Třikrát mezi vítězi. Bez vlastní ledviny

Vojtěch Koudelka si doběhl pro tři cenné kovy na ME transplantovaných a dialyzovaných sportovců.

Po neodhaleném zánětu přišel o obě ledviny. Nahradila je jediná, darovaná. Zdravotním omezením si ale lásku k atletice vzít nenechal. V srpnu se spolu s dalšími sedmi českými sportovci zúčastnil Mistrovství Evropy transplantovaných a dialyzovaných sportovců v irském Dublinu. Česká výprava vybojovala celkem osmnáct medailí. Vojtěch Koudelka získal tři. Zlatou na čtyřech stech metrech, stříbro na pětikilometrové trati a ve sprinterské štafetě znovu stříbro. „Chci lidem dokázat, že i po transplantaci se dá plnohodnotně žít a vítězit,“ říká devětadvacetiletý Koudelka.

Povězte, jaká je na takovém mistrovství konkurence?
Na startu bývají tak čtyři hodně dobří běžci. Zbytek jsou lidé, kterým jejich zdraví prostě sportovat dovolí.

Jací lidé se těchto akcí účastní?
Jsou tam třeba sportovci po transplantaci jater. Ta podle mého názoru sportovce neovlivňuje tolik jako transplantace ledvin, protože v obou případech je obrovský rozdíl v dýchání. Jedna ledvina nestihne vytvořit dostatek hematokritu a hemoglobinu, které běžci potřebují k okysličení krve. Na druhou stranu problém s játry spočívá v tom, že se jejich činnost nedá nahradit. Na mistrovstvích transplantovaných startují třeba i lidé s autotransplantací kostní dřeně.

Z vašich výsledků je patrné, že běháte opravdu různorodé tratě, nebo ne?
Speciálně trénuji osm set metrů. Čtyřstovku tím pádem zaběhnu také. Rychlost se mi po transplantaci nevytratila, proto mi jdou krátké tratě lépe. Nedělají mi problém, neboť se na nich tolik neprojeví potřeba ledviny jako na dlouhých tratích. Když ale zaběhnu osmistovku, deficit na druhých čtyřech stech metrech je dost velký. Zdravý člověk, který zaběhne čtyřstovku stejně jako já, zaběhne osmistovku třeba o deset sekund rychleji.

O ledviny jste přišel po zánětu. Nyní máte pouze jednu, transplantovanou. Jak moc ovlivňuje taková změna výkony sportovce?
Zásadní rozdíl je, že člověk musí stále brát imunosupresivní léčbu. Ta potlačuje reakci, kdy tělo odmítá darovanou ledvinu. Měl jsem velké štěstí, protože se mi uchytila. Se zdravými sportovci se výsledky nedají srovnávat. Ve druhé lize sice za Mladou Boleslav běhám čtyřstovku se zdravými běžci okolo padesáti čtyř vteřin, nedobíhám poslední, ale rozdíly jsou velké.

Jaké další okolnosti ještě mají vliv na výkon? Třeba nějaké chemické látky.
Sportovci zneužívají injekce erytropoetinu (EPO), což je hormon ledvin, který já mám na hranici třicet šest. Dříve, když jsem byl zdravý, jsem míval čtyřicet čtyři. Teď bývám na jeho minimu nebo i pod minimem. Je to látka tělu vlastní. Lék, který se podává na dialýze, aby lidé vůbec vyšli schody. Když ledviny nefungují, musejí vám ho uměle dodávat. Zdravý člověk může mít EPO až na hranici padesáti. Pokud je ho více, tak je to doping. Na Tour de France chytili mnoho lidí, cyklisté si injekcemi okysličují krev. U mě je to úplně stejné jako u Lance Armstronga, který přišel po vážné nemoci o varlata. Bere testosteron i při závodu. Kdybych si já dal EPO a pořád byl pod hranicí padesáti, tak bych běhal pomalu jako dřív. Hlavně vytrvalost by se u mě zlepšila. Na druhou stranu mohu být rád, jak na tom jsem.

Připravujete se s ostatními atlety boleslavského klubu?
Ne, mám osobního trenéra.

Spadají akce jako MS transplantovaných pod Český atletický svaz?
Ne. Jsme Český tým transplantovaných. Jezdíme na mistrovství Evropy a světa. Na světový šampionát se může až po roce od transplantace, na evropském mohou startovat i sportovci na dialýze. Pro ně je problém letět například do Austrálie, když musejí pravidelně do nemocnice.

Pokrývají všechny náklady na tyto velké akce sponzoři, nebo si musíte část hradit i ze svého?
Hradí je hlavně sponzoři. Nyní mi velmi pomohlo město Mladá Boleslav, které mi přispělo na evropský šampionát v Dublinu. Peníze dávají také moji osobní sponzoři a sponzoři Českého týmu transplantovaných.

Co vás čeká v nejbližší době?
V září bych chtěl zaběhnout desítku z Běchovic do Prahy. Vůbec bych se chtěl v budoucnu specializovat na delší tratě. Vždycky jsem k nim tíhnul, před transplantací jsem běhal patnáctistovku. Chtěl bych znovu běžet i půlmaraton, který jsem si již jednou vyzkoušel. Na něj budu muset zvýšit objemy. V příštím roce bude ve švédském Göteborgu mistrovství světa, kde postoupím do kategorie třicet až třicet devět let. V ní bych chtěl pokořit některé světové rekordy. Ty časy jsem už zaběhl.

Co říká vašemu sportování lékař?
Můj lékař říká, že bych měl dělat to, co zvládnu. Samozřejmě je lepší sport, než aby někdo pil po transplantaci tvrdý alkohol.

Vojtěch Koudelka

narodil se 4. června 1981
po neodhaleném zánětu mu selhaly obě ledviny, v roce 2006 podstoupil transplantaci
další informace a úspěchy najdete na internetových stránkách www.transplant-runner.eu