„Učeň“ Ondra válí. I bez kouče | E15.cz

„Učeň“ Ondra válí. I bez kouče

Šestnáctiletý Adam Ondra patří mezi světová lezecká esa. Potvrdil to vítězstvím ve Světovém poháru.

Občas zaslechne: „Ten kluk je blázen!“ Nebo si v zahraničním tisku rovnou přečte, že mu pohámá sám Bůh. Že je to přehnané? Kdepak. Když má svůj den, zdolá lezec Adam Ondra skoro každou překážku, cestu, skálu.

„Osobní cíle mám, ale nechávám si je pro sebe. Jinak by se nevyplnily,“ tvrdí s šibalským úsměvem vlasatý teenager, který má kořeny v Hodoníně.

Velkohubá prohlášení od něj jednoduše nečekejte. A zdá se, že dělá dobře. Na co loni sáhl, to mu vyšlo. V šestnácti je totiž nejlepším ze všech, což potvrdil vítězstvím v celoroční sérii Světového poháru v lezení na obtížnost. Navíc to byla jeho první sezona mezi dospělými. Ne že by na seniorskou kategorii dřív nestačil, jen mu to nedovolila pravidla.

„Byl to první rok mezi dospělými, nevěděl jsem, co přesně můžu očekávat. Teď jsem hodně překvapený, jak excelentně vše dopadlo,“ přiznává jeden z největších světových talentů.
K celkovému vítězství ve Světovém poháru v lezení na obtížnost udělal první kroky v srpnu, kdy triumfoval ve dvou závodech. Dohromady vyhrál čtyři závody ze šesti. Vyhořel jen v listopadovém střetnutí na výstavišti v Brně, kde skončil jedenáctý. „Moje forma v roce kolísala. Nejlépe se cítím na jaře a na podzim. Nemám totiž rád horko, to si připadám jakoby slabší. Při závodech na umělé stěně je to ale úplně jedno, protože v hale bývají stejné podmínky pro všechny,“ tvrdí Ondra, který svou vizáží nápadně připomíná filmového čaroděje Harryho Pottera.

A podobně jako učeň z Bradavic vyzrál překvapivě rychle. Měří se s nejlepšími a hlavně je poráží. Někdy s menší námahou, někdy po těžké dřině. Vysvětlením jeho parádních výsledků může být, že s horolezeckým sportem začal už v útlém věku.

„Moji rodiče jsou také lezci. Kolem skal jsem se tak motal odmala a hned mě to začalo bavit. Na skalách trávím průměrně 140 dní v roce. Jsem navíc typ, který za zády nesnese nikoho, kdo by mu do lezení kecal. Proto nemám trenéra, ale zatím to funguje,“ usmívá se student brněnského gymnázia. Kromě lezení na obtížnost se na umělé stěně závodí ještě v lezení na rychlost a boulderingu, kdy lezec stoupá jen do malé výšky a nejistí ho lano. Ondra ale nad všechny závodní disciplíny staví lezení po skalách.

„To mě baví nejvíc. Po závodě si sice můžu říct, že dnes se mi dařilo a byl jsem nejlepší, protože jsem zvítězil. Na skále mi zbývá pouze subjektivní hodnocení úspěchu,“ přiznává Ondra, který chce dávat v budoucnu přednost lezení v přírodě. „Cítím se tam líp, baví mě to víc než závodění v hale,“ má jasno lezec, který se poprvé houpal na laně už ve čtyřech letech.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!