Týmový neúspěch nahradily vstřelené branky | E15.cz

Týmový neúspěch nahradily vstřelené branky

Devatenáctiletý odchovanec frýdecko-místeckého hokeje David Ostřížek si zahrál na šampionátu dvacetiletých.

David Ostřížek začal s hokejem v pěti letech ve Frýdku-Místku. V jeho dresu působil až do dorostu. Poté následoval přestup do Třince. Začátky u ocelářů byly těžké. Nakonec se však vypracoval. V sezoně 2008/2009 se dostal do reprezentační dvacítky, se kterou se na přelomu roku podíval na mistrovství světa hráčů do dvaceti let v Kanadě, na kterém si připsal dvě branky a jednu asistenci.

Nedávno jste se vrátil ze světového šampionátu hokejistů do dvaceti let, hraném v Kanadě. Jak velká to pro vás byla zkušenost a co vám tento turnaj ukázal?
Byla to pro mě obrovská zkušenost k nezaplacení. Obzvlášť přípravné zápasy s Kanadou a Spojenými státy těsně před turnajem. V těchto utkáních jsem měl možnost poprvé hrát na menších hřištích. Poznal jsem, že na takových akcích bývají reprezentanti pod enormním tlakem, takže musíte být psychicky silní, abyste takový nápor ustáli. Navíc jsem měl možnost konfrontace s nejlepšími hokejisty mého ročníku a se špičkou současného juniorského hokeje.

Za oceán jste určitě cestovali s vyššími ambicemi. Nakonec jste hráli pouze ve skupině o udržení. Co bylo podle vás hlavní příčinou neúspěchu?
Letos jsme chtěli uspět a zaútočit na medailové pozice. Bohužel se nám to nepodařilo. Rozhodujícím okamžikem byl nezvládnutý zápas proti Finsku v základní skupině. Vedli jsme v něm 3:0, ale nakonec prohráli 3:4. To nás hodně poznamenalo. Poté jsme museli uhrát povinné body proti Rakousku. Závěrečný duel ve skupině proti Rusku už byl kdo z koho.

Ten jste po vyrovnaném boji nakonec taky prohráli a museli jste tak hrát ve skupině o udržení. Jak těžké bylo namotivovat se na tato střetnutí, když jste měli medailové ambice?
Až tak těžké to nebylo. Museli jsme je zvládnout. Jinak bychom spadli z elitní skupiny mistrovství světa a to už by byla pořádná ostuda.

Přesto, že jste nastupoval ve čtvrtém útoku, trefil jste se, byť proti slabším soupeřům, hned dvakrát. Schoval jste si puk, kterým jste vstřelil první gól? Samozřejmě, že jsem si ho nechal na památku. Vždyť kolikrát v životě ještě dám gól za reprezentační dvacítku.

Necháte si jej nebo ho někomu věnujete?
Určitě si ho nechám. Musím si ho někde vystavit.

Šampionát se hrál na kluzištích menších rozměrů. Jak dlouho vám trvalo se s tím srovnat? Vyhovují vám taková hřiště nebo spíše preferujete ledové plochy evropských rozměrů, na kterých je více prostoru?
Nečekal jsem to, ale kluziště o menších rozměrech mi absolutně vyhovovalo. V útočném pásmu jsem mohl střílet ze všech pozic. S větším počtem osobních soubojů jsem taky neměl nejmenší problém.

Určitě bylo na turnaji mnoho skautů z NHL. Myslel jste při zápasech na jejich přítomnost? Nebylo to pro vás přece jen svazující nebo jste se naopak chtěl předvést?
To jsem na ledě nevnímal. Chtěl jsem se ukázat v co nejlepším světle. Myslím, že se mi to povedlo.

Kolik lidí na zápasy chodilo a jaká na nich byla atmosféra?
V Kanadě je hokej sport číslo jedna. To se také promítlo do návštěvnosti celého šampionátu. Naše střetnutí proti Lotyšsku ve skupině o udržení sledovalo osm a půl tisíce diváků. Tolik lidí hokej u nás na hokej snad jen v Pardubicích nebo v Brně, kde někdy bývá i vyprodáno.

Určitě jste měli v Kanadě nabitý program. Když už jste ale nějaké volno měli, jak jste ho trávil?
Občas jsem si zašel něco koupit do obchoďáku nebo si jen tak prohlédnout město. Když jsem zůstával na hotelu, sledoval jsem v televizi zápasy NHL a další utkání šampionátu.

Co vás na šampionátu nejvíce nadchlo a co naopak zklamalo?
Nadšený jsem byl z Kanaďanů. Je na nich vidět, že hokejem doslova žijí a dokážou se jím bavit. Každý zápas strašně moc prožívají. Potěšily mě samozřejmě i dvě vstřelené branky. Zklamaný jsem z týmového neúspěchu. Rozhodně jsme měli na víc než na zápasy ve skupině o udržení, ale i takový sport někdy je.

Kvůli mistrovství světa jste nemohl být na Vánoce i na Silvestra doma. Jak moc vám to vadilo?
Vůbec. Byl jsem připravený této akci všechno podřídit.

Jak vás přivítali rodiče a kamarádi, když jste se vrátil z Kanady?
Na letiště do Prahy pro mě přijela mamka s přítelem. S kamarády jsem si pak večer zašel na pizzu a jedno symbolické pivo.

Měl jste čas alespoň trochu si odpočnout nebo jste musel hned naskočit do rozjeté sezony?
Bohužel mi po příletu nebylo nejlíp, tak jsem na víkend zůstal ještě doma. Poté už jsem se však přesunul do Třebíče, kde letos hostuju v první lize.

V Třebíči trénuje právě kouč reprezentační dvacítky Jaromír Šindel. Šel jste na Vysočinu, abyste byl trenérovi více na očích?
Původně jsem měl hostovat v Šumperku, ale trenér Šindel mě chtěl do Třebíče, aby mohl moje výkony pravidelně sledovat. Samozřejmě jsem odtud měl do nároďáku blíž než z Šumperku či juniorky Třince.

Co vás ještě v letošním ročníku čeká a jakých cílů byste chtěl dosáhnout?
Sezonu pravděpodobně dohraju v Třebíči. Pochopitelně bych se však chtěl dostat zpátky do hlavního týmu extraligového Třince.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!