruhu kandidátů. Přesto jste tvrdil, že nemáte šanci. Proč?
Byly to pouze novinářské spekulace. Pro mě je směrodatné, pokud mě někdo ze svazu osloví a zeptá se mě na názor. To se nestalo, takže jsem to bral jako absurdní možnost.
Kdyby taková nabídka přišla třeba při dalším reprezentačním cyklu, stál byste o místo?
Nemám rád hypotetické otázky. Zabýval bych se tím, pokud by to mělo cenu a bylo to aktuální. To ale není.
Kdy se znovu uvidíte s hráči?
Sezona byla hodně náročná. Dali jsme hráčům volno, aby mohli dostatečně zregenerovat. Do přípravy se proto zapojí až 31. května.
Je potřebná nejenom fyzická, ale i psychická regenerace?
O žádné ponorkové nemoci se nedá mluvit. Zvlášť po takovém závěru sezony, kdy kluci společně dokráčeli k titulu. Naopak mezi nimi posílily vztahy, pouta a vazby. Je ale skutečně pravda, že musí přijít na jiné myšlenky, musí se věnovat rodinám, známým, přátelům a trochu na hokej zapomenout. Navíc příprava teď sice bude kratší, ale o to intenzivnější.
Duše si tedy odpočine, co ale tělo?
Po fyzické stránce problém nevidím. Trochu jiné je to po té zdravotní. Řada kluků dohrávala play-off se sebezapřením. Některé čekají dokonce operace. Teď jsem zvědavý, jak to bude s Jakubem Nakládalem. U něj se zvažují dvě operace. Má ale šanci se dostat na mistrovství světa.
Kluci toho opravdu měli hodně a musí si zdravotní problémy vyřešit. Někteří se proto zapojí do přípravy později.
Klíčovým mužem vaší sestavy byl Dominik Hašek. Máte nějaké signály, jestli bude pokračovat v kariéře?
Náš zájem o něj je eminentní. Už před play-off jsme s ním o tom chtěli mluvit, ale Dominik se k tomu nechce vyjadřovat. Chápu to, protože prošel velkým vypjetím a chce si dát nějakou dobu na to, aby si odpočinul a pak se rozhodnul.
Opravdu nemáte ani jeden náznak?
Těžko říct, jestli je to náznak, ale nový trenér národního mužstva Alois Hadamczik naznačil, že by s ním počítal. Byla by to pro něj velká motivace a jsem přesvědčený, že by o to stál.
To by ho mohlo hodně
ovlivnit.
