V beskydských turistických chatách se sice o víkendech tísní davy lidí z Ostravska a Frýdecko-Místecka, ale velké terno pro jejich majitele to není. Vesměs „pěšáci“ nebo cyklisté si přivezou vlastní
svačinu a na místě si koupí už jen maximálně tatranku. Podle hostinských za to může krize.
Zadarmo ani pro chudé
I skromný výlet do hor se totiž může prodražit. Autobusové jízdné stojí okolo sedmačtyřiceti korun, a to podle toho, do kterého spoje turista nasedne. Ze Samčanky, kde autobus staví, je to na Gruň kus cesty, takže je dobré počítat i s nějakou útratou za jídlo. Tříčlenná rodina z Frýdku-Místku může za den na gruňském hřebeni zaplatit okolo sedmi set korun, aniž by si kupovala něco extra.
Utrácet může návštěvník Gruně začít už v hotelu Charbulák.Ten má tradici, avšak
názory na obsluhu se různí. „Já byla spokojená. Dávali jsme si tu jen kofolu. Ani jsme dlouho nečekali, a to bylo vevnitř narváno,“ říká Renata Sabelová z Frýdku-Místku. „Na mě pustili psa, když jsem si chtěl na louce pod Charbulákem natáhnout tělo,“ přidává opačnou zkušenost Martin Hrubý.
Mouchy jako dekorace
Další zastávkou po Charbuláku je chata Chyža, která oplývá silným geniem loci. Je to drobné dřevěné stavení s plechovou střechou. Před lety tu vařil svérázný kuchař, který se nebál v jedné pračce vyprat
plyšového medvídka s hadrem na zem a obě věci pověsit na šňůru na odiv návštěvníkům. Borůvkové lívance však dělal jako bůh, stejně jako guláš. Jeho tekutá specialita byl takzvaný Matterhorn, tedy zelená kořalka s pořádnou čepicí šlehačky. „Bylo problematické uživit ten provoz, natož zaměstnance.
Žili jsme hlavně z víkendových návštěvníků. Když lilo, bylo zle. Lidé, co k nám jezdili, ale věděli, že tu žádný přepych nemají čekat. Byli to třeba zablácení cyklisti, kteří se chtěli po celodenní dřině vyspat a jet dál,“ vzpomíná Radim Lanča, který tehdy Chyžu provozoval.
Chatu už vede jiný majitel. V kuchyni se pohybují dva mladí hoši a slečna. Jsou ochotní, přesto působí příliš odevzdaně. Čas tu plyne příliš pomalu. Jídelníček je krátký a jídla levná. Například halušky jsouza sedmdesát korun, párky za pětadvacet, klobása za pětatřicet korun. Domácí koláč stojí patnáct a pivo dvaadvacet korun. Na jídlo se čeká okolo půlhodiny. Za tu dobu si turista přečte nástěnku o založení
místního zemědělského družstva a nebo může počítat mouchy za sklem.
Hanka a výhled na Tatry
Asi dvě stě metrů za Chyžou směrem na sever stojí chata Švarná Hanka. Nenabízí toho k jídlu ani pití víc než ostatní okolo, ale dýchá z ní novota. Majitel se na přestavbě hodně nadřel. „Je pravda, že nám krize moc turistů nevzala, ale sedí tu posuchu nebo s vlastními řízky a u nás si koupí jen nějakou drobnost,“ říká majitel Švarné Hanky Václav Bohdálek. Na konci čtyřkilometrové trasy na Bílém Kříži stojí chata Sulov. Nabízí především slovenské speciality. Je odsud za dobrého počasí fascinující pohled
na tatranské štíty, ostatně jako z celého hřebene. Ze Sulova je to jen pár desítek minut procházkovým tempem na Visalaje. Odtud jezdí také pravidelný autobus do Frýdku-Místku.
